Cvičení

Odpoledne jsme naložili obrněné transportéry na plošinové vozy, další den ráno se s veškerým vybavením nacpali do vagónů a vyrazili jsme.


Po několika hodinách stojíme. Není to ale jedna z těch mnoha krátkých zastávek. Tentokrát nás šoupli na odstavnou kolej v jednom malém městečku. Budeme tu stát přes noc, až do druhého dne.


Vládne pěkný letní hic a ačkoliv jsme pod dohledem strážního oddílu a nesmíme opouštět vlak, ukecáváme velitele, že si ve výpravní budově potřebujeme doplnit vodu do čutor a taky alespoň trochu protáhnout kosti okolo stojícího vlaku.


Jen několik desítek metrů od naší vlakové soupravy, ve svahu nad námi, stojí panelový dům. Najednou jsem si všiml, že z okna přízemního bytu vylezla na parapet mladá žena, odhadem tak okolo pětadvaceti let, a začala mýt zvenčí okna. Má na sobě jen sporé kalhotky a krátké tričko. Nemůžu se ubránit dojmu, že v té její úklidové aktivitě bude ještě nějaký jiný záměr. :-) Vzdálenost mezi domem a námi není úplně krátká, ale výhled na pořádkumilovnou dámu je excelentní.


Něco mě napadá. Mizím v útrobách našeho vagónu a ve chvilce se vracím s dalekohledem v ruce. Samozřejmě jsem na nový taktický cíl upozornil i kluky okolo sebe, takže optika rázem putuje z ruky do ruky a každý s každým se o ni přetahuje. Jistě, že si toho rozruchu dole pod sebou všimla. Zaznamenala, že jsme si vzali na pomoc i silné čočky, a nezdá se, že by jí to vadilo. Právě naopak. :-)


Díky dalekohledu se ukázalo, že nemá podprsenku a úzké kalhotky jsou navíc hezky poloprůhledné. Je evidentní, že zájem nadržených vojáků jí dělá dobře. Jakoby bezděčně se při práci předklání a špulí na nás svůj krásně oblý, téměř holý svůdný zadeček, když umývá okna zevnitř, rozkročí se čelem k nám s jednou nohou na židli a druhou na parapetu, tak, abychom si mezi doširoka rozevřenými stehny mohli důkladně prohlédnout její pičku, lehce prosvítající přes tenkou látku kalhotek, usilovně rytmicky pohybuje hadrem po skle, aby se jí pod lehkým tričkem pěkně rozhoupala prsa... Prostě si to užívá spolu s námi. Nádhera. Trvá to celkem dlouho. Dává si záležet a ve všem je důkladná, snad aby nás přesvědčila o své pořádkumilovnosti. :-)

Tím tenhle malý příběh končí. Nic víc se nestalo. Pokud si ale dobře vzpomínám, pozdě večer se pak za tmy ve vagónu z různých stran sem tam ozývalo tiché rytmické šustění ruky o spacák.


Zajímalo by mě, jestli dnes, po mnoha letech, bydlí ta provokatérka pořád na stejném místě. Možná se tam v létě zajedu podívat. Zjistit, zda nemá špinavá okna. :-)