Prodavačka Věrka

Šel jsem takhle normálně večer cestou domů nakoupit. Supermarket po cestě. Klasika, zelenina, ovoce, pečivo, pak konzervy. A tam stála ta hezká prodavačka, co ji vždycky zdravím. No, stála, nestála, byla předkloněná a špulila svou krásnou zadničku přímo ke mně. Prošel jsem nenápadně kolem, ale proti byl chlápek s vozíkem a já neúmyslně zavadil o ten její vyšpulený zadek. Chlápek projel, já taky, ale po pár metrech jsem se ohlédl. Ona překvapivě zrovna koukala směrem ke mně. Sklopil jsem pohled a jel dál. Už jsem měl nákup hotový a mířil k pokladně. A má krásná pokladní stála v jiné uličce, v té, ve které jsem právě valil k pokladně. Mrknul jsem na ni, nečekal a jel rychle dál. Najednou ale slyším, jak na mě zavolala: „Počkej!“ Zastavil jsem se a ohlédl. Nikdo jiný v uličce nebyl, tak nebylo pochyb, že to bylo na mě. „Pojď sem.“ Neváhal jsem, a šel za ní. Ona se ke mně naklonila a potichu povídá: „se ti líbím, co?“ „ty mně taky“. To jsem fakt nečekal. Celý zaskočený, jenže ona tam byla „doma“, už mě táhla vedlejší uličkou směrem ke skladu...