Ipad

Ahoj, jsem Milouš, a mám krizi středního doletu. Mezi mé zvláštnosti patří to, že jsem student na vysoké. Což o to, pár semestrů už mám za sebou, ale věc, která by se mi na přednášky hodila je Ipad. Avšak nic takového jsem k Vánocům, ani narozeninám nedostal, ačkoliv jsem si ho tak přál a jsem asi jediný z mála bez Ipadu. Asi i proto jsem se zamyslel, když jsem si přečetl inzerát jedné starší paničky, že hledá panice na zaučení. Nabízela nějakých 1000 euro za moje odpanění. Za to by Ipad už byl.

Můžu říct, že vypadám extra dobře, tak jsem se nebál poslat jí nějaké fotky. "Ja, das is sehr skvělé!" Odepsala obratem. Domluvili jsme si setkání v rušném centru města. Najednou u mně zastavilo audi, ze kterého vylezl. No, ... "Achoj, zafesu tě za svojí manšelkou!" Řekl směrem ke mně takový značně nesympatický, tlustý a plesnivý dědek.

Tak to ne, sorry!" Řekl jsem, ale on ukázal ruličku tisícovek. "Nepoj!" Řekl jen. Asi měl ukecávací schopnosti na maximu, protože jsem si nasedl do jeho auta. "Kam jedeme?" Zeptal jsem se. "Chousek sa hranice!" Řekl jen. Jeli jsme asi hodinu, když zastavil v jedné vísce na lesní cestě. "Tady chvíli poškáme!" Řekl jen. "Satím schlopím sedadla!" Dodal a opravdu začal sklápět sedadla.

"Chrásná kluká! Šubká! Cheš chofolu a rum?" Nabídl mi. A mně polilo horko, protože nikde nikdo!!

Pak k autu přišla nějaká žena. Byla velmi pohledná. "Tak si tu ušijte, já du do chvíli do fiči!" Řekl, když vystupoval z auta. Místo něj do auta nasedla ta krásná paní, která se už venku svlíkla. Musím říct, že něco takového jsem zažíval poprvé. Pěkně mi ho kouřila, že jsem stříkal hned. Pak mmně nechala do ní vstoupit. Tak už nejsi panic! "Chužil sis?" Zeptal se mně její manžel a podával mi 1000 euro. Pak mně zavezl zase zpět do Prahy. Nejsem už panic! A tak na tohle píšu na svém novém Ipadu!