Sicílie část 5. Temná vlna- pokračování

Ležela vedle mě, nahá, tělo stále ještě pulzující dozvukem orgasmu. Z jejích rtů vycházel klidný dech, ale v očích… tam nebyl klid. Tam hořela další touha. Ne vyřčená. Skrytá. Jako by chtěla, abych jí ukázal víc. Hlouběji. Drsněji.

Sedl jsem si nad ni, vzal ji jemně za bradu a donutil ji podívat se mi do očí. „Ještě nejsme u konce.“

Pomalu přikývla.

Zvedl jsem ji na nohy a bez slova ji vedl níž po stezce, dolů po kamenitém chodníčku až k malé skryté zátoce, kde na břehu ležely kusy vyběleného dřeva, omývané slanou vodou. Vlny tu byly klidné, ale jejich pravidelný rytmus udával tempo.

Opřel jsem ji o chladný kámen. Postavil jsem ji tam nahou, zády ke mně. Stála, nehýbala se, ale věděl jsem, že v sobě dusí chvění.

Přistoupil jsem k ní zezadu, přitiskl se k ní celým tělem a zašeptal jí do ucha: „Dnes nebudeš nic říkat. Jen poslouchat. Rozumíš?“

Opět tiché přikývnutí.

„Řekni to.“

„Ano… rozumím.“

Zvedl jsem jí ruce nad hlavu a svázal zápěstí tenkým koženým páskem, který jsem vytáhl z kapsy. Upevnil jsem ho o výstupek kamene – pevně, ale bezpečně. Zůstala stát, úplně vystavená. Nahá, s rukama nad hlavou, prsa napnutá, boky vystrčené. Byla nádherná.

Rukou jsem jí sjel po páteři až k zadečku a prstem jí pomalu přejel mezi půlkami. Byla už zase vlhká. Nemusela nic říkat — její tělo odpovídalo místo ní. Dýchání jí ztěžklo, prsa se jí zvedala, a když jsem ji jemně, ale důrazně plácnul přes zadek, prohnula se jako luk.

Pak jsem klekl za ni a znovu se jí věnoval jazykem. Tentokrát jinak. Dlouho, důkladně, s naprostou posedlostí. Líbal jsem ji mezi stehna, olizoval jí každý centimetr, pak jazykem pronikl dovnitř a střídal to s intenzivním sáním klitorisu. Držel jsem ji pevně za boky, když se svíjela, ale nepovolil jsem. Když se chvěla podruhé, napjatá jako struna, znovu jsem ji zastavil.

„Ještě ne.“

Zaskučela. Zatáhla za pouta, ale ta nepovolila. Chtěla víc. A přesně proto nedostala nic.

Zvedl jsem se, postavil se za ni a zatlačil špičku svého tvrdého penisu proti jejímu vstupu. Pomalu jsem do ní pronikl, centimetr po centimetru. Pomalu, hluboko, dokud mě necítila úplně. A pak jsem se zastavil.

Přesně v tomhle momentu, v té těsné, mokré hloubce, jsem jí zašeptal: „Dneska mě budeš prosit.“

A pak jsem začal. Tvrdě. Rytmicky. Každý příraz byl hlubší než ten předchozí. Držel jsem ji za boky, někdy za krk, někdy jsem jí zatahal za vlasy, přitáhl si ji zpět na sebe, jako bych si ji znovu a znovu bral celým tělem i vůlí.

Zatáhla se, tělo se jí třáslo. Slzy se jí málem draly do očí – ne bolestí, ale tou přemírou rozkoše. Byla roztažená, vlhká, pokorná. Moje.

A tehdy jsem ji vysvobodil.

Rozvázal jsem jí ruce, otočil ji k sobě, zvedl ji do náručí a položil na záda na plochý kámen. Přitiskl jsem se k ní, díval se jí do očí, a zatímco jsem v ní znovu přirážel, tentokrát pomaleji, pevně jsem ji držel za krk.

„Teď. Teď se uděláš. A nepřestaneš, dokud ti to neřeknu.“

Začala sténat. Hlasitěji než kdy předtím. Tělem jí probíhaly vlny, vlny jako moře kolem nás. A pak ztratila dech. Třásla se, křičela mé jméno, nehty mi zarývala do zad a znovu, a znovu se svíjela v nekončícím orgasmu, dokud jsem jí nepovolil přestat.

A já? Udělal jsem se hluboko v ní, se zaťatými zuby, s výdechem, který mi vyrval hlas z těla.

Po všem jsme leželi vedle sebe. Ona se opírala o mou hruď, já jí hladil stehna, která se ještě lehce chvěla. Etna nad námi stále kouřila. A já si pomyslel: Takhle vypadá absolutní podřízení. Takhle chutná noc, která nekončí.