Večerní déšť-pokračování

Jeho ruce mě tiskly pevně, ale něžně, jako by si mě chtěl vychutnat do posledního doteku. Ležela jsem pod ním, rozehřátá a dychtivá, s hlavou opřenou o polštář, vlasy rozhozené, dech těžký. Prsty mi zavadil o lem podprsenky a pomalu, téměř provokativně, ji stáhl.

„Víš, jak dlouho jsem na tohle čekal?“ zašeptal, když přejel rty přes mé nahé ňadro a nechal jazyk sklouznout přes bradavku, která se mu okamžitě zpevnila pod dotekem.

Cítila jsem, jak se mi stáhlo břicho. Instinktivně jsem mu sevřela záda a prohnula se proti němu. Můj tep bušil v uších.

Když mi stáhl kalhotky, byla jsem už úplně vlhká. Rukou mi přejel po vnitřní straně stehen a pak se konečně dotkl tam, kde jsem to potřebovala nejvíc. Prsty měl jisté, věděl přesně, co dělá. Hladil mě, zatímco se díval do mých očí. Neuhnuli jsme pohledem ani na vteřinu.

„Chci tě slyšet,“ zamumlal, a já se nezdržovala.

Vzdychala jsem hlasitěji, boky mu šla naproti, když do mě vklouzl prstem. A pak druhým. Jeho palec mezitím kreslil kroužky, které mě dostávaly až na hranu.

Zastavil. Zadíval se na mě znovu, rty vlhké od mých šťáv, oči plné touhy. Vytáhl si opasek a kalhoty šly dolů. Byl tvrdý a připravený. Když si mě nadzvedl a pronikl do mě, celým tělem mi projela vlna slasti. Zabořila jsem mu nehty do ramen a nechala se unášet pohyby, které se stupňovaly – z pomalých a hlubokých v divoké, nezkrotné.

„Jsi nádherná, tak kurevsky nádherná,“ sykl mezi vzdechy a přirazil silněji.

Každý náraz mě nutil prohýbat se pod ním, nechat ho zajet hlouběji, cítit ho úplně všude. Svaly se mi napínaly, tělo se rozechvívalo, až to bylo nesnesitelné. A když jsem se blížila, chytil mě za boky a podržel přesně tak, jak jsem to potřebovala.

A pak jsme explodovali. Spolu. Horko, slast, slzy v očích, naprostý zmatek a klid zároveň.

Zůstali jsme tak, klidně dýchali, propocení, přitisknutí na sebe, zatímco venku pořád bubnoval déšť.

„Zůstanu přes noc,“ zašeptal.

A já jen přikývla. Protože nic jiného jsem si v tu chvíli nepřála víc.