Za zrcadlem II: večerní šance

(2. série, 7. díl)

Ložnice voněla potem, parfémem a zbytky levandulové koupele. Ticho bylo měkké, ale hutné, jako by se dalo krájet. Na zemi vedle postele klečela Laura. Tělo měla nahé, s jemnými otlaky od dlouhého sezení na tvrdé podlaze. Vedle ní Adam, stejně nahý, ale s plastovou klíckou sevřenou kolem svého penisu. Malý symbol jejich role – známý, důvěrně ponižující, až příliš účinný.

Už ani přesně nevěděl, kolik nocí v tom strávil. Přes den to šlo, až na některé chvíle, které si jeho trýznitelky patřičně užívaly. Ale v noci… v noci, když se mu tělo snažilo postavit, když sny byly vlhké a on se v nich propínal do prázdna… tam poznal, co to znamená být opravdu zamčený a bezmocný.

Na posteli ležely Diana a Sára. Nahé, klidné, v sobě propletené jako víno a hedvábí. Tohle nebyla póza – ony si hrály spolu. Jejich těla se dotýkala se samozřejmostí, jakou Laura nikdy nezažila. A možná proto po nich toužila.

Sára zvedla hlavu a podívala se dolů. V jejím pohledu bylo ticho, ale i váha.

„Byli jste dnes docela poslušní,“ řekla tiše.

Diana ji políbila na rameno.
„Možná si zaslouží šanci. Ale ne zadarmo.“

Sára sáhla do zásuvky a vytáhla klíček. Tiše. Bez komentáře.

„Postav se,“ řekla směrem k Lauře.

Laura vstala. Nohy mírně roztáhla, ruce nechala podél těla. Sára k ní přistoupila zepředu. Poklekla.
V tichu znělo každé cvaknutí zámku jako výstřel.
Laura zatajila dech.

Sára jí pomalu rozevřela pás a stáhla ho dolů. Klín se uvolnil, vzduch se jí dotkl jako cizí ruce.
Laura se zachvěla – směs úlevy a studu.

„Pořád nejsi volná,“ řekla Sára tiše.

Sklonila se blíž, její prsty vklouzly mezi Lauřina stehna.
Jemným pomalým pohybem vytáhla vibrační vajíčko – vlhké, těžké, klouzavé.
Laura tiše vydechla, téměř neslyšně.

Sára ho chvíli držela v dlani, pak ho bez slova položila na stolek.

Laura zůstala stát. Klín nahý, kůže citlivá, hlava plná.

Sára se zvedla, aniž se na Lauru podívala.
Klíček v prstech zůstal.

„K němu,“ řekla jen.

Laura přešla zpátky k Adamovi. Klečel nehnutě, hlava skloněná, ruce na stehnech.
Byl tichý, jako vždy, když se ho opravdu dotýkala jejich moc.

Sára se postavila za Lauru a podala jí klíček přes rameno.
Nehovořila k ní, ale skrze ni.

„Pomalu. A důsledně. Ať ví, že to není dar.“

Laura poklekla. Před Adamem.
Cítila, jak jí tělem stoupá napětí – ne z moci, ale z blízkosti. Byli si tak blízko a přesto vzdálení celé dny.

Jeho penis byl sevřený v drobné klícce – známá věc, která z něj udělala nástroj bez možnosti.
Ticho bylo napjaté.
Klíček cvakl v zámku.
Laura otočila.

Cvak.

Zámek povolil. Klícka se rozpadla.
Laura ji stáhla, pomalu, pečlivě. Přes kořen, přes varlata, přes kůži, která byla jemně otlačená, ale čistá.

Vzduch se ho dotkl jako poprvé.
Adam vzdychl. Zhluboka, skrz nos. Jeho tělo se nepohnulo – ale penis ano.
Zatím jen nepatrně. Tichý pulz. Zprvu váhavý, pak výraznější.

Krev se mu začala pomalu hrnout do jeho otlačeného penisu. Laura sledovala, jak se mu napíná, jak roste.
Pomalu, nesměle. Po těch mnoha dnech to nebylo tak jisté, jako v většinou dříve.

Sára stála kousek za ní.
„Dotkni se ho. Ale jen jemně. Ať si zapamatuje, co už není samozřejmost.“

Laura natáhla ruku. Hřbetem prstů přejela po spodní straně jeho penisu, od základu až ke špičce.
Adam tiše vydechl. Zatřásl se. Tělo ho zrazovalo. Touha hořela pod kůží.

Laura ho uchopila trochu pevněji. Začala jemně honit. Pomalu.

Během chvilky byl tvrdý. Nabízel se. Vzdychal.

„Stačí,“ zaznělo od Diany. Klidně. Nepřipouštěla protest.

Laura okamžitě přestala. Ustoupila.
Adam zůstal klečet. Penis napnutý, oči přivřené.

Sára si sedla zpět na postel. Její pohled byl soustředěný.

„Teď… malá hra.“

Sára se pohodlně posadila na postel, Diana vedle ní. Obě měly výhled – a postavení.

„Lehni si,“ řekla Sára směrem k Lauře.

Laura poslechla. Ustoupila o půlkrok, pak si lehla na záda, přímo na koberec.
Pohodlně to nebylo. Ale pohodlí nebylo cílem.

Nohy roztáhla, pokrčila v kolenou. Boky zůstaly otevřené, klín vystavený.
Zhluboka dýchala. Tělem jí prošel chlad z podlahy – a horko z pohledů.

Sára kývla na Adama.

„K ní.“

Adam přešel, klekl si mezi její nohy. Bez doteku. Jen čekal.
Jeho pohled neuhýbal, ale ani se nevzpíral. Byl připravený – jako pes, který doufá, že smí.

„Přivedeš ji na samý kraj,“ řekla Sára. „Použiješ jazyk. A když budeš šikovný, možná i prsty.
Ale jen tak, aby zůstala neukojená. Neuděláš ji. Jasné?“

Adam přikývl.
„A ty,“ otočila se Diana k Lauře, „budeš držet. A když budeš prosit, budeš to dělat tak, aby nám zvlhly stehna. Rozumíš?“

Laura se krátce podívala na strop. Pak zavřela oči.
Když ucítila první dotek jazyka – jemný, vlhký, kruhový – vydechla.

Adam pracoval pomalu. Jazykem opisoval linii kolem jejího klitorisu. Nedotýkal se ho přímo – jen kroužil kolem, jemně, trpělivě.
Pak přidal ruku. Prsty jí klouzaly po vnitřní straně stehen. Jedním jí občas přejel po pysku – lehce, jako letmý slib.

Laura zatínala prsty do koberce.

Její tělo křičelo. Klín hořel. Každý nádech byl mělčí, každý výdech přerývanější.

„Prosím…“ zašeptala. Skoro bezděčně.

„Znovu,“ řekla Diana.

„Prosím, nechte mě… udělejte ze mě děvku… nechci to vydržet…“ lapala po dechu.

Adam dál lízal. Jazykem pomalu přejížděl, prstem kroužil. Nikdy naplno. Nikdy dost.

„Stačí,“ zaznělo od Sáry. Pevně. Bez diskuse.

Adam se okamžitě odtáhl. Sedl si zpět na paty, ruce na stehnech. Penis mu trčel vzpřímeně – ale neodvážil se ho dotknout.

Laura ležela na zádech, stehna stále rozevřená, klín odhalený, tělo vláčné a přitom nabité k prasknutí. Její dech byl mělčí, rychlejší, tělo se ještě snažilo pochopit, proč orgasmus nepřišel, když byl tak blízko. Byla připravená. A zadržená.

Sára se zvedla z postele. Vzala do ruky vibrátor ze stolku, jako by vybírala nástroj. Pomalu, beze slova přešla k Lauře a zastavila se u jejích boků. Hleděla dolů, klidně, bez emocí, jako by to celé bylo naprosto běžné.

„Teď si můžeš vybrat,“ řekla tiše. Její hlas nezněl výhrůžně. Zněl jako konstatování faktu. A právě to bylo horší.

V ruce držela vibrátor a chvíli ho jen převalovala v dlani. Pak pokračovala.

„Můžeš se udělat. Sama. Teď hned. Dostaneš, co tvoje tělo chce. Bez podmínek. Orgasmus, který jsi už málem měla. A bude silný. Protože si ho nevezmeš – my ti ho dáme. Ale cena je jasná.“

Zvedla oči k Adamovi. A pak zase zpět na Lauru.

„Jakmile se uděláš, pejsek půjde zpátky do klece. Bez výstřiku. Bez doteku. Bez slova. Tvůj orgasmus bude jeho trest. A ty to budeš vědět.“

Laura neodpověděla. Neuhnula pohledem. Jen se napjala. Cítila, jak jí tělem stoupá vlna vzrušení.

Diana na posteli se uvolněně opřela o polštář a připojila se:
„Anebo se neuděláš. Budeš se tři minuty dráždit. Sama. Jen ty a tenhle vibrátor. Vydržíš.
A pokud to zvládneš, možná se dostane k orgasmu on. Možná i ty. Ale nevíš to. Nic není jisté.“

Laura zamrkala. V krku měla sucho.

Sára se sehnula blíž, její hlas byl klidný, ale pevný:

„Takže co si zvolíš?
Jistotu pro sebe a trest pro něj?
A nebo nejistou šanci pro vás oba?
Buď jsi sobec. A nebo poslušná čubka. Něco mezi tím neexistuje.“

Adam klečel opodál. Penis mu stále stál, tvrdý a napjatý, celé tělo v pohotovosti. Díval se na Lauru. A pak nejistě promluvil.

„Prosím miláčku, vydrž...“

V hlase měl zoufalství, ale i vzrušení. Laura cítila, jak se jí něco v hrudníku rozvibrovalo.

Vzpomněla si, jak jí kdy sloužil. Jak mlčel, jak zamčený polykal cizí sperma, když zkoušela, kam až může zajít.
Jak byl kolikrát odepřený, tvrdý, poslušný.
Jak jí dal všechno a jak jí to vzrušovalo.

Vibrátor se zapnul v Sáře ruce. Tiché bzučení.
Laura sebou lehce trhla.

Sára jí ho položila na klitoris. Ne prudce. Ne drsně. Ale přesně.
Laura zasténala. Tělem jí projela první vlna. Jemná, ale neodbytná.

„Tři minuty,“ řekla Diana tiše.
„Teď.“

Vibrátor se jí opřel o klitoris přesně. Ani silně, ani slabě.
Sára ho přidržovala, ale nijak nepomáhala – jen nastavila intenzitu a nechala Lauru ležet v tom sama.

Záblesk napětí projel jejími stehny a výš.
Laura ucítila, jak jí svaly pod břichem cukly. Tělo na nic nečekalo.
Bylo připravené. Chtělo to. Bylo tam.

Hned.

Zatlačila dlaně do koberce, jako by tím mohla odehnat první vlnu. Ale ta se jen rozlila dál.

Vydrž to. Je to jen začátek.

První myšlenka byla odhodlaná. Skutečně chtěla vydržet. Věřila, že může.
A že možná pak… možná se pak udělají oba.

„Čtyřicet vteřin,“ řekla Diana tiše. Hlas klidný, jako by komentovala počasí.

Laura sevřela čelisti. Vibrátor se nepohnul.
Ale její klín ano. Boky se zvedly, lehce, bezděčně. Bylo to jako škubnutí k odpovědi.

Dech. Dýchej. Dýchej.

Začala myslet na Adama. Jak se na ni díval. Jak prosil.

A pak se jí zjevil v hlavě jiný obraz – jak bude vypadat, až ho znovu zamknou.
Tvrdý. Neuspokojený. Bezmocný. A ona vedle něj, udělaná, uvolněná, on ponížený.

Tělem jí projela další vlna. Prudší.
Skoro vykřikla. Sevřela stehna – pozdě.

„Minuta dvacet,“ pronesla Sára.

Adam sklopil hlavu. Seděl opodál, nehnutě, ale dýchal rychleji.
Bylo v něm napětí, i naděje.

„Lauro…“ zašeptal.

Právě v ten okamžik se Laura rozhodla.

Prosí mě. On. Po tom všem. Ještě pořád věří, že to dám?

Já nechci být ta hodná. Nechci být ta, co čeká na povolení. Chci se udělat. Chci teď.

Škubla s sebou. V klíně to explodovalo. Ještě ne naplno – ale začalo to.

Zasténala.

„Minuta čtyřicet pět,“ ozvala se Diana.

Laura věděla, že konec je blízko. Konec sebeovládání.

Nevydržím to. Už ani nechci.

Před očima měla jedinou věc: svůj orgasmus. A za ním… co?
Zamčený Adam?
No a?

To ji vzrušilo ještě víc. Vzrušilo ji to víc, než kdyby ho uvolnili.

Teď už nepřemýšlela.
Přirazila proti vibrátoru boky.
S vědomím, že už nebude cesta zpět.

Orgasmus přišel jako vlna – těžká, nevyhnutelná.
Tělem jí projel výboj. Stehna se jí sevřela, prsty zaryla do koberce, oči sevřela.

A přes ten výkřik, který se jí dral z hrdla, přes tu slast, která pálila uvnitř, řekla přesně to, co v sobě měla:

„Zamkněte ho! Já se udělám!“

A pak už jen lapala po dechu.
Zavzlykala, třásla se, boky jí škubaly, kůže byla horká a kluzká,
a ona se uvolnila. Opravdu. Do dna.

Nikdo se nepohnul.

Sára se jen usmála. Diana nic neřekla.
Adam stále klečel, napjatý, tvrdý, tichý. V očích vzrušení i frustrace. Věděl, co ho čeká.

Laura ležela na zemi, otevřená, zadýchaná, slastně rozbitá.
Ještě doznívala. Ještě jí cukaly nohy.
Ale uvnitř měla jasno.

Neselhala.
Rozhodla.

Sára se postavila a pohlédla dolů na Adama.
Jeho tělo bylo napjaté. Penis stále ztopořený, pulzující, zbytečný.

„Moc si to neužívej. Jdeš do klece,“ řekla prostě.

Laura zůstala ležet na zemi, roztažená, prsty ještě stažené v křeči, břicho se jí zvedalo v nepravidelných vlnách.
Mezi stehny jí pomalu chladla vlhkost.
Slast už byla pryč. Ale její stopy zůstaly v každém svalu.

Cítila se… zvláštně. Uspokojená. Rozevřená. Vítězná. I když trochu studu cítila stále.

Adam neřekl nic. Klečel o kus dál. Klec měl položenou u kolen, ale ani se jí nedotýkal.

Sára se zvedla. Přešla k němu.

„Tak šup. Zamkni se.“ Řekla rozhodně.
Adam jen kývl, i když měl penis stále ještě celkem tvrdý.

Začal klec sestavovat. Pomalu. Ne proto, že by nevěděl jak, ale protože tohle byla jeho potupa.

Zasunout se dovnitř znamenalo vzdát se.
A on to udělal. Kousek po kousku, zatlačoval sám sebe zpět do těsného plastu.
Byl napjatý. Nadržený. Ale nepřestal.

Sára se předklonila, vzala zámeček, chvíli ho podržela.

„Moc hezký. Tohle je tvoje práce, čubičko. Sama jsi se rozhodla.“ Řekla směrem k Lauře.

Pak zámeček zasunula. Zacvakla.

Adam už jen sklopil hlavu. A bylo hotovo.
Zamčený. Tvrdý. Znovu.

Zatímco on tiše dýchal, Laura se konečně pohnula. Pomalu se zvedla, kolena se jí ještě třásla.
Stála nahá, rozcuchaná, rozrušená.

Sára k ní přistoupila. Položila jí ruku na bok.
Diana za ní – jemně ji vzala za zápěstí.

„To bylo krásný,“ zašeptala.
„Ale ještě nejsi hotová.“

Políbily ji. Nejprve Sára – plné rty, jemné, ale vlastnické.
Pak Diana – horký dech, ruka na prsu, vlhký jazyk.

Laura mezi nimi stála jako mezi živly.
Tělo už reagovalo znovu, bradavky jí ztuhly, klín se jí prokrvil.

„Dneska si tě ještě uděláme samy,“ slíbila Sára tiše.
„Ale ty už teď víš, že jsi naše. Tvoje rozkoš, tvoje rozhodnutí… všechno patří sem.“

Laura neodpověděla. Jen kývla. Trochu vzlykla. Možná štěstím.

A Adam?
Ten zůstal klečet a jen to pozoroval.

Vzrušený. Zamčený. Nadržený.
Ale přesto v sobě cítil cosi nebezpečně silného.

Touhu být právě takhle.
Na dně. Zamčený kvůli jejímu orgasmu.
A čekat, co bude zítra, až dostane Laura klíček.