Mladí

Erick vešel do ložnice. Uprostřed místnosti stála Eliška – jeho krásná žena – oblečená jen v podprsence. Usmála se a on k ní přešel blíž. „Jak se dnes mají moje kůzlatka?“ zašeptal hravě a natáhl ruce. Jemně jí pohladil prsa. Eliška ho ale zastavila. „Zlato, jsou tu moji rodiče,“ připomněla tiše. „Já vím…“ povzdechl si. „Jsou tu už týden, Elí. Týden se mnou nespíš, ani se mě nedotkneš.“ V jeho hlase zněla výčitka, i když ji nechtěl. Eliška věděla, že má pravdu. Toužila po něm stejně silně a litovala, že na něj nebyla něžnější. Pomalu si rozepnula podprsenku a nechala ji sklouznout na zem. Klekla si před něj, vytáhla jeho chloubu a s rošťáckým úsměvem špitla: „Buď zticha… a drž.“ Bez dalších slov spustila svou hru jazykem. „Zlato, ty jsi…“ stihl jen zašeptat Erick, když se rozlétly dveře. Vešla Eliščina matka. Zůstala stát, zamrkala – a zase dveře tiše zavřela. Vzrušení zmizelo jako mávnutím proutku. Eliška zrudla hanbou. Myšlenka, že ji matka právě viděla v téhle pozici, ji naprosto paralyzovala. Erick na tom nebyl o moc líp – věděl, že její rodiče ho nikdy úplně nepřijali, a tohle tomu rozhodně nepomůže. „Tohle se vážně nemělo stát,“ procedil mezi zuby. Eliška beze slova vstala, oblékla se a odešla z ložnice. Na chodbě už stála matka. „To se neumíte ovládat?“ vyjela na ni. A tehdy to v Elišce prasklo. Stud se změnil ve vztek. „Víš, mami, jste tu už týden. A my nejsme roboti. Jsme dospělí, máme svoje potřeby. Takže – jestli ti to vadí, támhle jsou dveře.“ Matka překvapeně zamrkala. „Jste jak zvířátka,“ odfrkla si. „Ne, mami, jsme jen mladí,“ opáčila Eliška ostře. „A říkám to naposled – pokud ti to vadí, dveře znáš.“ Bez dalších slov se otočila a odešla. Erick, který to všechno slyšel zpoza dveří, měl co dělat, aby nezačal tleskat. Miloval ji. A věděl, že když je třeba, dokáže být neuvěřitelně ostrá. Teď ji obdivoval víc než kdy dřív. Později toho dne se k němu Eliška naklonila a pošeptala mu do ucha: „Chci tě dneska večer. Za každou cenu.“ V ložnici toho večera stáli proti sobě, plní vášně. „Nebudeme se dál omezovat kvůli komukoliv,“ řekla Eliška rozhodně. „Jsi můj muž. A máš svoje touhy a potřeby. Stejně jako já.“ Erick ji objal a políbil. Jeho ruce sjely na její zadeček, zatímco její se přesunuly z jeho ramen k jeho pásku. Oba hořeli touhou. „Elí, jsi tak sexy, když se zlobíš,“ zašeptal jí mezi polibky. Oblečení začalo létat vzduchem. Eliška ho shodila na postel a bez váhání se na něj posadila. Chtěla si zajezdit na svém hřebečkovi – vždycky právě tohle jí způsobovalo největší rozkoš. Vzdychala a sténala, jako by na tom závisel její život. Když ji Erick zkoušel utišit, položil jí ruku na ústa. To se jí ale nelíbilo – sevřela mu zápěstí a pevně je držela nad jeho hlavou. Zatímco mu sténala přímo do ucha. Ráno se rodiče tiše balili. Eliška, už převlečená, se s lehkým úsměvem otočila k matce. „Mami, to, co jsi včera slyšela… to bylo zvířátko.“ Matka na ni hleděla s otevřenou pusou, ale nenašla jediná slova. Nakonec jen zavrtěla hlavou a odešla mlčky do auta.