Není dostupný (soutěžní)

„Mám mu zastavit?“ Zeptal se jí její devatenáctiletý syn. Přikývla hlavou, v dálce před sebou viděla jen rozmazaný flek, který připomínal muže. V mládí také stopovala, takže občas, když jeli se synem na návštěvu k rodičům, nějakého stopaře přiblížili k jeho cíli.

Zastavili a počkali, až dojde k autu. „Dobrý den, jedete do Brna?“ Zeptal se asi pětatřicetiletý muž s delšími vlasy, strništěm na tváři, oblečený v riflích a hnědém bavlněném triku. „Jedeme směr Líšeň, jestli může být?“ Promluvil její syn. „Paráda“, odpověděl stopař, otevřel dveře auta a usadil se na zadní sedadlo za ní.

Cesta, která byla společná víc, než ze začátku tušili, pomalu ubíhala a z Tomáše se vyklubal příjemný společník, který oplýval humorem a přirozeným šarmem. Občas na něho pohlédla přes zrcátko a párkrát zachytila i jeho pohled, před kterým rychle utekla očima zpět k silnici před nimi.

Zhruba po hodině cesty vysadily Tomáše kousek od domu, kde bydlel a popojeli kousek dál k sídlišti, tam zaparkovali před panelovým domem, kde měli třípokojový byt její rodiče. Nikdy nepochopila, proč se přestěhovali z jednoho města do ještě většího města.

Z bytu se linula příjemná vůně oběda, který vařil její táta. Nevařil moc často, ale když ano tak to vždy stálo za to. Někdy litovala, že se vídají jen jednou nebo dvakrát do měsíce. Společný čas pomalu uběhl a Eva se synem se vydali zpět domů, tentokrát řídila ona.

Za čtrnáct dní opět vyrazila za rodiči, tentokrát však bez syna, který odjel s kamarády na dovolenou. Na nose ji lehce tlačil oblouček brýlí, které používala při řízení, proto si všimla, že u cesty stojí známá postava. Bez přemýšlení zastavila. Tomáš ji pozdravil a usedl na sedadlo spolujezdce. „Tomu tedy říkám náhoda,“ promluvila Eva. Letmo na ni pohlédl a s plachým úsměvem prohlásil, „tohle rozhodně náhoda není. Tenkrát jsem stopoval výjimečně a minulý týden a dnes zase, protože jsem doufal, že Vás zase stopnu.“ S nehranými rozpaky na něho pohlédla. „Omlouvám se, vůbec nevím, co mě to napadlo, tohle vážně normálně nedělám, ale chtěl jsem Vás zase vidět, ale nevěděl jsem, jak často za rodiči (a kam přesně) jezdíte, tak jsem trochu improvizoval. Pokud byste měla odpoledne trochu času, rád bych Vás pozval na kávu.“ Přesto, že pořád byla lehce v šoku, tak souhlasila. Z obou po chvíli opadlo počáteční napětí a dál se cesta nesla v příjemném duchu.

Uvědomila si, že ačkoliv je Tomáš o dost mladší než ona, tak ji svým zjevem, ale i chováním přitahuje. Když se jejich pohledy sem tam setkaly, tak jí tělem procházelo příjemné brnění, které dlouho nepociťovala. Tentokrát ho vysadila přímo u jeho domu a slíbila, že kolem třetí hodiny přijde.

Celou návštěvu u rodičů byla duchem mimo. Na tváři pořád cítila polibek, který ji vtisk před tím, než vystoupil z auta. Nervózně sledovala hodiny na svém telefonu. Chvilku před třetí hodinou se zvedla k odchodu, rozloučila se s rodiči, sedla do auta a vrátila se k domu, kde před pár hodinami vysadila Tomáše. Zůstala sedět v zaparkovaném autě. Tušila, že pokud vystoupí, tak jen u kávy to neskončí. Při tom pomyšlení musela stisknout stehna k sobě, protože jí mezi nimi projel další záchvěv vzrušení.

Z myšlenek jí vytrhlo lehké zaklepání na okénko auta. Když vzhlédla směrem k tomu zvuku, Tomáš už jí otvíral dveře. „Nechceš tady sedět až od večera, že ne?“ Usmála se a zavrtěla hlavou, v dlani sevřela klíče a přijala ruku, kterou jí nabízel, aby snáz vystoupila z auta. Mlčky ji vedl ke dveřím domu, které byly otevřené. Když vstoupili dovnitř, ucítila vůni čerstvě připravené kávy, ale také jeho rty, které se měkce dotkly jejího ramene ihned po té, co za nimi zavřel dveře.

O sekundu později ucítila žár jeho těla na svých zádech a jeho ruce jí pomalu putovaly po břiše směrem k plným ňadrům. Lehce je potěžkal, prsty obkroužil velké bradavky a jí z hrdla vyšlo tiché zasténání. Zaklonila hlavu, aby se jí opřela o jeho hruď. Jednou rukou dál laskal jedno z měkkých poddajných ňader, zatím, co ta druhá rozepínala drobné knoflíčky béžových letních šatů. Během chvíle pak šaty putovaly přes její ruce směrem k zemi, kde utvořily malou hromádku. Hned za nimi dopadla i podprsenka. Po těle jí naskákala husí kůže, když přejížděl po obnažených bradavkách a zasypával její krk a ramena vlhkými polibky. Opět vydala tichý sten, když jeho ruka sklouzla po břichu dolů a přes lem kalhotek zabloudila k poštěváčku. Jeho dotyky působily narůstající vzrušení, které umocnil jeden z jeho prstů, který pronikl do jejího těla, to mu okamžitě vyšlo vstříc.

K prvnímu prstu se přidal druhý, zavřela oči a vychutnávala si každý pohyb a dotek na svém těle. Jeho prsty se začaly pohybovat rychleji, zadečkem se mu tiskla do klína, kde už bylo patrné i jeho vzrušení. „Chci tě mít v sobě,“ zašeptala tiše, jako by se bála, že ji uslyší i někdo jiný. Pomalu z ní nechal vyklouznout své prsty, pak ji vzal do náruče a zamířil s ní do ložnice. Tam ji položil na kraj postele. Kvapně si svlékal triko. Tichým pokojem projel zvuk rozepínajícího se zipu. O chvíli později byl jeho pták volný, na špičce se mu leskla kapka čiré tekutiny. Když natáhl své ruce k jejím kalhotkám, zvedla zadek, aby je snáz odstranil z cesty. Pak si stoupl mezi její rozevřená stehna, klek si a jeho pták se otřel o mokrý vchod kundy. Kolem pasu se mu obmotaly její nohy, to byl ten okamžik, kdy se přestal ovládat a zajel hluboko do ní. Klouzal do ní a zase ven, svíral její dlaně ve svých. Pokoj plnily jejich vzdechy. Znovu a znovu do ní přirážel, potem zvlhlá kůže klouzala po kůži. Nohama ho do sebe vtahovala hloub a hloub. Její sténání sílilo jako bouře. Křečovitě mu sevřela ruce a pak už jen cítil, jak její kunda pulzuje kolem jeho ptáka. Ani on už se nedržel dál a naplnil ji několika dávkami svého semene.

Chvíli jen tak leželi, jeho obličej byl zabořený do úžlabiny jejího krku, kde ji něžně líbal. Když se jejich dech zklidnil, tak na sebe pohlédli a věděli, že tahle „káva“ nebyla poslední.

Začala do Brna jezdit téměř každý víkend a nejen za rodiči. Když jela sama, zdržela se i přes noc. To vzrušení bylo tolik opojné a trvalo asi tři měsíce. Jednu sobotu odpoledne opět zazvonila u jeho domu a dveře jí otevřela starší paní. Překvapeně na ni zamrkala. „Dobrý den, tady bydlel… „Ano, ale ten se odstěhoval. My jsme noví nájemníci.“

Sedla si do auta a rozklepanýma rukama vytočila jeho číslo. „Volaný účastník není dostupný…“