Ptáček v kleci

Vracím se domů z práce, trosku ve mě hlodá svědomí, vím ze jsem ji naštval, preci jen už jsme spolu nějakou tu dobu, ale tohle pro ni muselo být opravdu překvapení… Par dnů se mnou nepromluvila ani slovo, přiznávám, má na to právo… Když holka najde na erotickém serveru fotky svého chlapa, jak se ukájí nad fotkami jiných, honí si své péro pro jiné a dokonce zdobí svým spermatem fotky úplně cizích štětek, tak má opravdu právo se naštvat. No a tohle se těžko vysvětluje. Mám doufat, ze to pochopí? Mám se do nekonečna omlouvat? Vždyť to není nevěra v tom právem slova smyslu. Není, ale ona to tak brát může, asi ano, to ze to nevěra vlastně je mi ale bohužel dochází až teď. Blížím se ke dveřím, odemykám a už teď vidím její vyčítavý pohled … Ale vše je jinak, z kuchyně se ozve - Miláčku, už jsi doma? Pojď za mnou, připravila jsem večeři! Nevěřím svým uším a později ani svým očím, na stole hoří svíčky, láhev bílého vina a chlebíčky??? Krve by se ve mě nedořezal, snad jsem proboha na něco zase nezapomněl? Svátek? Ne.. Narozeniny? Ne… Nějaké výročí? Vážně netuším… nic mě nenapadá… Navíc mě přivítala tak vášnivým políbením, ze jsem okamzite zapomněl na svíčky, chlebicky a vino… Ani nevím jak, ale za zběsilého a divokého líbání jsme se dostali do ložnice, cestou jsme ze sebe vzájemně strhali veškeré oblečení… padli do postele… Tam mi pošeptala do ucha, lásko, dnes to bude jinak, podle mě, myslím, že mi to dlužíš… Ano, mám černé svědomí, tak ji to logicky dlužím… Vypadne ze mě jen “ano, samozřejmě” … Než mi přes oči zaváže šátek, stačím si jen všimnout provazů na nočním stolku… ty používáme velice často, ale teď, zdá se, budou poprvé použity na mě…. Nechávám jí… dlužím jí to… a jestli ji to vzrušuje, tak proč ne, život je změna… Přitlačí mě k posteli, nejdříve mi přiváže k posteli ruce, stejně tak, jak jsem ji to snad už stokrát dělal já, pak každou nohu zvlášť…. Nic nevidím, jen čekám, co se bude dít dal…. Cítím jak mě pevné stiskla varlata, dost pevné a dost silne, až vyhrknu bolestí, jsem neskutečně vzrušený, teď tiskne v ruce i moje tvrdé a už silně nadržené péro… Chvilku si s nim hraje, ale jinak, než jak jsem byl zvyklý… Pak mi říká, “ne takhle by to nešlo, je hrozně tvrdej” - a odchází…. Tohle nechapu… co by neslo? Chtěla si snad zašukat,a k tomu je snad tvrdej čurák potřeba, ne? Ležím na posteli, minutu, dvě, pět, deset a pořád čekám až ucítím jak si na mě sedá a můj stále ještě tvrdej kamarád pomalu proniká do její horké, roztoužené, úzké kundičky… Teplé a horké, horké? Slyším jak se k posteli přibližují kroky a najednou místo tepla cítím neskutečný chlad, zimu, až mráz… Ona mi na něj snad dala sáček s ledem???? Ano, je to tak, cítím kostky, kterými mi tlačí na penis i koule… erekce je okamžitě pryč…. Co se to sakra děje??? Mlč, odpoví mi… Opět cítím, jak mi stejnou silou jako předtím stiskne varlata, omotává je nějakou šňurkou…pak přijde neidentifikovatelná bolest, jako by mi na koule něco nasazovala, něčím je provlékala, trhám sebou, ale zbytečně, provazy na nohou i rukou stáhla dost pevně, dobře se to ode mě naučila…. Teď bolest pominula, cítím, ze mám na “pytliku” opravdu něco nasazeneho, možná je to nějaký erekční kroužek, co já vím…. Teď si bere můj penis do ruky, políbí ho, jazykem parkrat přejede přes uzdicku, ví, že tohle naprosto zbožňuju….Dvakrat, třikrát mi ho pomalu pohoní….pak znovu a znovu …… neeee, zase ten led… vždyť už mi zase začínal stát! Proč to dělá??? Ledové kostky se postaraly o to, že je opět totálně bez erekce, bez života… Sundá sáček s ledem, bere si penis opět do ruky… pak už cítím jen že mi na něj něco nasazuje, pak nepříjemné štípnutí, cvaknutí a její smích …. smích až šílený… Sundá mi z očí šátek a já vidím své drahocené nádobíčko uzamčené v kleci, na které se pohupuje malý visací zámeček…

“To sis jako myslel, že po tom, co jsi mi udělal budu mít chuť s tebou šukat? Nebo ti kouřit to tvoje péro, které si honíš před cizíma děvkama a ještě svojí mrdku stříkáš na jejich fotky??? Tak na to zapomeň, chlapečku, teď bude všechno podle mě!”

Pomalu se přede mnou oblékla, vzala si podprsenku, tričko, pak si sedla na židli vedle postele a začala si hrát se svou kundickou … “abys videl o co teď prichazíš a to na pěkně dlouhou dobu” … Po dvou, možná třech orgasmech si mi sedla obkrocmo na oblicej, nejí šťáva mi stékala až za uši… “lizej a neflákej to, tohle mi budeš dělat každý den, kdykoliv budu chtít … a zapomeň na to, že by ses ty udělal se mnou, neuděláš se ani beze mě, tvůj nevěrnej čurák bude stříkat až mu to dovolím já! Ale to bych ho nejdřív musela odemknout, s tím ale hned tak nepočítej…”

Vracím se domů z práce, dost ve mě hlodá svědomí, vím ze jsem ji naštval, moc jsem ji naštval, naštval jsem ji tak moc, že už to trvá skoro 100 dní, co je můj drahovenej vercajk zamčený v kleci, v pásu cudnosti, klíč nosí ona na řetízku přímo na krku, mezi těma jejíma úžasnýma prsama, které absolutně miluju, stejně tak jako jí, naštval jsem jí, já vím, proto už skoro 100 dní nevím co je orgasmus… Ale jsem šťastný, když mě nechá líbat její prsa… když chce, abych se každý vecer postaral o její horkou kundičku a o stálý přísun orgasmů, zaslouží si je, stejně jako si já zasloužím ten “šperk” do kterého mě uvěznila. Už to bude 100 dní, ale já už od prvního dne vím, ze podobnou blbost bych už nikdy neudělal………