Monika a Pavel z Amatérů

..."Vzpomínáš na naše seznámení?" zeptala se Monika a dál přijímala polibky na tvář, bradu, krk, prsa a vzrušením trčící bradavky.
Pavel se odtáhl a odpověděl "S plnou pusou se nemluví" a hned se zase přisál k bradavce jak klíště.

"Ale já by..." Monika však nestačila větu do říci. Pavel nerad opustil laskání bradavky a zacpal Monice pusu tou svou. Hlavně, aby jí zadržel v dalších otázkách.

Po dlouhých minutách vášnivého líbání se Pavel odtáhl.
"Už budeš hodná?" a rukou jí zajel mezi stehna.
Teprve poté Monika otevřela přivřené oči a beze slova přikývla.

Milovali se hodiny a téměř beze slova. Poté se Pavel k Monice přitiskl v něžném objetí.
"Proč jsi mě vůbec oslovil?" vyzvídala Monika.
"Chtěl jsem vidět to nejintimnější co máš a přesto jsi to ve svých galeriích nikdy nezveřejnila, to již víš."
...

Pavel Moniku sledoval již několik měsíců. Dokonalé tělo. Kulatá ňadra a ty úchvatný bradavky. Nádhernej ženskej zadek. Její galerie měli vždy ňáký koncept. Monika střídala barevné s černobílými a z těch byl Pavel vždy úplně mimo. Ta hra světla a stínů dopadající na Moničiny partie. Strašně se mu líbilo, že ani na jedné fotografii Monika neodhalila svoji kundičku. I když jí za to spousta chlapů slovně v komentářích napadala. A zřejmě i ve zprávách.
Jednou se Pavel rozhodl, že Monice napíše. I když byla jeho první zpráva tak trochu kostrbatá, snažil se vyvarovat běžných frází. Ani nepočítal, že vy se mu Monika ozvala zpět. Žena s takovým tělem. Kolik jí asi napíše chlapů? Milion?
Po pár týdnech se nečekaně Monika ozvala. Byla milá, inteligentní a dokonce se smyslem pro humor. A co Pavla odrovnalo snad nejvíc, poslouchala metal. Co metal, hlavně Deathmetal, což byla Pavlova srdeční záležitost.
Týdny a měsíce ubíhaly. Monika s Pavlem pravidelně konverzovali, až se Pavel osmělil a zeptal se Moniky jestli by mu "neodhalila" to nejintimnější co má a neposlala fotku. Jenomže se vyjádřil tak nešťastně, že se Monika urazila a přestala komunikoval. Ano, z pohledu Moniky se to dalo pochopit. "Takže další pitomec, kterej chce vidět můj klín."
Jenže to byl strašný omyl. Téměř osudový.
Pavel byl nasranej, ale ne na Moniku. Na sebe, že je tak blbej.

Týdny přemýšlel jak to napravit. A pak si vzpomněl, že se Monika zmínila, že jezdí na Czechdeathfest na Broďák. Při konverzaci zjistili, že si několik ročníků "užili společně." A tak Pavel začal pátrat ve svém archivu fotek z festu. Sice není žádný profifotograf, ale jenom nadšenec, přesto věřil, že mu bude štěstí přát a Monika na některé fotografii bude zachycena, i když netušil jak jí pozná.

Trvalo to hodiny. Prohlédl tisíce fotek...a pak jí uviděl. Anděla v černým. A dokonce Moniku nafotil jak barevně, tak černobíle i v režimu sépie.
Nejdříve jí, ale nepoznal. Na první fotce byla jakási kráska z boku. Na další zezadu. To byl pátek. Další její fotky byly ze soboty. Ideální počasí. Jasno, bylo odpoledne, slunce Moniku osvětlovalo zepředu...
A proč si vůbec myslel, že je to Monika. Její černé šaty odhalovaly krk a část hrudníku i kousek ňader. Byly to stejné šaty, které použila i v jedné zveřejněné galerii. Ale to nejdůležitější bylo na samotném hrudníku. Byly to pihy. Pět pih seskupených nezaměnitelným způsobem jako souhvězdí noční oblohy.
Na tu jedinou fotografii se Pavel díval hodiny. Udělal si i výřez a zjistil jednu úžasnou věc. Detail, který v galeriích na Amatérech nikdy vidět nemohl. Moničinu
sličnou tvář a její blonďatou hřívu. Ale něco přeci jen zůstalo skryto.
Na základě tohoto "úspěchu" Monice napsal zprávu s omluvou a zaslal i několik fotografií. Na fotce zepředu jednu část označil a vysvětlil o co mu vlastně šlo.

Monika odpověděla třetí den. "Takže ty jsi psal o tom, že by jsi chtěl vidět moje OČI?"
"Jistě. To je pro mě na ženách to nejintimnější. A na tý fotce máš sluneční brýle, takže zase nic nevidím :-)."

...

Monika se na Pavla dlouze dívala. "A co jim říkáš teď, na živo?"
Pavel nic neřekl, jenom se k Monice přiblížil a něžně jí políbil na rty a pak i na víčka.....
"Jsou jako průzračná voda, tak uklidňující. Od doby co jsi mi poslala jejich fotku, se do těch zelených kukadel dívám vždy, když mám depku nebo mě není dobře. Jsou zázračné."...


Letos na Broďáku budou opět společně. Tentokrát skutečně, nejenom náhodně.

METAL FOREVER