První spolubydlení s Nikol

"To, že máme jíst, vždyť to vypadá hrozně!" Hádala se se mnou Alena v kuchyni námi pronajatého bytu. "Maso je fakt humáč!" Komentovala její lesbická kamarádka Pavlína můj pokus o burgery, které moje Nikol zbožňovala. Vyčítaly mi, že jsem ignoroval vegetariánskou verzi a nekoupil vegetariánské maso. Měl jsem Pavlíny a Aleny plné zuby už od dob, kdy si je Nikol přitáhla z gay klubu, který jsme náhodou navštívili před dvěma lety. "Jé můžu si je nechat?" Ptala se mě Nikol hned poté, co se všechny vylesbily v pokoji nedalekého hotelu.

"Samozřejmě, že ne!" Řekl jsem. Ale to jsem netušil, že budeme za dva roky spolu bydlet pod stejnou střechou. Abych je trochu popsal, měly postavu, dost podobnou mojí Nikol. Byly štíhlé. Nikol byla zrzka, Pavlína bruneta a Alena blond. "Uchh chlapče, já ti tak závidím ten výběr!" Řekl mi tehdy pronajímatel stranou. "Tři takový krásný samice, to bych si dal říct!" Řekl. A já si uvědomil, že ten pán vůbec neví co chce.

Bydleli jsme v prvorepublikové vilce za celkem rozumný peníz. Nikol a mně se to docela zamlouvalo, ale těm dvěma pořád něco vadilo. Byla u nich posedlost pořádkem. Tedy u jiných, samy byly schopny splachovat do záchodu vložky a nechávat za sebou bordel. Vadily jim zavřené dveře do našeho pokoje, protože chtěly více otevřenější domácnost. Braly nám jídlo z lednice. Dokonce nějak našly zásobu oplatek, které jsem schovával před Nikol. Ale to bylo jenom z důvodu, že je jinak do sebe naládovala všechny naráz. Až jsem si říkal, že je škoda, že se oplatky nedělají z masa.

Ale tohle byly jenom drobnosti. Pořád chtěly sex. Chápal bych jednou a čas, ale ony to chtěly pořád. Ukázalo se, že nejsou takové lesby, jako se zdají. S Nikol do postele přizvaly i mě,a tak to taky potom vypadalo. Zdálo by se, že tři nadržené ženské jsou sen. Jenže ono to bylo tak namáhavé a slečny chtěly často provozovat takové prasárny v tak krkolombých polohách, že výkon při takové akci vydal za návštěvu fit centra. Divím se, že mi toho tehdy zbývalo pro Nikol, Pavlínu i Alenu, když mě kouřily.

Cítil jsem se pak vymačkaný, jako citrón, ještě k tomu unavený z práce. Zatímco Nikol, Pavlína a Alena byly svěží a nevycválané a už se lesbily, když jsem přišel domů. Už mezi dveřma mě pomlouvaly. "Ne, díky, dneska ne!" Proplížil jsem se do pokoje. Slyšel jsem přes zeď třískot Nikolina bičíku, doprovázený dámským chichotem. Toho chichotu ale bylo dneska nějak moc, proto jsem nakoukl přes mezeru ve dveřích. Holkám nestačilo lesbické trio a přizvaly si nějaké cízí holky odkudsi z VŠE kolejí. Ráno jsem často nacházel válet se na zemi v kuchyni jejich kamarádky vedle láhví rozlitého vína, zmožené z debatního kroužku, který si u nás uspořádaly (debatovaly nejčastěji o úplných pičovinách). Když jsem to Nikol vyčetl, nacházel jsem cizí ženy ráno v naší posteli.

To byla povídka číslo 300, vzpomínka na Nikol a naše přistěhování do Prahy. Doufám, že se u mých povídek dobře bavíte, protože pro mně je zábava je psát...