Cesta z přednášky podzemkách

Přednášková místnost se pomalu vyprazdňuje a já přemýšlím, jak se dostanu domů. Boskovice sice nejsou zase tak daleko od Brna, ale na to, že jsem ušla pěšky nějaký ten kilák v botech na dvanácticentimetrových podpatcích lesem, kde byl Světe div se dokonce i semafor,abych vyslechla povinnou přednášku v hotelu Lasákův Mlýn.Mám toho dnes opravdu plné zuby. Je půlka června solidní vedro a já v silonkách černé mini a bílé halence docela trpím.


Dost na tom, že jsem stejně přijela o dvě hodiny pozdě, protože se mi tam nechtělo, nechala jsem odjet dva busy. Ale poznámky z přednášky byly holt podmínkou tehdejšího zaměstnavatele k vyplacení mzdy. Nakonec jsem ji stejně celou strávila prohlížením spolusedících. Fakt to všechny ohromně zajímá. Pán vedle si sepisuje nákupní seznam. Paní vedle datluje asi sto sms. O dvě sedadla nějaký stařík usnul a pomalu začínal chrápat.Zbytek tupě kouká včetně mě do prázdna.Trošku připomíná parlament.


Tak už je to za mnou a já se třemi řádky poznámek sedím a nechce se mi nic. Najednou se za mnou ozve. Slečno? Odkud jste přijela ?Já že z Brna. Jestli chcete, odvezu vás. Zvědavě se otočím za spásnou nabídkou na jejího autora. Mírně prošedivělý pán v nejlepším věku, tipuji tak nejvíc šede, mně v té době 29.


Nabídku s díky přijmu,co taky jiného. zbývá. Cesta autem probíhá v pohodě nenucenou konverzací. Nakonec jsme už v centru Brna. Pán ale najednou pro mě neplánovaně vjíždí do podzemní garáže. Tak a jsme u cíle. Jeho ruka na mém stehně prozrazuje, že jsem nejela zadarmo.
Víte, jste moc sympatická mladá žena. Co kdybychom se trošku po té nudě odreagovali, co říkáte?


Víte, takovéto neplánované situace mě vždy dostanou. Jsou nabité adrenalinem, jaký nemá obdoby.

Co myslíte, bylo pokračování ?