Prý odpočívat.

Přicházím domů po dost náročné směně, jsem vyřízená. Všechno mě bolí, nemám náladu vůbec na nic. Těším se, až si sundám ty podělaný boty a napustím si vanu. Zatracený hluboký kapsy, nemůžu vylovit klíče a tak dělám před bytovými dveřmi značný rámus. Výborně! Zase probudíš celej barák, to by ti šlo. Konečně, klíče vyloveny a žádný rozzuřený soused se neobjevil.
Pootevřenými dveřmi jsem si všimla, že se svítí, lehké světlo zezadu obývací stěny, alespoň si nemusím rozsvěcet velké světlo. Že bych zapomněla zhasnout při odchodu? Co už, dějí se horší věci.
„Čau krásko“. Lekla jsem se, v tom pološeru jsem ho vůbec neviděla.
Jistě, já kráva to úplně vypustila. Dostal náhradní klíče, aby mě počkal doma. Jsme domluvení, že spolu po náročném týdnu budeme odpočívat. Jak jsem na to moha zapomenout?! Než se stihnu vůbec nadechnout na opětovaný pozdrav stojí přede mnou. Stojí tak blízko, že mě nutí udělat krok dozadu. Cítím, jak se mi zvedá obočí a koulím očima. Musí na mě být velmi „hezký“ pohled. Chci udělat krok dopředu, abych za sebou zavřela, dveře bytu jsou stále otevřené. Hrozně bych je chtěla zavřít, nechat tam ten hnus a následujících 24 hodin nevylízat, prosím! „No, ty vypadáš“! Sotva to dořekl a líbá mě na krku. Chci ho poslat do háje, jsem po dvanácti hodinové směně a na tupé narážky nemám absolutně náladu. Jenže on prostě ví, že mám to jedno místo na krku, při kterým se mu vždycky roztaju. „Ale stejně nádherně voníš, kurvičko moje“. V tom mě chytá pod krkem tak, že mi palcem a ukazovákem drží zespodu čelist a mírným tahem si mě přitahuje blíž k sobě. Je to tady, vítej v mým světě.
Jakoby zmáčkl jakýsi pomyslný čudlík, všechen stres, vztek a nějaké bolení celého těla? Nepřipadá v úvahu!
Zvedám svůj pohled, abych se na něj podívala. Upřeně mi hledí do očí, mám pocit, že se v něm utopím, začínám těžce dýchat a co hůř. Začínají se mi potit dlaně a třást kolena. No… hodně dlouho se mi nestalo, abych přepla.
Abych vypla tu držkatou, sprostou paní a přešla na poslušnou, nadrženou čubku, která chce jen vymrdat a nakrmit mrdkou. Upřeným pohledem na něj ze sebe doslova kopu boty dolů. Och, jaká úleva.
„Pojď“! Pobízí mě ke koupelně, musela jsem se pousmát. Zas tak asi úplně nevoním, když mě žene pod sprchu. Zatím, co mi rozepíná knoflíky u košile opírám se mu hlavou o rameno. Přesně to potřebuju, svalit se mu na rameno a pár minut sbírat síly. Jenže mě nenechá, svršek mi nechává sklouznout po zádech dolů a rozepíná mi džíny, které stahuje těsně pod zadek a rychlým pohybem mě otáčí, tak abych se opřela o vanu a vyšpulila na něj prdel. Mačká mi půlky, tak pevně, že se mi chce už teď křičet. Bože, ty jeho ruce! Nikdy předtím by mě nenapadlo, že mi bude stačit ke štěstí „jen“ to, když se mě bude takhle dotýkat. Prstem mi krouží kolem kundy, já se mu tady snad rozteču. Nějaká únava? Já byla unavená?
Zavírám oči, abych si užila jeho objevování a těžce dýchám. Slyším své vzdechy poněkud tlumeně, zase vypínač. Začíná se mi třást koleno, takže sebou trošku ošívám. On, můj pan Dokonalý, mě přidržuje přitisknutou k vaně. „Nemel sebou čubko“. Slyšela jsem z povzdálí a najednou cítím jeho palec v kundě, kterou zbytkem dlaně pevně mačká. Nemůžu to dlouho vydržet, to nejde. Všechno to dohromady a on! Svalnatý, voňavý a usmívající se na mě. Oči má zúžené do jedné linie, je taky vzrušený. A to mě posílá kdesi do temna mého vlastního já, musí to cítit. Sama cítím ty silné stahy v kundě, hlasitě vzdychám, prsa se mi od toho samovolně na hrudi pohupují.
„Udělám se, smím prosím“? Vyjelo to ze mě asi tak, jako mi z něj kape z kundy. Najednou přestává, líbá mě na čelo. „Teď ještě ne, holčičko“. A bere do ruky sprchu. „No svlíkej se“. Ještě pořád se nepřestal usmívat. Jenže já na sobě cítím, že se na něj mračím. Byla jsem tak blízko, takový kousek. Funím, ale už spíš vzteky, než vzrušením a stahuji si kalhoty z pod zadku a lezu do už připravené sprchy.
„Otoč se“. Otáčím se, jak si přeje k němu zády. Bere můj sprchový gel, mačká mi pěknou dávku na záda a zažíná jej roztírat. Jen mlčky stojím a užívám si ten klid, jeho ruce na mém těle. „To je prdel, moje prdel“! A plácl mi ji přes mokrý zadek, tak že mě vystřelil z mého rozjímání. „Čelem ke mně prdelko“. Blahem se na místě tetelím, strašně se mi líbí, když mi říká prdelko, moje prdel, moje rajda. Dívá se mi do očí u toho mi mydlí prsa. Rty má lehce pootevřené a také začíná dýchat hlouběji, než normálně.
Oplachuje si ruce po proudem vody, který mi stéká po břiše. Rozepíná svoje kalhoty, nevzal si trenky a už teď je pěkně připravený, sundává tričko. Jde za mnou, očička mi musí snad svítit. Je na něj tak krásný pohled. Bere mi sprchovou hlavici z ruky a podává mýdlo. „A teď ty“. Očima mě nepobízí k mytí jeho těla, ale rovnou k mytí jeho krásně tvrdého péra. Kapu si pár kapek do dlaní a pokládám lahvičku na okraj. „Pěkně na kolena, co sis myslela“? Klekám si, a přitom mnu mýdlo v dlaních. Přejíždím mu oběma rukama nejdřív po podbřišku, a do pusy nasávám jen špičku. Tak, abych jazykem zespodu mohla masírovat. Zvedám pohled nahoru a pravou rukou jej začínám mýt od kořene. Usmívá se, líbí se mu to. Namydlenými dlaněmi jej chytám u kořene a párkrát přejíždím nahoru a dolu. Nechává mě pokračovat a přitom opatrně oplachuje proudem vody mýdlo ze sebe i ze mě.
„Ruce na prsa.“ A to už vím, že se mám zhluboka nadechnout. Jenže tentokrát jsem to nestihla. Drží mě na vlasy a naráží si mě hluboko do krku. „Tak ona by si slečinka chtěla hrát? Tak si budeme hrát“. Druhou rukou mě drží zespodu za čelist a stále je hluboko v mém hrdle. Cítím, že se mi do očí derou slzy, chci se odtáhnout, ale tím, jak mě drží se mi to nedaří.
„Ještě drž, holčičko“. Pár vteřin mi ještě dává sežrat moji snahu zlobit jej a povoluje. „Vyplázni jazyk“.
Lapu po dechu, tak moc, že se mi nedaří splnit zadaný úkol, ale i tak se o něj pokouším. Rukou, kterou mě drží mi zvedá bradu nahoru a plive mi do pusy. „Hezky podržíš, že? Budeš moje hodná, malá holčička“.
Ještě stále lovím dech a jen tiše přikyvuji celá mimo sebe. Zase jsem z něj úplně vedle. Dokážu ze sebe vydolovat jen jakési tiché „prosím.“ A zase si mě přitahuje k sobě. Nejdřív jen na kraj, nechává se sát. „Dívej se na mě děvko, chci se na Tebe dívat, až tě budu šukat“. Jen to dořekl a už jej mám zase hluboko v sobě, několikrát zajíždí dovnitř a ven. Nakonec ale zůstává na krajíčku a nechává se jazykem očistit.
„Budeme počítat, když sis chtěla hrát“. Usmál se, nechává mě nadechnout se. Och, jaké gesto, ale i tak jsem z toho celkem nervózní. Práci s dechem nemám úplně dobrou.
„Jedna“. Pomalu zajíždí hlouběji a potutelně se u toho usmívá. Má v očích takové malé čertíky, které mě u něj ale hrozně baví. Poznám tak, že se mu to líbí. „Dvě, tři“. Hlavu mi tlačí víc na sebe, cítím, že se mi do očí derou slzy. „Čtyři, pět“. Poodtahuje mě, ale stále zůstává hluboko, to už mi slzy tečou.
„Čubi, copak? Snad bychom neplakali, to ti nechutnám?“ Snažím se mumlat a pokyvovat hlavou, abych nějak naznačila, že chutná a jak! Dokonce se mi to i líbí, když si mě takhle bere. „Šest, sedm“. A přitom mě začíná šukat, co nejhlouběji to jen jde. Sliny mi kapou na kozy, koulím očima, které mám zaplavené slzami tak, že přes ně ani nevidím. Chci mu zmáčknout stehno, jako náznak toho, že už nemůžu. Ale cítil to, a povoluje sám. Pár vteřin mě nechává nadechnout se a znovu pokračuje. Už ale nepočítá. „Ty jsi moje holčička, tak se mi líbíš. Líbí se mi, když mi takhle hezky držíš“. Rozmazal mi už tak rozmazanou řasenku dál po tváři a opět mě bere za bradu. „Chtěla bys odměnu holčičko“?
Okamžitě se sama odtahuji a začínám škemrat. Sama jsem tak nadržená, moc chci, aby mi vystříkal pusu. Ano, prosím vystříkej mi tlamičku, moc prosím. Nepřestal se mi dívat do očí a naráží si mě zase tak hluboko jen, jak to jde. „Ty rajdo moje“. Sotva to dořekl a cítím, jak mu škube v péru a krk mi zaplavuje jeho hořkosladká mrdka. Až jsem se skoro zakuckala, ten tlak? Wau! Kdyby jen tušil, jak moc se mi tohle líbí, jak moc se mi líbí, co mu způsobuju.
„Očisti mě hezky, a pak už mě můžeš hezky umýt“.
Polykám svůj příděl odměny a slušně děkuji.