Valentýnský oběd

Byl to den, který jsme obě dlouho očekávaly. Valentýn. Já si nemohla přát lepší způsob, jak oslavit tento den, než strávit ho se Šárkou, svoji partnerkou. Před pár týdny, při společném rozhovoru, jsme se rozhodly , že tento Valentýn bude jiný. Místo drahých dárků a přeplněných restaurací, si dame za cíl připravit něco intimního, něco jen pro sebe

„Máš všechno?“ zeptala jsem se , když jsem stála v kuchyni a upravovala stůl, který byl připravený pro dvě osoby. Na stole byla bílý ubrus, svíčky, růžové okvětní lístky a jablko na krajíčku, jak bylo v jejich plánu.

Šárka se zasmála a vstoupila do místnosti, v ruce nesla poslední ingredience. „Ještě jsem nesehnala to víno, které jsi chtěla, ale myslím, že to zvládneme i bez něj.“

Já se usmála a přistoupila k ní. Cítila teplo, které z ní vyzařovalo. „Nemusíme mít všechno perfektní, jen tebe a tento okamžik,“ řekla jsem s jemným úsměvem a opatrně se k Šárce přitiskla.

„Máš pravdu,“ odpověděla Šárka a její oči byly plné lásky. „Myslím, že i bez vína to bude ten nejlepší večer.“

Otočily jsme se k jídlu, které jsem pečlivě připravila. Byla to lehká zeleninová polévka, domácí čerstvé těstoviny s citronovým pestem a na závěr čokoládový fondán, který zvolila kvůli jeho jemnosti a sladkosti, symbolizující jejich vzájemný vztah.

„Je to dokonalé,“ řekla Šárka a položila lžíci. „Takhle to vypadá, když se někdo do něčeho opravdu vloží.“

Ja se usmála, oči jí zazářily. „Když je to pro tebe, dělám to s láskou.“

Obě jsme se usadily ke stolu, zapálily svíčky, a kolem nás vládlo ticho, jakýsi klid, který byl pro nás obě zvláštní. Vzduch byl naplněn teplými pohledy a tichými slovy, která nemusela být vyřčena, protože všechno, co bylo důležité, se skrývalo ve vzájemné blízkosti.

„Přemýšlela jsem,“ začala Šárka, „o tom, jak dlouho jsme spolu a jak to mezi námi roste. Když se ohlédnu zpět, mám pocit, že jsem tě znala vždycky.“

Já se zamyslela, moje oči byly plné hluboké úcty a lásky. „I já to cítím. A přitom to všechno začalo tak jednoduše. Malými momenty, smíchem a sdílením času.“

Šárka se usmála, její ruka jemně spočinula na té Veroničině. „Já si myslím, že každý malý moment, každý pohled, každé pohlazení mě vedlo k tomu, že tě teď miluji.“

Já ji pohladila po ruce a pak se pomalu přiblížila. Obě jsme byly tak blízko, že se naše dýchání spojilo do jednoho rytmu. „Já tě miluji víc, než slova dokážou vyjádřit,“ šeptala jsem a naše rty se setkaly v něžném polibku, který byl pomalý, plný vášní a něhy.

Jak se polibek prodlužoval, kolem nás se všechno rozplývalo. Byl to okamžik, kdy se čas zastavil a obě jsme se zcela oddaly tomu, co je mezi nama – lásce, která byla vybudována na vzájemném respektu a otevřenosti.

„Tento den, tento okamžik – to je to, co budu navždy považovat za náš valentýnský zázrak,“ řekla jsem ,oči plné citů.

Šárka se usmála a pohladila ji po tváři. „Je to náš zázrak, protože to pro mě znamenáš ty.“

Obě jsme se znovu přitiskly k sobě, a jak se svíčky na stole pomalu dohořívaly, byl to právě tento moment, který ve svých srdcích neseme na vždy.

Potom byl krásný dlouhý hodinový sexik