Nejnáročnější týden v roce je tady. Advent je krásná záležitost, ale v práci je vždy blázinec, finiš na posledních chvíli a do svátků klidu a pohody to má dost daleko. Navíc se naše firma ještě pořádně nevzpamatovala z další vlny pandemie a ne všichni kolegové pracují naplno.
Je tu pondělí, poslední před Vánoci a celý den stojí za… / je jeden velký stres. V televizi by nastal čas večerníčku a já stále trčím v kanceláři. Zdá se, že všichni ostatní už jsou pryč, když do kanceláře strčí hlavu „můj kolega“: „Co, jak to jde?“
„No, hádej, celej den jedna velká hoňka,“ stěžuju si a záměrně dávám důraz na dvojsmyslné vyznění… 😉 a přidám „potřeboval bych se odreagovat!“
„Proto sem jdu,“ během chůze k mé židli rozepíná pásek na evidentně plném poklopci. „Neboj, jsme tu sami,“ čte mi myšlenky. Poodhrnu kalhoty i s trenkama a začnu pomalu honit. Žalud krásně vylézá z předkožky, už je vlhkej. Ochutnám, teda spíš vychutnám 😉. Hezky mu slintám na topořící se kládu, až má mokrý okraj trenek. Stáhnu je ještě níž, levačkou drapnu koule, pravou přihoňuju během kouření. Svou ruku má na mé hlavě, je zakloněný a tlumeně heká.
Svírám obě ruce tak silně, aby to bylo ještě příjemné. Odměnou jsou vzdechy „jo, pořádně…“ a rejdění žaludem po mém horním patře. Přidává druhou ruku a začíná si určovat tempo a hloubku kouření. Svou pravačku přesunu a zaryju prsty do sexy chlupatého zadku. Vůbec mi tahle pozice „děvky“ nevadí, naopak. Krásně sténá, komentuje, jak se mu to líbí, aby po chvilce mírně povytáhl svého macka cca do poloviny a já cítil, jak se mu stahuje pytel, cuká v péru a plní mi pusu. Pochopitelně všechno spolykám a rád 😉.
„Tak už je to lepší? Pondělí zas nebylo tak špatné, ne?“ ptá se. Jen jsem se usmál a olízl si rty. Kolega si uklidil nářadí, pečlivě upravil kalhoty a vrátil se zpět ke svému stolu.
Ani nevím jak a byla tu středa. Kolega na výjezdu u klientů, takže žádné další zpestření nebylo ani v dohlednu… I když večer (no spíše v noci) mi pípla SMS od kolegova kamaráda (viz předchozí povídky), že je na firemní večeři a kdyby mi to nevadilo, že by se později stavil. Podle překlepů byli patrní autoři: alkohol a nadrženost. To druhé jsme měli společné.
Skoro o půlnoci dorazil, hezky společensky unaven, úsměv od ucha k uchu. Jen jsem otevřel dveře, už se na mne vrhl, políbil = vrazil mi jazyk snad až za mandle. Rukou mu jezdím přes poklopec. Povolím pásek, rozepnu zip a už rejdím po naditých slipech.
„Chtěl bych tě ošukat,“ šeptne mi do ucha a cucá lalůček. To jsem opravdu nečekal… a vůbec nejsem proti. Za průběžného líbání a svlékání jeho svršků jsme dorazili do ložnice, posadil jsem ho na postel a stáhl mu kalhoty. Krásně mu trčel ze slipů - opřený o pupík.
„Jdu se připravit,“ olíznu mu žaluda a zmizím do koupelny. Rychle se vyčistím a do pěti minut jsem zpátky. Bohužel, alkohol udělal své… a kamarád usnul v prostředku postele. Slipy stažené pod koule; macek mu krásně trčel kolmo k tělu. Původní myšlenku – probudit ho kouřením – jsem vzhledem k hlubokému oddychování opustil, položil jsem kondom a tubičku s gelem na noční stolek, oba nás přikryl peřinami a snažil se usnou taky.
Těžká jsou rána opilcova, pomyslel jsem si, když se probudil. Úsměv, který na něm tak zbožňuju (teda nejen ten), byl jaksi „zkroucený“ 😉. Ale péro měl výstavně tvrdé.
„Dobré ráno,“ pronesl a při pohledu na noční stolek dodal: „asi jsem něco prospal?“
„No jo, únava byla větší než nadrženost, ale koukám, že jsi pořád připraven. Aspoň tě vykouřím?“ Pustil jsem se do práce. Ležel „na znak“, roztažené nohy, očka sotva mžourala; jazykem jsem mu podebral obě koule a celkem drsně přejel přes péro, přimáčkl žalud a projel přes pupík. Nezněl, že by se mu to nelíbilo 😉. Párkrát to zopakuji, než se nabodnu a začnu pořádně sát. Koutkem oka vidím, jak kamarád zaryl prsty do prostěradla a ozvalo se „hm, jo“. Kouřím zespoda, seshora, nechám ho krátce vyklouznout, abych se mohl věnovat koulím. Pravačkou honím, je pěkně mokrej. Postupně v puse prostřídám obě varlata, než se znovu vrhnu na kouření. Půjdeme do finále: chytnu pytlík, druhou rukou přiškrtím penis u kořene a s použitím jazyka zkouším kouřit žalud. Je pěkně rozdělanej, vždy, když přejedu jazykem přes okraj žaludu, sykne. Ještě párkrát a slyším „jo… jo… jo…“. Přizvedne pánev, chytí mne za hlavu a během tohoto nabodnutí mne krmí svou smetanou. Trochu vyteklo koutkem úst a stéká po té nádherné kládě. Vše poctivě očistím, dokouřím. Odměnou je: „Děkuju. Análek zkusíme přístě.“
Kamarád si dal rychlou sprchu, ještě jednou se mi ukázal ve slipech, než se nasoukal do kalhot a vyrazili jsme za prací.
Vždycky se těším na pátek, a na ten předvánoční zvláště. Konec maratonu a volno doslova „za dveřmi“. V kanceláři bylo poklidno, většina kolegů pracuje z home-office a nebo už čerpali dovolenou. Defacto jsem byl ráno ve firmě sám a práce šla celkem od ruky. V průběhu dopoledne cvakly vstupní dveře a za chvilku se přiřítil „můj“ kolega.
„Co ty tady? Neměl jsi být u klienta?“
„No jo, ale posunul schůzku, a navíc si musím vyzvednout vánoční prezenty. Jsi tu sám?“
Přikývnu a kolega s úsměvem pokračuje: „tak to bychom se mohli ještě předvánočně rozloučit, když se přes týden neuvidíme, co?“
Takovou nabídku nemůžu odmítnout, navíc jsem zvyklý poslouchat, ale rozhodl jsem se hrát „blbého“: „Co tím myslíš? Chceš mi zazpívat koledu, nebo co?“
„Koledu ne. Mám tu pro tebe schovanej dáreček,“ načež si přejel pravačkou přes poklopec a díval se mi při tom do očí.
„Jak by sis to přál, ať je to tedy vánoční?“ snažil jsem se nevypadnout z role.
„Mám tu dvě baňky a jeden stojan,“ přešel na mou hru a začal se smát.
„Tak se předveď,“ pobídl jsem ho, ať se mi ukáže. Stáhl kalhoty i s trenkama. Krasavec vyskočil. „Baňky“ krásně visely.
„Hoň si ho!“ přikážu a přisaju se nejdříve na pravou a pak na levou kouli. Kolega pravačkou dává svému mackovi zkušeně „za uši“, občas mne jím poplácá po tváři. Převezmu iniciativu, přestanu se věnovat varlatům a jazykem se deru k žaludu. Krásně teče. Stáhnu rty co nejvíce a nechám mezi ně zajíždět žalud – tam a zase ven, ale jen žalud. Hladí mne ve vlasech a jemně „mručí“.
„Vem si ho celýho,“ poručí a přirazí. Nosem se zaryju do břicha – jak já tohle miluju! Teď udává tempo on. Chytne mne za bradu a hlavu si vede, jak se mu zlíbí. Chvíli se tře o jazyk, chvíli o patro a prokládá to přírazy do krku. Už to na něj jde. Na otázku „Kam to chceš?“ jsem opravdu nemohl reagovat 😉 a začnu polykat.
Pomalu dokouřím, přetáhnu předkožku, jak nejvíc to jde, ještě jednou ocucám: „A pak že Vánoce nejsou bílé!“
„Ber to jako proteinové cukroví,“ směje se a ještě mi žaludem přejíždí přes rty. Sem tam jej lascivně „kousnu“.
Ještě úplně neochabl, ale jak se mrkl na hodinky, zjistil, že se dost zdržel. Nahnul se nade mne, dal mi pusu na čelo (!), přičemž si zapnul poklopec. „Tak zas příští rok!“ A odešel.
Když si ten týden zpětně promítnu, byl to takový adventní kalendář se třemi okýnky opravu „plných“ překvapení😉.
