Ten den jsem se šla vykoupat do aquaparku. Bylo jaro, den podobný jako dnes. Venku krásný větřík, bylo moc příjemně, tak jsem si oblékla jen polodlouhé kalhoty, tričko, batoh a šla. Chtěla jsem si zkrátit cestu. Šla jsem na poslední 2 hodiny. Bylo ještě světlo venku. Procházela jsem po chodníku podél lesa a jemně se rozhlížela. Nikde nikdo nebyl. Taková pohodová klidná procházka, ani auta moc nejezdily. Jen jednou za čas něco jelo. Napadlo mě, že když půjdu lesem, cestu si výrazně zkrátím, tak jsem se rozhodla a už jsem šla po pěšině. Cesta ven z lesa byla tak cca za 10 minut mým pohodovým tempem. Najednou jsem si všimla, že z vedlejší cesty někdo jde a zabočil směrem ke mě. Nedalo se nic dělat, musela jsem jít dál, cesta kterou ten člověk přišel vede hlouběji do lesa a já chtěla vyjít z lesa. Byl to nějaký mladší muž. Už jsme se míjeli a já chtěla pokračovat dál, když najednou se ten člověk ocitl přede mnou a já musela zastavit a obejít ho. Zaslechla jsem jak říká "Vím, že jdeš do aquaparku." Zakroutila jsem hlavou a chtěla pokračovat. Jenže pokračoval on. "Vím, že mi nebudeš věřit, ale zdálo se mi o tobě a zdálo se mi, že se tu dnes v tuto dobu potkáme. Tak jsem sem přišel, protože to bylo silné a já si to chtěl ověřit." Koukala jsem na něj, co to říká. "Jestli ti nevadí, tak půjdu chvilku s tebou a řeknu ti víc."
No, chtěla jsem být už pryč, ale nechala jsem ho jít vedle mě. Pokračoval v mluvení a vyprávěl mi, že tyto sny už se mu dějí 5 let. Něco se mu zdá a nakonec zjistí, že je to budoucnost. Že už si to mnohokrát ověřil a opravdu se mu to vyplnilo. Přišlo mi to fascinující a hodně nečekané a musím přiznat, že mě tím opravdu zaujal. "No víš, já jdu do aquaparku taky, nevadí ti když půjdeme spolu?" "Dobře." Řekla jsem. Začal mi vyprávět, že se mu zdálo i o mé minulosti a popisoval detaily, které jsem ve svém životě zažila. Byla jsem opravdu okouzlena a hltala jeho slova. Ono to opravdu sedělo. Něco takového nemohl nikdo vědět. Došli jsme do budovy a koupili si lístek na 2 hodiny. Zašla jsem do šatny a v přemýšlení otevřela skříňku, sundala jsem si oblečení a vzala si dvoudílné barevné plavky. Zamkla skříňku a šla s igelitovou taškou s ručníkem, sprchovým gelem, hřebenem a dalšími drobnostmi pod sprchu. Pořád jsem na něj myslela a na to, co jsem to vlastně zažila. Osprchovala jsem se, vzala jsem tašku a stoupala po schodech k bazénu. Když už jsem byla nahoře tak jsem se trochu rozhlédla a nikde nebyl. No nic, odložila jsem si na lehátko tašku a rozložila ručník a šla do sauny. Vydržela jsem tam poměrně dlouho, skoro se tam jako vždy nedalo dýchat. Pak jsem vyšla a šla do vířivky. Uvelebila jsem se na lehátku ve vířivce a nechala si masírovat tělo. Zavřela jsem slastně oči. Když už jsem tam byla déle, šla jsem si zaplavat do bazénu a pak jsem zamířila k lehátku. Něco upoutalo mojí pozornost. Co to.....Na lehátku kromě mých věcí co jsem si tam odložila ležela jedna stránka z novin. Přišla jsem blíže a vzala stránku do ruky. Přelétla jsem stránku a upoutala mě fotka muže, zaměřila jsem na fotku pozornost, protřela si oči a ano, na fotce byl muž, kterého jsem před chvílí potkala v lese. Polkla jsem a začala číst článek k fotce. Psali tam, že tento muž věštec, jasnovidec zemřel před rokem tady v aquaparku. Zírala jsem na článek neschopná pohybu. To není možné. Vždyť jsem se s ním bavila, kupoval si také lístek jako já a měli jsme se tu setkat. Tak s kým jsem to mluvila. Jak je to možné? Lehla jsem si vyřízená na lehátko, zavřela oči. Co se to proboha stalo a stalo se to vůbec? Byla jsem fakt hodně zděšená. Chtěla jsem vzít znovu stránku z novin do ruky, ale.........Stránka nikde nebyla. Tak to už je moc, pomyslela jsem si. No šla jsem raději do šaten, osprchovat se, převléknout a vyrazila domů. Přes les už jsem raději nešla.
