Na stadionu

Dnes se hrál prvoligový zápas, počasí nic moc, ale šli jsme podpořit domácí tým. Bylo jen lekce nad nulou, mlha... tak jsme se nabalili jak pumpy, vzali deky a vyrazili na stadion. Usadili jsme se až vzadu, abychom měli pěkný výhled. Stadion byl poloprázdný.

V půli prvního poločasu jsne už byli s manželkou zabalený v jedné velké dece a začali jsme být vcelku vychladlý... tak jsem strčil ruce pod deku... po chvilce jsem levou ruku přesunul k manželce, nejdříve na koleno, pak mezi stehna... neprotestovala a naopak lehce povolila kolena. Pochopil jsem, že můžu pokračovat, tak jsem pomalu postupoval nahoru až k rozkroku. Chvíli jsem ji hladil venušin pahorek přes rifle, když v tom jsne dali druhého góla. Deka letěla dolů, ruce nahoru.

Hra se opět rozjela, udadili jsme se, zabalili do deky. Manželka si hodila jednu nohu přes mojí, levou rukou jsem ji zajel mezi roztažená stehna a vcelku silou tlačil přes rifle na místo, kde jsem tušil poštěváček. Ona nelenila, rukou pod dekou mi začala jezdit po poklopci a hrát si s knoflíky riflí. Snad nadáme goóa, pomysjel jsem si. Během chvíle pochopila, že knoflíky jednou rukou snadno nepovilí, tak zajela rukou vrchem pod rifle a probojovala se k mému pokladu.

Já měl ruku v jejím rozkroku, pod rifle jsem se nedostal, ale i tak vypadala spokojeně, vyhrávali jsme, ale ani moc nefandila. Rukou si hrála v mém rozkroku tak šikovně, že už už jsem se bál, že půjdu domů vvmokrých trenkách, když v tom mi zašeptala do ucha "to stačilo, půjdu pro kafe. Probereme to doma!" Vytáhla ruku, rozbalila se z deky a odešla pro to kafe.

Když se vrátila, roztrhla se mlha a udělalo se teplo, tak už jsme se do deky nebalili. Vyhráli jsme 5:2, takže to nakonec bylo fajn odpoledne. Když jsme odcházeli ze stadionu, tak mi jen špitla "jsem úplně mokrá, to musíme někdy zopakovat".

Tak už se těším na další zápas, doufám, že zase vyhrajeme 😎