Zralá žena v obchodním centru

Sobotní odpoledne jsem byl jednomu kolegovi fotit jeho sportovní auto do portfolia. Byla to obyčejná sobota, domluvený termín, sice zimní počasí, ale slunečno, a během pár hodin vzniklo pěkných pár fotek. Domluvili jsme se, kdy mu upravené fotky pošlu, a jel jsem trochu vymrzlý domů. Cestou mě napadlo, že bych si večer zpříjemnil nějakým dobrým drinkem, a tak jsem se stavil v jednom obchodním centru pro nějaký alkohol. Těsně přede mnou šla k pokladně žena.. Zralá žena. Viděl jsem jen trochu ze strany, a ze zadu postavu. Měla tmavý, chlupatý kabátek/vestičku. Pod tím přiléhavě triko, myslím světlé barvy. Nejvíce mě ale zaujaly nohy.. Ach nohy.. Je to dá se říct skoro první věc, čeho si všimnu na ženě. Já vím, spousta lidi bude říkat jak kouká nejdřív do očí, úsměv, tvář a tak dále. Já jsem v tomto ohlédnu trochu jiné zvířátko. Měla světlé, lesklé kalhoty, které ji dokonale obepínaly její perfektní lýtka a stehna. Těsně nad její štíhlé kotníky měla tmavé zimní boty na podpatku, strašně elegantní. Nemohl jsem se hlídat, a okamžitě jsem jí musel celou prohlížet. Myslím, že jak jsem stál lehce stranou za ni, viděla mě periferně. Koupila si asi Heatsky, nebo nějaký podobný druh do elektronky (nevyznám se v tom). A odcházela. Já šel platit, podávám peníze a odcházím pomalu obchoďákem směr výtah. Najednou ji opět spatřím. Šla směrem, kterým jsem šel já. V hlavě se mi zrodila myšlenka, jak ji prostě někdo tohle říct musí…(Ikdyž se to třeba děje často) Šla strašně pomalu, trochu zamyšleně. Najednou vidim, jak začíná odbočovat vlevo, k eskalátoru, který je jen kousek od výtahu kam mířím. Ten moment jak kdyby se nemohl hodit víc. Nikde okolo nás v okruhu 10 metrů nikdo nebyl. Otáčela se na první schod eskalátoru, a já ze strany říkám: Omluvte mě, musím Vám to říct.. (Ona se otočila na mě, trochu zaskočeně, kdo na ni mluví). Říkám: Máte dokonalé nohy.. Její zralá tvář se úplně rozzářila, krásně se usmála a mile poděkovala. Já se znovu rozešel směr k výtahu. Nechtěl jsem jí jít balit nebo něco podobného. Chtěl jsem ji jen pochválit a třeba i zlepšit den. Otevřel se zrovna výtah, vystoupil pán, a já zašel dovnitř. Otočil jsem se, a přes prosklené dveře jsem ji viděl jet pomalu šikmo nahoru, a viděl, jak má stále úsměv na tváři. Poté ještě nohama zakmitala těsně u sebe s úsměvem na tváři, jako když vlezete pod studenou peřinu v zimním období. Takový ten nepopsatelný pocit a projetí celým tělem.. Musím přiznat, že ve výtahu mi najednou projelo pár myšlenek, a dostalo se to až do boxerek, které najednou byly těsné.. Šel jsem pomalu k autu, a usmíval se.. Kdo ví, třeba ji v obchodním centru znovu někdy potkám. Myslím si totiž, že to byla nějaká zdejší prodavačka z obchodu.