Hranice rozkoše

Seděla na pohovce mezi námi, skleničku vína v ruce, oči těkaly z jednoho na druhého. Věděla, proč tu je. My s Markem taky.

„Tak co, kočičko,“ naklonil jsem se k ní blíž a prsty přejel po jejím stehně. „Myslíš, že zvládneš nás oba?“

Zavrtěla se, nejistě se kousla do rtu, ale já viděl ten hlad v jejích očích. Přesně ten, který jsme v ní chtěli probudit.

Marek se zasmál a prsty jí zajel do vlasů. „Líbí se ti představa, že nemáš kontrolu, že my dva rozhodujeme, co s tebou bude?“

Polkla, přikývla.

„Slova, princezno,“ pobídl jsem ji, zatímco jsem jí pomalu stahoval ramínko šatů.

„Ano… líbí,“ vydechla.

Marek ji stáhl k sobě, jeho rty si drsně nárokovaly její, zatímco já sledoval, jak se jí zrychluje dech. Rukama jsem sjel po jejím těle, až jsem nahmatal zip jejích šatů. Sjel dolů, látka se svezla a ona tam seděla před námi jen ve spodním prádle.

„Přesně takhle tě chci vidět,“ zamručel jsem.

Marek ji přitlačil na pohovku, jeho ruce pevně obemkly její zápěstí. „Dneska se nám odevzdáš, rozumíš?“

Z jejích rtů unikl tichý sten, ale bylo jasné, že už nepatří jí. Patřil nám.

Marek ji držel pod sebou, jeho prsty se propletly s jejími, zatímco já se naklonil blíž.

„Hodná holka,“ zamručel jsem a prsty jí přejel po odhaleném krku, až se zachvěla. „Víš, co se stane, když se nám úplně odevzdáš?“

Ztěžka dýchala, oči zavřené, jako by si už jen tou představou užívala každý dotek.

„Ano,“ vydechla tiše.

Marek se usmál, jeho zuby se zlehka zakously do jejího krku, zatímco jsem prsty přejížděl po krajce její podprsenky.

„Chceme tě slyšet víc, princezno,“ řekl jsem drsně. „Chci slyšet, jak prosíš o všechno, co ti dáme.“

Její tělo se prohnulo, jakoby se chtěla přitisknout blíž.

„Prosím…“ zašeptala.

„To je ono,“ pochválil ji Marek, jeho hlas temný.

Prsty jsem pomalu stáhl ramínko její podprsenky, zatímco Marek sjížděl rty po její šíji.

„Dnes večer nám patříš,“ zašeptal jsem jí do ucha. „A my si tě vezmeme tak, jak chceme.“

Její tichý sten byl odpovědí, kterou jsme oba chtěli slyšet.

Marek ji stále držel pod sebou, jeho rty přejížděly po jejím krku a zanechávaly za sebou horké stopy. Zatímco on ji ovládal silou svého těla, já si užíval ten pohled—její těžký dech, způsob, jak se poddávala našim dotekům.

Prsty jsem pomalu stáhl ramínko její podprsenky, nechávajíc ji čekat, napnutou mezi touhou a nejistotou.

„Máš ráda, když tě necháme prosit, viď?“ zamručel jsem a sledoval, jak se její oči lesknou vzrušením.

„Možná bychom ji měli ještě trochu potrápit,“ dodal Marek s pobaveným úsměvem.

Hladově přikývla, ale to nestačilo.

„Slova, princezno,“ připomněl jsem jí a stáhl ji k sobě blíž.

„Ano… chci to,“ vydechla rozechvěle.

Marek se spokojeně usmál a sevřel její zápěstí nad hlavou. „To jsme chtěli slyšet.“

Já se mezitím přesunul níž, můj dech se dotýkal její kůže, prsty zkoumaly každý kousek jejího těla. Miloval jsem, jak se pod námi prohýbala, jak se snažila natáhnout ke mně, ale Marek ji pevně držel.

„Žádné uspěchání,“ varoval jsem ji a políbil ji na hranu čelisti. „Dneska si s tebou pohrajeme přesně tak, jak chceme.“

Cítil jsem, jak se zachvěla. Napětí mezi námi bylo téměř hmatatelné, vzrušení stoupalo s každým dalším dotekem. Byla naše. A my si ji hodlali vzít způsobem, na který jen tak nezapomene.

Marek ji držel pevně, jeho prsty sevřely její zápěstí nad hlavou, zatímco já si užíval ten pohled—její rozevřené rty, zrychlený dech, touhu v očích. Byla napjatá, čekala, co s ní uděláme, a přesně to se mi líbilo nejvíc.

„Líbí se mi, jak tam tak ležíš,“ zamručel jsem a přejel prsty po jejím odhaleném stehně. „Poddajná. Připravená.“

Marek se zasmál a naklonil se k ní, jeho rty se dotkly jejího ucha. „Ale my tě ještě chvilku necháme čekat.“

Tiše zasténala a zkusila se pohnout, ale jeho sevření jí to nedovolilo. Přesně takhle jsme ji chtěli—bezmocnou pod našimi doteky, rozechvělou v očekávání.

„Chtěla bys víc, že?“ zašeptal jsem a skousl její spodní ret, jen lehce, abych ji přiměl otevřít oči.

„Ano…“ vydechla.

„Ano, co?“

„Ano, prosím…“

Spokojeně jsem se usmál. „To je lepší.“

Marek se přesunul níž, jeho dech klouzal po její kůži, zatímco já sledoval, jak se pod ním chvěje. Byla nádherná—napnutá mezi touhou a nedočkavostí, lapená v našem tempu, ve hře, kterou jsme s ní hráli.

„Ještě tě necháme chvíli čekat,“ prohodil Marek s pobavením. „Chci slyšet, jak moc po nás toužíš.“

„Chci vás…“ vydechla, její tělo se pokusilo pohnout, přitáhnout si nás blíž, ale my ji pořád drželi tam, kde jsme ji chtěli mít.

„Tak dobře,“ zamručel jsem, rukou sevřel její bradu a donutil ji podívat se mi do očí. „Ale nezapomeň—dneska si tě vezmeme tak, jak my chceme. Rozumíš?“

Rychle přikývla, oči jí hořely touhou. A já věděl, že tohle bude dlouhá, intenzivní noc.

Marek ji stále držel pod sebou, jeho rty se přesunuly k její šíji, kde zanechal horký polibek. Její tělo se pod námi napínalo, každý sval čekal na další dotek, další rozkaz. Ale my nikam nespěchali.

„Podívej se na ni,“ prohodil jsem pobaveně, zatímco jsem konečky prstů přejížděl po jejím boku, sotva znatelný dotek, který ji přiměl trhnout sebou. „Rozechvělá, netrpělivá… ale dnes večer si vezmeme všechno hezky pomalu.“

Marek se usmál proti její kůži. „Víš, co je na tom nejlepší?“ zeptal se jí tichým, provokativním hlasem.

„C-co?“ vykoktala, její dech se zadrhl, když jsem prsty sklouzl níž, stále jen lehké doteky, které ji přiváděly k šílenství.

Naklonil jsem se k jejím rtům, ale neposkytl jí ten polibek, po kterém tak očividně toužila. „To, že nemáš vůbec žádnou kontrolu.“

Zasténala, zoufalství i vzrušení v jednom jediném zvuku.

Marek ji chytil za bradu, donutil ji podívat se mu do očí. „Chceš nás? Chceš, abychom tě konečně přestali trápit?“

„Ano… prosím…“

S Markem jsme si vyměnili pohled, jeho ruka sjela níž, moje sevřela její boky a já se pousmál.

„Tak dobře,“ zamručel jsem. „Ale doufám, že si uvědomuješ, že od této chvíle už nepatříš sama sobě.“

A jak to bylo dál? Napiš a třeba se to dozvíš 😈