Nemůžu domů s postříkanýma džínama...

Poznali jsme se v práci, byl jsi můj klient. V té době jsi musel mít roušku, já jako zaměstnanec ne.

Přišel jsi jako každý jiný, předložil doklady a všechno potřebný. Když jsem je kontrolovala, byl jsi takovej povídavej. Víc jsem tě ale nevnímala, takových jako ty jsem přecejen měla tou dobou desítky. Po tom, co jsme prohodili pár slov, jsem ti oznámila, že tvojí žádosti vyhovím a můžeš se jít posadit. Posléze jsem si tě zavolala k sobě, vše ti předala a jako u každého jsem se zeptala, zda na mě máš ještě nějaký dotaz. Řekl jsi, že vlastně ano. "Povídejte", odvětila jsem. Načež jsi ty ale nic neřekl a místo toho mi položil na stůl přeložený papír. V první chvíli mě napadlo, že pokud po mně budeš žádat peníze, skutečně u sebe žádný nemám, protože povaha mýho povolání nevyžaduje manipulaci s hotovostí.

Nervozně jsem si papír vzala do ruky a rozevřela ho. Na něm stálo "Dlouho jsem nepotkal tak sympatickou slečnu jako jste Vy. Dáte mi na sebe kontakt?". Po prvním přečetení jsem si nemohla srovnat myšlenky. Četla jsem tedy podruhý. To moc nepomohlo. Četla jsem to stále dokola a když mi došlo, co se děje, dostala jsem nekontrolovatelný záchvat smíchu. Samozřejmě v jeho průběhu mi vůbec nedošlo, jak ti to musí být nepříjemný. Když jsem se po - pro tebe - nekonečných minutách dostatečně vysmála, posadila jsem se ke stolu a na ten samý papír, co jsi mi dal, jsem napsala svoje telefonní číslo, křestní jméno a smajlíka. Vzkaz jsem ti podala. Podíval ses na něj, lehce zmateně pronesl, že to číslo snad není jen sranda a odešel.

Tak, a co teď. Dala jsem svoje číslo neznámýmu muži, u kterýho vlastně ani pořádně nevím, jak vypadá, protože jsi měl tu roušku. To je výbornej nápad. Napíšeš, nenapíšeš, zavoláš, nezavoláš, co když se mi nebudeš líbit, když budeš bez roušky? Uteklo pár hodin a přišla zpráva od neznámého čísla. No pěkně sis dal na čas. Začali jsme si psát a domluvili se na setkání. Zcela upřímně musim přiznat, že vidět tě bez roušky pro mě bylo zklamání. Z mý strany to tam nebylo, ale přišlo mi hloupý okamžitě schůzku ukončit. Tím, že tvoje přítomnost se mnou nic nedělala, nebyla jsem nervozní. Procházeli jsme se, něco jsi mi povídal a bylo to fajn. V jedný chvíli, když jsem se na tebe podívala, jsi mi najednou přišel pěknej. A trošku jsem znervozněla. Nic významnýho se mezi námi ale nestalo, prošli jsme se, popovídali si, vrátili se k autu a rozloučili se.

Další schůzky byly už o něco kontaktnější. Pak ale přišla zpráva, že se mnou nutně potřebuješ mluvit. Sešli jsme se a já neměla tušení, co mi chceš říct. Nervozně jsi přešlapoval, moc se na mě nedíval a řekl, že nevíš, jak začít. To mě moc neuklidnilo. Vysoukal jsi ze sebe, že se ti to neříká snadno, ale za dva měsíce se budeš ženit. Wtf? Nemohla jsem se dopídit toho, jestli ses zbláznil nebo máš pokřivenej smysl pro humor. Však ty sis řekl o číslo mně. Dívala jsem se na tebe a podle tvýho výrazu ve tváři bylo poznat, že na tom humornýho není absolutně nic. Po něžný výměně názorů jsme se rozloučili. Posléze jsme si ještě vyměnili pár zpráv a nastalo období klidu.

Nedlouho po svatbě ses mi ozval s tím, že bys mě rád viděl. "Mně to může být u zádele", pomyslela jsem si a se schůzkou souhlasila. Vyzvedl jsi mě, jeli jsme a když jsem na tvojí ruce uviděla snubák, prohlásila jsem, že je dobře, že jsi pravák a kdybys mě náhodou dělal rukou, nebude ti překážet. Rozpačitě ses na mě podíval. "No co, není to snad pravda?". Zalapal jsi po dechu, ale odpověď nevymyslel. Dojeli jsme kamsi. Kolem nás byly rozsáhlý lesy a my se procházeli. Chvílema jsme se zastavovali, abychom se pomazlili a líbali. Došli jsme k pár metrů dlouhýmu tunelu, na jehož konci byla nějaká louka. Oči se ti rozzářily. Vzal jsi mě za ruku a táhl dovnitř. Když jsme byli zhruba v půlce, zastavil ses a začal mě líbat. Ani jsem se nenadála a natlačil jsi mě na stěnu. Vyhrnul mi šaty a rukama mi šmátral na stehnech, kundičce i zadečku. Tiskl ses na mě tak, abych cítila, že ti stojí péro. Nijak ses neostýchal a po chvíli jsi mi vyhrnul šaty až ke krku a hlavu mi zabořil mezi prsa. Zaklonila jsem se a myslí mi projelo, že ženatý musíš být cca měsíc. Rukou jsi mi zajel do kalhotek a snažil mě udělat, ale nepovedlo se. Porovnala jsem si spodní prádlo i šaty a pokračovali jsme v procházce. Pak jsme se obrátili a šli k autu.

Popojeli jsme zase jinam, zastavil jsi a začali jsme se líbat v autě. V hlavě mi naskočila chvíle, kdy jsi mi vyprávěl o tom, že tě nesmírně vzrušuje, když si s tvýma bradavkama hraje žena. Hm, tak to vyzkoušíme, třeba bude sranda. Při líbání jsem ti začala rukou přejíždět přes hruď, měl jsi na sobě jen tričko. Po chvíli jsem se zaměřila výhradně na bradavky, který byly prakticky okamžitě v pozoru. Aha. Začal jsi slastně oddychovat. Pišlo mi to trošku zvláštní, ale nepřestávala jsem. Oddychoval jsi čím dál rychleji a začal sis rozepínat pásek. "Co blbneš?", zeptala jsem se. Pokračoval jsi v rozepínání pásku a kalhot a oznámil mi, že se za chvíli uděláš. Jak jako uděláš? Vždyť jsem na tebe skoro nesáhla. Naléhavým tónem jsi řekl "Neblázni, už to na mě jde, nemůžu domů přijít s postříkanýma džínama". Sklonila jsem se ti k péru, zajelo mi do pusy a okamžitě jsi stříkal.

Zajímavý...