První opravdová lekce pro Nepodmaněnou.

Je to ranní ptáče. Spí pár hodin a přes den se nezastaví.
Jsou rána, kdy mě až příliš brzy probouzí neodbytný zvuk viberu.
Stejně jako dnes.
Rozespale mžourám očima než mi vzpomínka na zacinkání telefonu navede ruku.

Je klasicky strohý a faktický.
“Dobré ráno, 8:30”

Přijede. Kuš s nervozitou. Radost. Radost. Radost.

Sprcha. Koncentruji se jen na to dobré. Můj Pán. Slast. Vzrušení.
Voda mi stéká po těle a jakoby zbytky těch nemilých pocitů odplavovala pryč.
Cítím se jednoduše skvěle.

“Jsem v posilovně a dovezu si na Tebe na vyzkoušení pár hraček” píše Pán.
Jupí, budeme si hrát...ozve se mi v hlavě.
Ale holka, to nebude tak pohádkové, našeptává čertík na rameni. Však právě :)

“Použiju I análek, ale jen trošku.” Jak jako trošku? Vrtá mi hlavou.
Nechám se překvapit. On moc dobře ví, co dělá.

“Začínám být trošku…”
“ Copak kurvičko?” Ach...
Držte mě někdo, nebo se vyvrátím. Takhle mě nazval poprvé. Počkal si na to.
Od něj to zní tak...pikantně. Ještě chvíli a ty kalhotky budu ždímat.

“Nadržená a mokrá Pane.”
“Taková nádržená děvka.” Ach MŮJ BOŽE. Tohle fakt slova dokážou?
To snad není možný. Jsem jako struna. Jen zabrnkat.
“Snad to, co chci na Tebe nebude moc.” Nebude a nebude. Jsem hrozně zvědavá.
A je mi jasné, že to zase posune dál.
Jenomže co chceš posouvat za půl hodiny? To je prostě šibenice.
Pro mě, která potřebuje opravdu spoustu času a péče, aby se udělala je to prostě zoufale málo.

“Nachystej na zrcadlo kalhotky, abych Ti je mohl narvat do pusy, když budeš řvát.”
On je tak krásně perverzní. Automaticky se mi na tváři objevuje úsměv.

Pouze v korzetu si to štráduju obývákem ke skříni s mimo jiné hambatým prádélkem. Beru svoje milované, krvavě rudé a promiskuitně krajkové…



Zaklepání. Razantní. Neodbytné. Vítané.



No sakra, co to táhne? Prej nějaké hračky. Celej kufr!
Zatraceně...a zároveň třikrát hurá.

Pokládá ho na postel a věnuje se mi. Rázným krokem mě vede k vysokému zrcadlu
u stěny. Staví mě čelem k němu a odchází. Ale, ale. On měl ještě bundu.
Nevidím na to, co dělá. Vrací se s ROZPORNOU TYČÍ!
Schovával ji právě v té bundě. Tak to lépe začít nemohlo.
Nikdy jsem ji naživo nezažila a velmi po tom toužila. Vždyť to je nejvíc.

Bere stahovací pásky, které si dovezl s sebou a poutá mi nejdříve levou a pak pravou nohu.
Pohladí. Spěchá. Jde to cítit z jeho pohybů.
Logicky. Chce mít co nejvíce času na hraní samotné.

Jako to je fakt docela sranda. Dát subce rozpornou tyč poprvé v naprosto otevřeném prostoru.
On se s tím opravdu vůbec nepáře. A mě se to moc líbí.
S rukama v poutech to totiž není tak jednoduché ustát. Dal mi výzvu.

Stejně mi je jasné, že to dál rozhodně už tak klidné nebude.
Zvládnu to?
Zvládnu jeho?

Pro mě by byla stopka totiž hrozná potupa. Ponížení. Že jsem to nezvládla.
Vím, že moje oranžová by pro jiné subinky už byla červenou.
Vyvozuji si to z toho, co mi zatím říkal.

Bolest je opravdová. Otervírá mysl. Tyhle stavy mě dostávají do míst, která neumím popsat.
Cítím u toho nekonečné bezpečí.
Já vím. Nemůže být nic paradoxnějšího.

Nohy mám od sebe tak daleko, že chvílemi chytám balanc. A to se ještě nic neděje.
Ruce za zády spojuje tenký černý řetízek.
Jde ke mě a navléká mi na hlavu černou kuklu s otvorem na ústa.
Po chvíli drze otevírám oči. No neříkej, že bys to taky neudělal :)
Prostě musím vyzkoušet, jestli to půjde nebo ne.

Vidím docela obstojně. Ale on chtěl ať nevidím. Zavírám oči.

Stojí za mnou. Konečky jeho prstů mi přejede v rychlosti od lopatek po zápěstí.
Příjemné škrábání hraničící s bolestí. Je to TAK vzrušující.

Další lano kromě koz.
To co ale nevím, je že na jeho konci se houpe zachycený anální hák.
Takový ten s tou kuličkou, který znám z porna. Přesně ten.
Koule háku se mi neúprostně procpe půlkami až k análku. Zasténám.
To ale není celé to kouzlo. Druhý konec lana mi neúprostně klouže po kůži.
Ve chvíli, kdy ho pán zafixuje se přihlásí ke slovu anální hák. To je úžasné.
Hák díky lanu spojenému se mnou reaguje. I já sama dovedu ovlivnit, co ucítím.

Já se v mysli nechávám za zvuků klasické klavírní hudby ukájet pohyby háku, když ucítím první nesmlouvavé štípnutí. Boky. Pak prsa. Sakra to je zase ten bičík. Bože smět tak vidět, jak se u toho tváří.
Ne, chtěl to pro Tebe takhle. Respektuj to. Prožívej.

Poslední rána a už fakt končím. Musí něco změnit. Takhle už to dalších několik nedám. Ještě jednu.
Musím přeci ještě něco zvládnout. A pak oranžová.
Ať nepřestává úplně. Jen to nějak obměnit ať toho zvládnu VÍC.

Copak? Jako tahle byla poslední? To je dobrý teda. Identické načasování. Paráda.
Já že měla v záměru nějakou oranžovou?

Já to zvládla!

Zatímco já jásám nad tím, jaká jsem hrdinka Pán bere do rukou malý zázrak.
Sakra co mi to tam? Vakuová pumpa, kterou si plánuji koupit od té doby, co o ní vím. Nějak nefunguje.
Nic necí...jé to je dobrý. To je sakra dobrý.
A co udělá blbej podtlak. Ale to je jen začátek.


Když už nemuže být líp, cítím něco tvrdého a gumového mezi mokrými a nateklými pysky.
Nenápadný nafukovací kolík.
Netuším, která bije, když kolík postupně začíná nabývat na objemu.
Ach můj… To je neskutečně boží. Kam až se to dá…? Teda ono to vibruje.
To jsem nezažila.
Užívám si každou vzeřinu. Dokonalé vyplnění. Pán chvílemi ubírá a zase přidává.
“Líbí?” Sakra, že jo. Sténám. Šílím. Nohy chvílemi vypovídají službu.
Zatraceně jak mám u něčeho takového stát a ještě s rozporkou?

To je tristní. Šílené. Dokonale rafinované.
Taková tortura a slast zároveň.


Když vzduch z kolíku vychází definitivně, neubrátím se polohlasnému odporu.
“Ne...ne…” Naštěstí bez trestu.

Jsem konečně vysvobozená z rozporky. Pomalu a bolestivě dávám nohy zase k sobě.
Pán mě chytá za ruce seplé za zády a vede ke gauči.

Padám na gauč. Svalil mě na něj odpovídající silou. Děvku…

“Otoč se, klekni si a čekej na použití” Tohle je nepopsatelné.

To snad...

Cítím, jak se mi několik jeho prstů neodbytně probojovává do kundy.
Už jsou všechny a v zápětí celá ruka.
Nojo, kunda je patřičně připravená a roztažená.

Tohle je JEHO fistovací poprvé.
Má rukavice. Necítím totiž nehty. Myslel na všechno.
Ruka se pohybuje s adekvární razancí a rychlostí. Ideální.
Sténám a jsem vzrušená, ale něco tomu chybí.
Přesně to NĚCO, co odpálí tu zatracenou rozbušku.

Zakřikla jsem to. Pohyb se zastavil. Je ve mě a nehýbe se. Sakra co je?
Začíná se zase pohybovat. Ale ne přírazy. Ruka je stále na místě a pěst ve mě se otáčí zleva doprava. A jakoby u toho ještě pohyboval palcem. Ale to si nejsem jistá.
Ať si hýbe čím chce, tohle jsem v životě nezažila. To je neskutečné.
Už nemůžu normálně sténat. Zakusuji se do opěradla od gauče. To fakt nejde.

Začínám se třást po celém těle a jasně cítím, jak se mi třepou nohy.
Ve chvíli, kdy to dle mého vypozoruje I on se ruka zase začíná přírazy pohybovat.
Je mi jasný, že je mě slyšet I přes okusování nábytku.
Ve chvíli, kdy prožívám tuhle emoční smršť slyším Pánova slova…

“Krásně se mi kolem ruky celá stahuješ…”



Zůstávám na čtyřech.
Rozdýchávám tu krásu.


“Už jsem Ti říkal, že jsi šikovná?”


Byl to teprve jeho první fist…
A pak že potřebuju hromadu času.



To bude ještě jízda :)