Moje nová paní

Moje nová paní

Jakub byl vcelku normální kluk krátce po učilišti, kdy už asi půl roku pracoval v jedné místní firmě jako soustružník. Jakub byl z neúplné rodiny, kdy žil jenom s mamkou a starší sestrou. Toto bylo nejspíš příčinou toho, že Kuba byl vždycky spíš zakřiknutý stydlivý kluk, kterého přitahovali autoritativní typy, a stále více v sobě objevoval submisivní sklony. Bydlení stále u mamky v malém bytě, kde měl pokoj na půl se svojí sestrou, mu také vcelku vyhovovalo, jelikož měl daný pevný řád a povinnosti, ale zároveň cítil, že by chtěl něco více. Chtěl by mít opravdový vztah s někým, kdo by si ho obrazně řečeno pořádně osedlal a držel ho pevně v otěžích. Začal procházet internetem a hledal v erotických seznamkách člověka, ze kterého přímo vyzařuje autorita a pak mu přeběhnul mráz po zádech.

Narazil na inzerát starší paní z jejich města. Lehce po čtyřítce, profilová fotka v černé kožené podprsence a krajkovaných tangách. Sice nebyl vidět obličej, ale to tetování na předloktí měl vyryté do paměti. Rozkliknul si celý profil, kde bylo pár dalších fotek dotyčné ve vyzývavých polohách, jedna fotka nahoře bez a tanga stažená jenom pár milimetrů nad přirození. Na konci byly tři fotky, které Jakuba zaujali nejvíce. Na jedné před dotyčnou klečel nahý kluk na všech čtyřech a výhrůžně nad ním držela kožený řemen. Na druhé byl jiný kluk stojící na louce a je vidět ruka dotyčné v jeho trenkách, kdy nebylo pochyb, za co ho právě drží. Poslední fotka byl detail pozadí dalšího kluka, který evidentně právě dostal výprask na holou a také detailní pohled na ono známé tetování. Jakub si fotku ještě pro jistotu zvětšil a v tu chvíli si byl naprosto jistý tím, kdo je ona záhadná dáma. Tenhle obrázek vídal pravidelně skoro dva roky a pokaždé z něj šel strach. Stačilo si v té ruce představit ukazovátko směřující jeho směrem a polil ho studený pot. Byla to jediná žena, které se kromě všech žáků bál i samotný ředitel a jakmile ona na někoho zakřičela, tak o tom věděl celý pavilon. Paní Jiřina Křiklavá, Jakubova třídní učitelka z osmé a deváté třídy. Nastoupila do školy, akorát když Jakub postoupil do osmé třídy a byla to její první třída na základní škole. Předtím strávila skoro deset let jako vychovatelka v pasťáku a tak si s ní nebylo radno začínat, protože moc dobře věděla, jak si zjednat pořádek a všichni kvůli ní prožili mnoho nočních můr. Kvůli příjmení měla hodně přezdívek, ale nikdo si je netroufnul vyslovit moc nahlas, aby jednu nekoupil.

Jakubovi se naježily hrůzou všechny chlupy po těle, když si uvědomil, koho právě odhalil. Ve stejný okamžik ale cítil, jak se mu krev hrne do rozkroku a najednou pružnost materiálu jeho spodního prádla nestačila nastupující erekci jeho penisu, který se tak tlačil podél jeho stehna a Jakub si rozepnul zip u kalhot, aby si ulevil. Začetl se do informací uvedených na jejím profilu: "Hledám mladé hřebečky ke zkrocení a ochočení v beránky", hlásal nadpis. Dále byly její oblíbené praktiky, tělesné míry a popis, kde Jakuba nejvíce zaujali poznámky u kolonek velikost prsou a přirození, kde se psalo: „Tak akorát do ruky a na hraní“ a „Hlaďoučce vyholená a neustále vlhká“. To už Jakubovi stál v plné parádě a honili se mu hlavou desítky představ, co by spolu mohli podniknout. Jakub se hluboce nadechl a pak se odhodlal kliknout na tlačítko, kterým dotyčné odeslal pozdrav a žádost o přátelství. Od té doby byl jako na trní a neustále se přihlašoval, aby zkontroloval došlé zprávy, ale nic se nedělo. Trvalo to dlouhé tři dny, když se Jakub přihlásil a uviděl upozornění, že jeho žádost o přátelství byla přijata a pak druhé, že má novou zprávu.

Slovo dalo slovo a po krátkém představení, kdy už oba dva moc dobře věděli, s kým si píšou, si vcelku padli do noty. Paní Křiklavá se rychle chopila svojí pedagogické role a Jakub si užíval svojí roli malého žáčka. Dostával úkoly a pedagožka pečlivě dohlížela na jejich plnění. Úkoly byly od diktátů a kontrolních testů, až po erotické nahrávky apod. Podle spokojenosti učitelky byl následně Jakub odměněn nejen vřelým slovem, ale také například lechtivou fotkou či videem, kde se Jiřina odhalovala. V opačném případě byl potrestán nějakým ponižujícím trestem jako klečením v koutě, či se musel navléknout do kalhotek jeho sestry a vyrazit v nich i do práce, případně ho vytrestala tím, že s ním několik dní nekomunikovala. Všechny své tresty si samozřejmě musel pečlivě dokumentovat a učitelce posílat ke kontrole jejich plnění. Přestože si Jakub náležitě užíval svojí nalezené známosti, tak se pořád jednalo jenom o virtuální vtah. Vše se ale změnilo, když mu jednoho dne napsala, že se chystá vyrazit k vodě a že chce, aby šel s ní. Celý natěšený souhlasil a ptal se, co si má připravit s sebou, ale dostal strohou odpověď, aby si vzal jenom ručník, že mu paní Křiklavá všechno potřebné zajistí. Tato reakce ho trochu rozhodila, ale důvěřoval jí a tak v daný den a hodinu jí naložil, odjeli kousek za město k vodní nádrži a zastavili na místě, které mu určila. Už když Jiřinu vyzvedával, tak si všimnul provázků za jejím krkem, což signalizovalo, že už má na sobě plavky, ale Jakub ještě ani nevěděl, jestli jemu tedy nějaké vzala. Paní Křiklavá vystoupila z auta a vytáhla si velký černý batoh. Jakub se nesměle optal, jestli mu také vzala nějaké plavky, když viděl, že ona je už má na sobě. „Jenom se neboj, mám je pro tebe v batohu“, odpověděla mu s úsměvem. To Kubu částečně uklidnilo, ale pokračoval dál: „A neměl bych se už převléct?“. Jiřina v klidu pronesla: „Času dost, převlíkneš se, až tam dojdeme“. Na což Jakub obratem kontroval: „Ale nebudou tam nějací lidi?“. Paní učitelka se zasekla, ohlédla na chlapce a propichovala ho několik vteřin pohledem. Pak svižným krokem přišla blíže a vrazila mu jeden pohlavek. „Slyšela jsem snad odmlouvání? O tom tvém ale na začátku věty jsme snad už taky mluvili! Tohle je první varování, tak si dávej bacha!“, přísně spustila na chlapce. Ten pouze sklopil zrak a souhlasně přikyvoval. Jakub úplně zapomněl na jedno z pravidel chování nastavených paní učitelkou, kdy po třetím prohřešku v řadě vždy následoval trest.

Paní Křiklavá vrazila Jakubovi do ruky batoh a rázným krokem vyrazila vpřed. Šli po pláži na kraji křovinatého lesa, až došli do malé mýtinky, kde už na ručníku ležely v bikinách dvě další ženy. Tyto se nadšeně s paní učitelkou vítali a bylo jasné, že jsou to dobré kamarádky. Představila jim Jakuba, jako toho svého nového hošíčka a Kubovi došlo, že se nejspíše nejedná o náhodné setkání, ale pro něj připravené divadlo. Nová situace, před kterou byl postavený, mu ale vcelku vyhovovala a společnost hnedka tří žen mu dělala dobře, i když se mu nervózně klepal hlas při představování a utíral si do kraťasů zpocené dlaně. Po pár minutách povídání se už Jakub dostával do pohody, když Jiřina hledala v batohu pití a mezitím narazila na černý sáček, který Jakubovi podala. „Tady máš ty plavky, abych na tebe nezapomněla. Myslím, že ti budou akorát.“, dodala přitom s úsměvem a ještě přitom pomrkávala na své kamarádky. Jakub otevřel sáček a z něj vytáhnul sytě růžová pánská tanga s gumičkami po stranách, mezi půlky a vpředu s nápisem HELLO KITTY. Obě Jiřiny kamarádky se začali hlasitě smát a i Jiřina měla hodně co dělat, aby se udržela a nevyprskla smíchy. Jakub zrudnul a prohlížel si několik centimetrů látky, které dostal. "V tomhle tady přece nemůžu chodit, to nejde!", obrátil se Jakub na svou vedoucí. "Copak neznáš přísloví: darovanému koni na zuby nekoukej? Copak se ti na těch plavkách nelíbí? Víš, co mi to dalo práce takové sehnat?", vrátila mu Jiřina nazpět. Chlapec si znova prohlédl své nové plavky. "Ale do toho se snad ani nevlezu, můžu se koupat v trenkách a pak domů pojedu v kraťasech", pokusil se Kuba zahrát celou situaci na remízu. Jiřina se na něj přísně podívala a spustila: "Zase chceš odmlouvat? A co jsem ti říkala o těch větách začínajících ale!", důrazně se na Jakuba obořila a výhrůžně přitom máchla rukou ve vzduchu. Ten sklopil oči dolů k plavkám a už více neměl odvahu na odpor.

Jakub teda vstal z ručníku a rozhlížel se kolem, kde by se mohl převléknout. "Co hledáš?", ptala se ho Jiřina. Na to Jakub zcela nevinně: "Koukám, kam bych si zalezl na chvilku" a dál vyhlížel vhodný koutek. Jiřina se posmála a klidným hlasem povídá: "Ty náš malej stydlínku, se můžeš klidně převlíknout tady. Já už na tobě stejně všechno viděla a holky to pohoršovat nebude co?", přitom se podívala směrem ke svým kamarádkám, které s lehkým úsměvem a nadšením v očích souhlasně přikyvovali. Jakubovi ještě více zčervenali tváře a třásli se mu ruce. "Ale to, když já se ale … jako ale stydím", díval se Jakub pohledem dítěte přistiženého u mlsání čokolády. Jiřina ale vyletěla jako čertík z krabičky. "Zase to tvoje ale! To už je dneska potřetí a já už toho mám plné zuby!", došla k chlapci, chytla ho za rukáv trička a vedla ho směrem k pařezu padlého stromu na okraji lesíka asi deset, možná patnáct metrů od místa, kde měli rozložené ručníky. Posadila se na pařez, Jakuba si postavila před sebe a rázným hlasem vydala povel: "Svlíknout!". Kuba se díval vytřeštěnýma očima a vysoukal ze sebe jenom tiché: "Cože?". Jiřina se mu natáhla ke kraťasům a rozepínala je se slovy: "Už toho mám dost, neposloucháš a děláš mi tady ostudu, takže musí přijít trest! Svlíknout a do naha!", křikla na konci, až se to rozlehlo lesem. Jakubovi se hlavou smíšené pocity, které ho nechávali naprosto rozhozeného. Ten strach, ostuda a potupa, ale také takové pěkné brnění v podbříšku, vyplavený endorfin a nadrženost. Klepali se mu nervozitou ruce, ale neměl více odvahy na odpor a vlastně byl i tak trochu zvědavý, co přijde a náhle stál pouze v trenkách před učitelkou, stydlivě je držel za okraj a pomalinku stahoval k zemi. To už Jiřina nevydržela a zjevně dobře nacvičeným kmitem mu je stáhla až pod kolena. Hnedka poté se k němu natáhla, chytla ho za šourek, přitáhla si ho blíž k sobě a silně mu ho zmáčkla, až Jakub zakňučel. "Však já tě naučím, jak se máš chovat!", řekla pak až hrozivým hlasem, jaký si pamatoval ještě ze základky, a přehnula si Jakuba přes kolena.

První nápřah a hlasité plesknutí se rozlehlo lesíkem. Pak druhé, třetí, čtvrté. Obě kamarádky vše pečlivě sledovali se zatajeným dechem a ani nemrkali, aby jim vůbec nic neuniklo. Jakub kroutil zadkem, styděl se do posledního patra, protože něco takového zažil naposledy, když mu bylo asi deset let. Zároveň si ale vychutnával svojí podřízenou pozici a při každém plesknutí na holé půlky mu proběhnul mráz po zádech a nahlas si vzdechnul, což se Jiřině velice líbilo. Po každé ráně Jakuba chytla za zadek a silně ho zmáčkla. Chlapec takto dostal po dvaceti ranách na každou půlku, když mu učitelka nařídila, aby se postavil. Znovu silně chytila Jakuba za šourek a povídá: „Doufám, že sis to dobře zapamatoval chlapečku! Příště už nebudu tak mírná!“. Pak vstala a šla zpátky k ostatním. I Jakub si zase natáhnul trenky a šel nazpět. Když Kuba procházel kolem kamarádek, tak se obě bez ostychu posmívali a jedna si neodpustila poznámku na Jakubův účet: „Nemáš bolavej zadeček chlapečku?“. Všechny tři se hlasitě zasmáli. Jiřina pak ze země sebrala plavky, které pro Kubu připravila a natáhla se s nimi jeho směrem se slovy: „Tak jak to bude s tím převlékáním? Takhle s náma do vody nemůžeš“. Potom si začala svlékat. Sundala si tričko, pak kalhoty a odhalila svojí postavu zahalenou pouze v bílých bikinách. Podprsenka jenom z malých trojúhelníčků a slabých provázků doplněná o tanga uvázaná v bocích na mašličky. Jakub stál jako opařený a mohl na Jiřině oči nechat. Ta si odložila šaty bokem a všimla si jeho dychtivého pohledu. „Mám tě snad jít převlíknout sama?“, popohnala Kubu, který také odložil své věci na ručník, otočil se zády ke dvěma kamarádkám sedícím na ručníku a stáhnul si trenky. Tomuto jeho manévru se Jiřina pousmála s poznámkou: „Ty můj malej stydlínku“. Chvilku zápolil s tím, jak si má tanga navléct, ale nakonec se do nich nasoukal. Velikost tak tak, aby mu z nich nic nekoukalo ven, vzadu gumička zaříznutá mezi půlky, které měli stále ještě červený nádech od výprasku.

„No vidíš, jakej jsi fešák“, pronesla učitelka a pak všechny vyzvala, aby šli do vody, což také udělali a dobrou hodinku tam všichni spolu vyváděli, jako malé děti. Když vylezli, tak se všichni natáhli na sluníčku na ručníky, pustili rádio a užívali pohodu. Asi po půl hodině sáhla Jiřina do batohu a vytáhla opalovací krém. Namazala si ruce, nohy a pak se obrátila na Jakuba, jestli by jí namazal i záda, aby se nespálila a dřepla si na ručníku. Kuba sebral krém a kleknul si za ní. „Ale nechci od toho mít zadělané plavky“, řekla Jiřina a stáhla si tanga do poloviny zadku. Pak si sáhnula za záda a rozvázala uzel na podprsence a přetáhla si jí přes hlavu. Jakub se snažil jako dívat stranou, ale z boku viděl obrys jednoho z jejích prs a měl strašnou chuť se ho dotknout. Výstavní trojky jako víno. Do ruky si vymačkal trochu krému a začal Jiřině mazat záda. Postupoval od ramen až dolů k částečně odhalenému zadku. Když měl záda hotová, pokusil se mazat více do boků a přitom nenápadně několikrát prsty přejel přes okraj prsou, což musela Jiřina cítit, ale nic neříkala. Odhodlal se tedy o odvážnější krok a při posledním průjezdu postupoval opatrně přes celé prso, až dojel k bradavce, přes kterou párkrát jemně přejel. Na to ho Jiřina plácnula přes ruku a s úsměvem dodala: „No tak nezlob Kubíku“. Ten rychle uhnul rukou, ale culil se při tom jako školačka po první puse od kluka. Pak se Jiřina otočila na své kamarádky se slovy: „Nechcete taky holky? Kubík je šikovnej“. Obě dvě souhlasně přikývli a ještě než Jakub vstal, tak si obě dvě také rozvázali horní díly od plavek a odhalili svoje prsa. Chlapec nevěděl, kam dřív s očima. Kleknul si za první z žen a začal s mazáním. Všechny pokračovali dál v hovoru a tak se Jakub pokusil zopakovat svojí fintu a osahat si její prsa, ale ta ho rychle chytla za ruku a svedla jí stranou. Po chvilce přešel ke druhé ženě a znovu se vytasil se svojí fintou. Pomalu prstem přejížděl stále blíže a blíže k jejímu prsu, až se odhodlal přejet dvěma prsty přes celé prso a nahmatal bradavku, ale stále žádná reakce, když ho najednou vzala za ruku, a položila si jí celou dlaní na své prso a stiskla. Zároveň druhou rukou sáhla za sebe, jela po jeho stehně až k rozkroku a sáhla mu přes tanga na penis. Pak se jemně přiklonila hlavou a zašeptala: „Líbí se ti to?“, chytla ho za dva prsty a těmi si jemně promnula bradavku, až Jakub cítil, jak jí začala tvrdnout. Zároveň i ona v jeho rozkroku cítila jemné stahy chlapcova penisu a usmívala se přitom.

Ještě nějakou chvíli tak polehávali na ručníkách a povídali si, když si jiřina začala opět natahovat vršek od plavek a říkala, že už zase pomalu vyrazí domů, protože má ještě nějaké povinnosti. Zeptala se Jakuba, jestli se chce ještě převlíct, než pojedou, ale on odpověděl, že si jenom vezme kraťasy a může vyrazit. Tomu se všechny tři začali smát a jako jeden člověk zvolali: „Stydlínek“ a hlasitě se smály. Jakub se opět začervenal ve tvářích. Jiřina všechny věci sbalila do batohu, rozloučili se a vyrazili k autu. Ona zůstala jenom v plavkách, Jakub nesl batoh a přes rameno přehozený ručník. Když dorazili na místo, tak se učitelka rozhlédla kolem, jestli jsou sami, a když usoudila, že mají dostatečné soukromí, tak se přiklonila k Jakubovi a povídá: „Že jsi byl už pak hodnej kluk, tak mám pro tebe odměnu. Pak mu vzala z ramene velký ručník a řekla, aby jí udělal clonu, mezi kterou a jejich autem se začala svlékat. Nejprve si znovu sundala vršek a Jakub se tak konečně mohl pokochat přímým pohledem na její prsa. Pak se mu podívala do očí a přitom si rozvazovala mašličky na svých kalhotkách, ale to už Kuba neudržel oční kontakt a sledoval, co se níže děje. Když rozvázala obě mašličky, roztáhla nohy od sebe a vytáhla si plavky z rozkroku.

Do hladka vyholený rozkrok vyloženě lákal Kubovo oči k pohledu a nemohl se od něj odtrhnout. Pak se Jiřina natáhla pro jeho ruku, která se nervózně klepala. Pomalu jí vedla přes svá prsa, bříško a stále níže a níže, až jí zavedla do svého rozkroku a nechala Kubu, aby jí lehce podráždil prstem i uvnitř. Přitom se přiklonila a do ucha mu šeptala: „ To máš tu odměnu a večer mi doma natoč, jak si u téhle vzpomínky uděláš dobře“. Jakubovi mohli prasknout gumičky na tangách, které měl ještě stále na sobě. Jiřina se oblékla, nasedli do auta a odvezl jí domů. Ještě když sám dojížděl k domu, tak si čichal k prstům, kterými Jiřinu dráždil a nemohl se dočkat, až si doma vleze do koupelny a pořádně si ho pohoní. Po tom všem, co dneska zažil, to určitě nebude problém. Večer si pak ještě s Jiřinou chvilku psali, a když uléhal Jakub večer do postele, tak měl na tváři úsměv jako malé dítě, které na vánoce našlo pod stromečkem vysněnou hračku. Přesně takhle se cítil s paní učitelkou.