Pro mého gentlemana

Tohle není klasická povídka, které se tady píšou. Je to vzkaz někomu velmi speciálnímu. Jednomu neobyčejně obyčejnému muži. On ví...
Nevěřila jsem, že je možné potkat někoho takového jako jsi. A už vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo tady. A přece se to stalo. Od prvních řádků se začal psát příběh spíš z červené knihovny než z erotické seznamky i když sex, erotika a vzrušení, byly naším hlavním, nikoliv jediným tématem. Naše vzájemné okouzlení jeden druhým každým dnem nabíralo na větších obrátkách. Ty, muž se závazky, já volná. Věděli jsme, že nemůžeme a ani nechceme víc než jen schůzky na kterých si budeme plnit naše vzájemné touhy a budeme si užívat jen ty hezké chvíle. Víc v plánu nebylo... Jenže postupně se ukázalo, že jsme jeden ve druhém našli tu pověstnou jehlu v kupce sena. To, co se mezi náma začalo odehrávat, ještě dříve než jsme se osobně potkali, ani jeden z nás nikdy nezažil. I ty, muž zběhlý a zkušený, zvyklý na to mít milenky si tohle nikdy nepoznal. Nikdy si nezažil, aby tě nějaká žena tak moc vzrušovala, tak moc se ti dostala pod kůži a do hlavy. Byl si mnou posedlý, zbožňoval si mě a měl mě plnou hlavu. A to i já tebe a nedokázala jsem pochopit, co se nám to stalo. Cítili jsme mrazení po těle jen z našich zpráv. Naše komunikace byla tak intenzivní od rána, celý dny až do noci. Nemohli a nedokázali jsme se od sebe odtrhnout jen v případě, když jsme museli pracovat a i tak jsme si kradli chvilky, abychom si mohli psát a neskutečně po sobě toužit. Ta obrovská chemie, vášeň a touha nás oba spalovala. Propadali jsme jeden druhému víc a víc a dávno překročili hranice, které jsme překročit nikdy neměli. Pak přišla chvíle, kdy jsme se konečně viděli osobně. A naše první setkání, kdy jsem vystoupila z taxíku a uviděla jsem tě jak se ke mě blížíš, nestihla jsem se ani rozhlídnout a najednou si přede mnou stál a i ihned mě políbil. Krásně a vášnivě, přesně tak jak jsme si řekli, že to bude až se poprvé uvidíme. Oba jsme měli obavy, že naše neskutečná propojení mysli a touha, která vznikla ve virtuálním světě nemusí být skutečná ve světě reálném. Ale obavy byly ihned rozptýleny. Užili jsme si seznámení, komunikace byla stejně skvělá i slovem ne jen písmem. Po naší první schůzce v restauraci si mi psal jak jsi nesmírně spokojený, vše bylo ještě víc zalité sluncem, všechno dostalo reálné obrysy a my oba byli moc rádi, že to tak je. Voněli jsme si, naše polibky nám chutnaly a chemie se rozjela naplno. Vlak byl tak rozjetý, že už se nedal skoro zastavit. A přece si to dokázal... Zastavil si ho za vteřinu dvanáct. Vím a dokážu pochopit, proč si to udělal. Věděl jsi, že už si ztratil hlavu až moc. Riskoval si hodně a já to vím. Jen teď použiju tvoje slova, že to, co máme mezi sebou je velmi vzácné a musíme si to hýčkat. Vím, že tady někde jsi a jestli ne teď tak později budeš. Můj opičáku, gentlemane, kouzelníku se slovíčky, můj milý... Protože je to tak moc výjimečné, nechci se toho vzdát... Udělej, co uznáš za vhodné... Tvoje Lady D...