... A jak to bylo dál (pokr. přepadovky)

Přišel jsem domů, pořád plný pocitů, ale už mi začínalo docházet, co se stalo. Kluci ze třídy mě totálně ponížili ... Zneučili mě ve sprše ... Už nemůžu přijít do školy. Nikdy. Celé odpoledne a noc mi běželo hlavou, jak rodičům říct, že nemůžu do školy. Tohle jim nemůžu přiznat, bylo to ponižující už dost. Co mě mohlo napadnout typičtějšího, než je mi špatně. Nikdy jsem nebyl simulat, do školy jsem chodil rád, takže ráno další den mi to rodiče bez problémů uvěřili. Nechali mě doma a šli do práce. Bylo to krátkodobé řešení, ale pořád lepší nejít do školy, než jít. Dopoledne proběhlo v klidu, ležel jsem v posteli, hrál hry na počítači, pohoda ...

Odpoledne zazvonil zvonek ... Šel jsem ke sluchátku a zeptal se, kdo je. "Ahoj, Marek." ozvalo se. No to snad ne! Včera jim to asi nestačilo, museli přijít i dneska a schovávají se za Marka. Určitě jsou tam všichni. Chtějí mě ponížit i doma. To teda ne. "Sorry, ale nechci s vámi mluvit, ani se vidět.", položil jsem sluchátko. Zvonek zase zazvonil. To snad není pravda, oni tu snad budou zvonit celý den ... Naštvaně jsem zase zvedl sluchátko: "Co chcete?!". "Peťo, jsem tady jen já, Marek. Pusť mě prosím, chci s tebou mluvit.". To by mě fakt zajímalo, co chce. Ale pustil jsem ho, Marek se ke mně vždy choval hezky a včera mu to taky nebylo příjemné. Přišel opravdu sám, jsem rád, že mi nelhal. "Ahoj, co chceš?" vypálil jsem na něj, když přišel ke dveřím. "Chci si jen promluvit o tom včerejšku, můžu dál prosím?". Pustil jsem ho, nevypadal, že by mu ten včerejšek udělal radost.

Odložil si a šli jsme ke mně do pokoje a posadili se na postel. "Hele Peťo, přemýšlím o tom včerejšku celý den. To, co ti kluci udělali, nebylo hezké. Včera jsem jim to řekl.". "To ale stejně nesmaže to, co jste udělali.", řekl jsem mu. "Já vím, kluci včera říkali, že to přehnali. Dneska, když jsi nepřišel, tak jsme se o tom bavili. Nebudou ti to nijak předhazovat nebo tak, vážně. Klidně choď do školy, nikdo se nic nedozví.", řekl Marek. Jasně, to se lépe řekne, než udělá. Díval jsem se na Marka pořád naštvaně. Mohl něco říct už včera v té sprše. Ne až potom. K ničemu z toho by nedošlo. Chvíli jsme mlčky seděli. Neměl jsem mu na to co říct. Nechtěl jsem mu na to co říct. Marek se potom ujal slova, i když na něm bylo vidět, že je dost nervózní (nechápal jsem proč): "Víš, možná se ptáš, proč jsem to nezarazil už v té sprše ...". "Jo, to si piš, myslel jsem, že jsme kámoši", odpověděl jsem mu stále naštvaně. "Já tě chtěl vidět."

"Co prosím?! Jak jako vidět? Poníženého?", zeptal jsem se a byl jsem nejenom naštvaný, ale i překvapený. "To ne ... Nahého.", odpověděl. Tak to mi vyrazilo dech, nechápu. Marek je na holky, proč zrovna mě chtěl vidět nahého, to jsem nechápal. Marek viděl moje zmatení ve tváři a pokračoval: "Jo, jsem na holky. Ale ... Chtěl jsem někdy vidět tlustého kluka nahého. Naživo. Je to asi moje úchylka, protože mě to vzrušuje. Upřímně ... Mě fascinují malé penisy. Tím, že sám mám většího, tak mě vzrušuje opak.". Připadal jsem si jako ve snu. Jen jsem nevěděl, jestli to byl hezký sen, nebo noční můra. "Tak jsem rád, že sis užil.", řekl jsem ironicky. "Ne, to neužil, bylo to trapné a ponižující před tolika lidmi. Chtěl bych to zažít v soukromí.". Ne, to se mi jen zdá. Marek přišel, aby znovu viděl moje péro, tentokrát o samotě?

"Proto jsi přišel?", zeptal jsem se celkem zbytečně. "Ano.", přiznal Marek. Byl jsem úplně vyvedený z míry a upřímně jsem už nevěděl, co říct. Na druhou stranu mě to, co Marek říkal, dost vzrušovalo. Marek byl samec, plný sebevědomí, vlastně mě ani nepřekvapilo, co udělal potom - dal mi ruku mezi nohy. Neudělal jsem nic, líbilo se mi to. Když Marek viděl, že neprotestuju, pokračoval dále. Mačkal mi ho přes kraťasy a druhou rukou se mi je pomalu snažil svlést. Nebránil jsem se. O chvíli později jsem vedle něj seděl jen v triku a se stojícím pérem. Užíval jsem si to, bylo to mnohem lepší, než včera. Byli jsme tady jen my dva. A mně se zase líbí větší penisy, narozdíl od Marka. Bez ostychu jsem se ho zeptal: "Ukážeš mi ho taky?".

Viděl jsem, že je Marek rád, že jsem se zeptal. Začal si odepínat knoflík u džínsů, ale zastavil jsem ho. Chtěl jsem to udělat sám. Stejně jako on. Svlékl jsem mu džíny a kochal se jeho lehce naběhnutým ptákem v trenkách. Volal po tom, abych ho vysvobodil. To jsem takovému krasavci nemohl upřít. Jedním tahem jsem z Marka strhl jeho trenky a přede mnou se pyšnil ten krásný penis, který jsem viděl včera. Ale dnes je to jiné, více jsem si to užíval, mohl jsem si ho v klidu prohlédnout a pokochat se krásným mladým pérem. Byl fakt obdařený, když jsem ho držel v ruce, tak mi v ní krásně ztvrdnul. Krásných 19 cm živého masa. To byl pohled přímo pro Bohy!

Tak jsme si je oba honili, Marek mě a já Marka. Pak mě Marek odzbrojil větou: "Chci ho. Chci ho lízat a kouřit." Ani nečekal na nějakou odpověď, najednou přede mnou klečel a byl jen pár centimetrů od mého penisu. A najednou ho měl v puse. Páni. Neskutečný zážitek. Vlezl se mu do pusy celý, což k mé "velikosti" není překvapení. Ale kouřil úžasně. Přejížděl po něm jazykem, hrál si s uzdičkou, lízal koule, lízal ho od kořene až k žaludu a když ho měl celého v puse, dělal úžasný přetlak, že jsem myslel, že exploduje. Hodně jsem si to užíval, neměl jsem čas na něco myslet, jen jsem se oddával božskému kouření. Po chvíli jsem cítil, že to na mě už jde, varoval jsem Marka, ale ten reagoval jen tím, že ho začal sát ještě více, než před tím. To už jsem nevydržel a všechno, co jsem měl, jsem mu nastříkal do pusy. To byl panečku orgasmus! Vystříkal jsem toho tolik ... A Marek to všechno spolykal, nechápu. Ještě po tom, co jsem přestal stříkat, ho měl stále v puse a lízal žalud jazykem ...

Když byl hotový, posadil se vedle mě na postel a řekl, že tohle zůstane jen mezi námi. Nikdy se to nikdo nesmí dozvědět a nikdy o tom už nebudeme mluvit. Myslel jsem, že mu taky jeho péro pohoním a možná zkusím vykouřit, ale Marek se zvedl, oblékl se a šel ke dveřím, že už půjde. U dveří jsme se rozloučili, Marek už se chystal k odchodu, pak se ale zastavil a řekl: "Někdy si to zopakujeme.". Touhle větou jsme se rozloučili a Marek odešel ... Zavřel jsem dveře, vrátil jsem se do pokoje a nevěřil jsem tomu, co se tady teď stalo. Dva dny, dva úplně jiné dny, dva výjimečné dny, dva dny, které budu mít navždy v paměti ...