Napsala!

Možná se to bude zdát jako klišé, ale tento příběh se zakládá na skutečnosti (až na pár detailů).

Potkali jsme se zde, náhoda? Nemyslím si, byl to okamžik, který cítíte, že se stane jen párkrát za život. Sympatie, pár zpráv = domluvené kafe na pumpě v Bratislavě. Jeden dva letmé polibky na konci fajn setkání. A bylo ticho. Pracovní vytíženost, povinnosti, cestování vše dohromady...

Po cca 4 měsících. Cink! zpráva, napsala, nechceš se jít projet? Pořád myslím na ty letmé polibky. Stále chci cítit ruku na tvém zadečku, jak si mě přitahuješ k sobě. Odpověď byla ihned. Potkáme se jako minule? "ANO" Vyzvedl jsem ji kousek od Klinegerky u jejího zaparkovaného auta. Sedla si vedle mě... povídali jsme si lehké dotyky na mé šíjí, hrála si během jízdy s mými vlasy... Prostě příjemná projížďka noční Bratislavou. A co čert nechtěl.... docházela nafta, zastavil jsem na pumpě.... a když se vracím nevidím ji na místě spolujezdce... ale vzadu na sedačce jak poslušně sedí. Sedl jsem za volat a rozjel se beze slova. Asi po minutě nekonečného čekání na TO neznámo, jen zezadu slyším chci si to udělat... chci aby ses díval... chci tě provokovat.. Mám chuť zlobit....