20.1.2019

20.1.2019
Býval tak neodolatelný. Pomyslela jsem si když jsem zvedla oči od knihy a pohlédla na svého manžela. Pro jisté ženy je stále neodolatelný v dobře padnoucím obleku s kufříkem. Když se, ale začtu do svého románu, myslím na svého milence.
Zvlhnu při pomyšlení jak mě laská, ochutnává a souloží. Vždy když se na mě podívá a zeptá se zda chci ještě, zasměju se a ponořím jeho hlavu do svého klína. Nestydím se za to, že mám milence.
A proč od svého manžela v trenýrkách s nohama na stole neodejdu? Protože by mezi mnou a mým milencem ta jiskra vymizela. Místo mého manžela by s dírou na ponožce seděl na gauči můj milenec a koukal na fotbalový zápas stejně jako můj manžel. Všichni muži jsou totiž stejní. Nadbíhají nám a snaží se jen do té doby dokud nás nedostanou. Když se to povede... nemají se proč snažit.
V horším případě si nemají důvod měnit spoďáry a holit vousy.
V klidu tedy nalévám manželovi další sklenku whiskey a ponořím se do své knihy s představou jak mi zítra bude můj milenec masírovat bradavky. A kdyby na to můj manžel přišel? Jsem v klidu. Vím jistě, že má milenku.