Za zrcadlem II: nedělní ráno

(2. série, 8. díl)

Kuchyní voněla káva, lehce přepálený toast a ženský parfém. Nedělní světlo bylo bledé a měkké, líně pronikalo skrze žaluzie a hladilo nahou kůži na stehnech. Sára seděla za stolem, jen v tričku, které sotva zakrývalo boky. Diana vedle ní, vlasy ještě rozcuchané po noci, nohu přehozenou přes opěradlo židle. Jedla pomalu, s výrazem lehké pobavené rozkoše.

Adam klečel u kuchyňské linky. Nahý. Klícka mezi stehny se mu napínala, ale zůstávala na svém místě – těsná a poslušná. Ruce měl sepnuté za zády. Hlavu skloněnou. Laura stála u dřezu, zády k nim, dolévala vodu do konvice.

„Výborně,“ odpověděla Sára. Hlas sametový, přesto ostrý.

Diana si nalila pomerančový džus a zakousla se do topinky.

„Tak co, kočičko,“ otočila se k Lauře s úsměvem, „jak se ti líbilo, když jsi byla s náma?“

Laura se zastavila. Pak se pomalu otočila. Byla v tričku bez podprsenky, nic pod ním. Prsa se jí houpala lehce s každým dechem. Byla krásná – a trochu rozbitá.

„Musím přiznat... Líbilo…“ začala tiše. Pak sklopila pohled. „Líbilo se mi to až moc.“ Řekla trochu stydlivě.

„To jsme si všimly,“ ušklíbla se Sára. „Hlavně když jsi byla zamčená. To tě úplně vystřelilo.“

Laura přikývla. Oči sklopené.

„Jo. Věděla jsem, že se nesmím udělat. Že tam jste vy… a že on je zamčenej. A právě to…“ krátce polkla, „…mě tak strašně rozžhavilo, že jsem se prostě zlomila. Nedokázala jsem to zastavit.“

Diana se uchechtla. „A přitom jsi mohla počkat. Mohla sis ho nechat, ať tě pěkně udělá jazykem.“

„Nešlo to,“ řekla Laura. „Když jsem viděla, jak tam jen klečí… v té kleci… byl úplně mimo, a stejně pořád můj. To mě úplně roztřískalo.“

Chvíli bylo ticho. Jen srkání čaje a Adamův mělký dech.

Pak Sára zvedla oči a natáhla se pro máslo. „A co teda? Myslíš, že tě víc bavíme my dvě, nebo tvůj pejsek?“

Laura se trochu zasmála. Nervózně. „Nikdy jsem si nemyslela, že mě budou bavit holky… ale s váma… to je jiný. Vy jste prostě…“ nedořekla.

Diana si olízla lžičku. „Jiný? Víc dominantní než tvůj čoklík?“

Sára se rozesmála a bouchla lžičkou do hrnku. „Ty vole. Chlapi jsou stejně zvířátka. Ale Adam… ten mě ten tejden fakt bavil. Má v sobě něco… užitečnýho.“

Laura sklonila hlavu, ale usmívala se. Vzrušeně. Lehce zasněně.

Diana: „A co teda s ním? Když ti dáme klíček?“

Laura: „Já… nevím. Fakt nevím.“

Sára se ušklíbla. Sáhla do malé keramické mističky vedle svíčky. Byla tam. Malá kovová věc. Lesklá.

Klíček.

Sára si ho začala pomalu přehazovat mezi prsty. Klap-klap-klap.

„Tak to uděláme jednoduše,“ řekla. „Zahrajeme si hru.“

Sára se zvedla ze židle a beze spěchu došla ke spíži. Otevřela dvířka, vytáhla malý kelímek jogurtu a lžičkou do něj hrábla. Otočila se na Lauru a kývla k zemi.

„Dej to do misky. Jen trochu. A postav mu to před čumák.“

Laura jí rozuměla hned. Otevřela skříňku, vytáhla malou porcelánovou misku, nalila dovnitř tenký pramínek bílé hmoty a beze slova přešla k Adamovi. Klečel u nohou Sáry a Diany, ztuhlý, dýchající mělce.

Laura před něj pomalu položila misku na podlahu. Pak se narovnala. Její oči se setkaly s jeho – a v nich bylo všechno. Nervozita. Vzrušení. Stud. Touha.

Sára natáhla ruku. V prstech jí visel klíček.

„Na. Ale ruce za záda,“ přikázala Adamovi.

Adam okamžitě poslechl. Ruce za záda, prsty sepjaté.

Laura klekla. Klíček jí v ruce ztěžkl. Cítila, jak se jí stáhne hrdlo, když viděla, jak mu klec napíná kůži. Pomalým pohybem vložila klíček do zámku. Cvaknutí.

Klec povolila. Laura ji sundala, stáhla ji z jeho penisu jako starý obvaz. Ten okamžik byl tichý. Slavnostní.

Adam zůstal nehybný. Jeho penis se pomalu začal plnit krví, nabýval na velikosti, zčervenal.

Diana se usmála.

„Teď uvidíme, co v tobě je, psíčku.“

Sára se posadila zpět a ukázala na jeho rozkrok.

„Trochu si ho nahoň. Jen trochu.“

Adam zaváhal. Pak přikývl, ruce stále za zády. Otočil hlavu na Lauru. Ta mu kývla, tiše.

Pomalu si přesunul jednu ruku dopředu, uchopil se. Začal pohybovat. Zpočátku opatrně, pak jistěji. Penis mu pulsoval v dlani. Vzrušení mu stoupalo do tváří.

„Stop,“ pronesla Sára.

Ztuhnul. Ruku zpět. Dýchal přerývaně.

„Deset pohybů. A hezky počítej hezky nahlas. Ať víme, že to umíš, i když máš mozek plnej mrdky,“ dodala Diana s křivým úsměvem.

„Jeden… dva… tři…“ Adam začal pohybovat rukou, zpočátku pečlivě, ale už po pátém tahu se mu začaly třást prsty. Šťávy mu stékaly po varlatech, celý se leskl.

„…devět… deset…“ vydechl.

„Stop!“ zaznělo ostře. Ruka pryč. Penis mu zůstal pulzovat ve vzduchu jako varovný signál. Kapka semene se už začínala tvořit na špičce.

„Ruce za hlavu,“ dodala Laura. Poprvé odmlčela, ale teď promluvila jasně. Pohled měla tvrdý, pevný. A bradavky jí trčely pod tenkým tričkem.

Adam poslušně zaklonil hlavu, spojil prsty za krkem. Penis mu trčel dopředu, neklidný, zarudlý, žilnatý.

Sára se postavila, přešla k němu a shýbla se.

„A teď si dej facku přes čuráka.“

„Ano… má paní,“ zašeptal. Natáhl dlaň, pleskl přes žalud. Zvuk byl syrový, vlhký.

„To bylo jak facka přes stehno,“ smála se Diana. „Takovou malou? Ještě jednou. A pořádně.“

Druhá rána byla tvrdší. Cuknul sebou. Penis se mu zavlnil bolestí a rozkoší. Když zvedl oči, všechny tři ženy se bavily.

„Teď znova,“ zasyčela Sára. „Ale tentokrát přes koule.“

Adam se zarazil, hrdlo se mu stáhlo.

„Slyšels,“ potvrdila Laura tiše. „Nechceme to opakovat.“

Zvedl ruku, odvážil se, prudce ji spustil. Plesk. Tichý výkřik. Zakymácel se.

„Znovu,“ pronesla Diana ledově.

Druhá rána byla ještě prudší. Kůže na šourku napnutá, sražená. Adamovi vyhrkly slzy.

„Stačí,“ dodala Laura. A po vteřině: „Pět tahů. Pomalu.“

Znovu uchopil svůj penis. Ještě víc tvrdý. Jako by každá facka, každý zákaz, každé ponížení ho jen víc krmilo. Tahy byly hluboké, vláčné. Každý promíchával rozkoš s bolestí.

„Stop.“

Opět se zastavil. Už ani nedýchal. Jen ztuhl.

„Teď si ho hoň. Ale ne že se uděláš. Až budeš blízko, řekni.“

Adam začal. Pevněji. Pohyby rychlejší. Celé tělo mu vibrovalo napětím.

„Už jsem blízko,“ vydechl. „Prosím…“

„Stop.“

Ztuhl. Ruce pryč. Začal s sebou škubat a zrychleně dýchal.

„Tak co, pejsku,“ ozvala se Sára, která si sedla zpět a roztaženě si přehodila nohu přes druhou, „jak moc chceš stříkat?“

Adam jen přikývl. V obličeji rudý, oči mu zářily touhou.

„Tak to bude jednoduchý,“ dodala Diana. „Máš deset vteřin. Vystříkej se do tý misky. A pak to sežereš. Do poslední kapky.“

Sára už míchala kávu a s pohledem na hodiny zavelela:

„Deset… devět… osm…“

Adam skočil po svém ptáku jako pes po misce. Honil si ho tvrdě, zběsile, tělo se mu napínalo jak při epileptickém záchvatu.

„…šest… pět… čtyři…“

„Udělej se, čokle,“ zasípěla Sára.

„Tři… dva…“

V tom Adam zakřičel. Jeho tělo se napnulo jako struna a první výstřik semene vystřelil přímo do jogurtu. Miska pod ním mlaskavě přijala náraz horké, bělavé dávky. Objem jeho semene byl skoro obscénní – napnutý penis ho pumpoval ven ve vlnách, které se s každým výbuchem smíchávaly s jogurtem.

Druhá dávka. Třetí. Čtvrtá. Adam se třásl, svaly na nohou se mu podlamovaly, z úst se mu dralo chrčivé vzdychání a oči měl zamlžené jako z feťácké extáze.

„To je teda nálož,“ utrousila Diana. „Jako kdybys dlouho nestříkal...“ Začala se smát.

„A teď to nejlepší,“ usmála se Sára. Přistoupila, vzala ho za bradu, nadzvedla mu obličej. „Co se říká, když ti panička naplní misku?“

Adam lapal po dechu. „Děkuju… děkuju, má paní… děkuju…“

„Tak do toho, čoklíku. Ať je miska čistá.“

Adam bez slova padl na všechny čtyři. Jeho tvář se sklonila k misce. Nejdřív jen olízl okraj – opatrně, jako by ochutnával. Slaná pachuť semene okamžitě naplnila jeho ústa, jazykem zamíchal horký kluzký jogurt s vlastní dávkou, polkl.

Laura ho sledovala v naprostém tichu. Na tváři měla něco mezi pobavením a znepokojeným vzrušením. Nemrkla. Jen mu pozorovala jazyk.

„Lepší než snídaně do postele, co říkáš?“ sykla Diana.

Adam se zabořil do misky. Lízal. Slízával. Mlaskal jako zvíře. Z koutku mu stékla kapka, ale hned ji slízl zpátky. Žádná kapka nesmí zůstat.

„Hezky všechno sežrat, ne jen olizovat,“ pobídla ho Sára. „Jako hladovej pes.“

Adam dojedl poslední zbytky. Miska byla čistá. Měl celou bradu ulepenou od jogurtu a svého vlastního spermatu. Dýchal jako po maratonu.

Sára si ho chvíli prohlížela. Pak se zvedla. „To by stačilo. Vrátíme ho zpátky, ne?“

„Myslíš, jo?“ Odpověděla Laura. Vstala. Přešla k Adamovi a lehce ho pohladila po hlavě. Zvedl k ní oči – oddané, prázdné, slastně ponížené.

V ruce držela Adamův pás cudnosti.

„Ale jo. Vlastně jo.“

Sehnula se, chytila ho za penis, který pomalu vadnul, ale ještě tepavě žil. Vsunula ho zpět do klece. Slast se změnila v tíhu. Klícka se zavřela. Klíček cvakl. Zámek držel.

Adam ani nedutal.

Laura mu dala pusu na čelo.

„Teď to bude možná malinko jinak,“ zašeptala. „Ale pořád budeš můj. Jen trochu jinak, rozumíš, cukrouši?“

Adam jen kývl. Byl spokojený. Naplněný.

Laura se posadila zpět na židli. Její oči zůstaly chvíli na Adamovi. Rty pootevřené. Prsty sjely pod tričko, jemně jí přejely přes břicho, dolů, mezi nohy. Tkanina vlhla už na dotek. Prsteníčkem si kroužila kolem poštěváčku, zatímco druhou rukou si podepřela bradu.

Pak se zasmála. Tichounce. S nádechem nevinnosti, která už dávno zmizela.

„Pamatuješ… jak jsme tehdy filozofovali o tom, co jsme našli za zrcadlem?“ zamumlala směrem k Adamovi, ale hlasem, jako by to říkala spíš sama sobě.

Pomalým pohybem si skousla spodní ret. Jemně, svůdně.

„Kdo ví… kam nás to ještě zavede.“