Ta, co mě fakt dostala

Byl to úplně obyčejný den a já měl chuť trochu vypnout a odreagovat se. Tak jsem otevřel seznamku a řekl si, že to zkusím. Popravdě jsem od toho moc nečekal. Po tolika neúspěšných zprávách a falešných profilech už jsem byl spíš skeptickej. Ale pak jsem narazil na jednu slečnu. Měla něco v očích. Napsal jsem jí. Čekal jsem další ignor nebo fake, ale překvapila mě. Odpověděla. Pár zpráv sem, pár tam a najednou jsme si vyměnili civilní fotky. A hele… fakt sympatická.

Nebylo na co čekat, řekli jsme si, že nebude ztrácet čas a domluvili jsme si schůzku. Přijel jsem na místo, zaparkoval a chvíli čekal. A pak ji uvidím. Šla ke mně s úsměvem, lehce nervózní, ale krásná. Otevřel jsem jí dveře, sedla si a chvíli jsme si jen povídali. Přirozeně. Bez tlaku, bez přetvářky. Smáli jsme se, ladilo to.

Bylo v ní něco jinýho. Nepopsatelná energie, pohled, hlas… Cítil jsem, že je výjimečná. Po pár minutách jsme se přesunuli na zadní sedačky. A jakmile jsme se začali líbat, všechno kolem přestalo existovat. Jemný doteky, napětí, touha. Každý polibek se prohluboval, její tělo bylo nádherný, hebký, voňavý… a její chuť? Sladká. Absolutně návyková. Nemohl jsem z ní spustit oči ani ruce.

Chemie mezi náma byla neskutečná. Ty chvíle byly jako z jinýho světa. Okna se mlžila a my se smáli tomu, jak málo místa v tom autě je. Ale zároveň nám to bylo úplně jedno. Všechno dávalo smysl.

Po všem jsme ještě chvíli seděli a povídali si. Chtěl jsem, aby ten okamžik trval. Pak jsem ji odvezl zpátky a rozloučili jsme se. Krátká zpráva po cestě, úsměv na tváři… a když jsem pak večer usínal, měl jsem v hlavě jen ji. A říkal jsem si, že tohle bylo sakra dobrý rozhodnutí.