Lechtivá prostitutka Diana

Diana byla zvyklá na všechno. Klienty tiché i hlučné, staré i mladé, slušné i nevyzpytatelné. Rezervace v hotelu Ambassador, pokoj 609, vypadala jako rutinní večer.

Přišla v černých punčochách, vysokých podpatcích a jednoduchém trenčkotu. Klient si přál, aby měla pod ním jen krajkové prádlo. Otevřel jí vysoký, nenápadný muž. Adam.

Byl slušný. Tichý. Nabídl jí drink, ale odmítla – vždy si držela hlavu čistou. Sedla si na kraj postele.

„Jaký máte přání?“ zeptala se věcně.

„Jen ležet,“ řekl tiše. „A svěřit mi ruce. Jen na chvíli. Za příplatek.“

Zvláštní požadavek. Ale ne neobvyklý. Někteří klienti se rádi dívali. Někteří chtěli, aby ležela a hrála si na bezmocnou. Přikývla.

Lehla si. On vytáhl z kufru sametová pouta. Připoutal jí zápěstí nad hlavu, pevně, ale měkce. Potom jí svázal kotníky a roztáhl nohy do stran. Diana zbystřila.

„Jenom se díváte?“

„Ano. Jen se dívám. Ale slyším víc než oči.“

Vytáhl z tašky štětce. Peří. Vibrátor. Dva elektrické zubní kartáčky. A usmál se. Poprvé. Chladně.

Diana to pochopila příliš pozdě.

„N-nemám tohle v nabídce…“

„Zaplatil jsem ti ne za sex. Ale za čas. A teď ho ovládám já.“

Začal. Špičkou prstu. Klouzal po jejím břiše, kolem pupíku. Diana se zachvěla.

Pak přišel první tah štětcem – po vnitřní straně stehna. Pomalu, dolů, pak zpět. Diana sebou škubla. Ucukla břichem. Ale neměla kam.

„Prosím… tohle… to není součástí dohody…“

Adam mlčel. Přesunul se na žebra. Oba štětce použil naráz – jemné kroužení pod prsy, mezi žebry. Diana začala škytavě smát. Chtěla se ovládnout, ale nervová zakončení mluvila jinak.

„Ne! Ne! Počkejte!“

Ale on už měl v ruce kartáček. Zapnutý. Bzučel. A bez varování ho přitiskl do jejího podpaží. Diana vykřikla a zlomila se v křečovitém smíchu.

„Ahaha! Bože! Přestaňte! Já… to… je to mučení!“

Druhý kartáček přiložil na bok. Potom sjel na vnitřek kolena. Změnil místo každých pár sekund, aby jí tělo nikdy nepřivyklo. Diana sebou házela, smála se, vzlykala. Oči jí slzely.

„Máš nádherný smích,“ řekl tiše.

A pak přišla ta slova, co jí zmrazila.

„A já si ho vychutnám. Dokud se mi neunaví ruce.“

Druhý štětec se přidal – po druhé noze. Dvojitá dávka. Naráz. Pomalu, systematicky. Tahy se přesouvaly výš – přes boky, pas, až k pupíku. Oba štětce začaly kroužit kolem něj.

„Hhhh… to je…“ Diana se zasmála. Hlasitěji, než zamýšlela.

Adam jí neodpověděl. Jen se přesunul výš. Jeden štětec zamířil do podpaží – opatrně, jako by testoval terén. Pak se tam zdržel. Kroužil malými spirálami, v jamce, pak podél jejího žebra.

Diana se zachichotala. Ramena sebou trhla, ale pouta jí nedala žádnou možnost k úniku.

„Aha-haha… ne… to je šílený, přestaňte, já–“

Druhý štětec jí najednou hladil kousek pod prsy, v mezeře těsně nad žebry. Smích se v ní zlomil. Snažila se stáhnout lokty dolů, chránit se – marně.

„Hihihi–já… to nejde! Prosím, to je moc!“

Adam se pousmál. Beze slova odložil štětce a vyměnil je za zubní kartáček. Zapnul ho. Tichý bzukot byl v kontrastu s Dianiným zrychleným dechem.

Přiložil ho rovnou do jejího pravého podpaží. Přidržel ho pevně. Vibrace pronikly kůží a stimulovaly nervy s naprostou přesností.

Diana se propnula, vybuchla v nekontrolovatelný smích.

„HAHAHAAA! Bože! Ne! To… to pááálí! Já to… přest– ahaha!“

Druhý kartáček už byl v levém podpaží. Oba vibrovaly naráz, bez přestání. Mezitím Adam jemně přejížděl prsty po jejích žebrech, pomalu, jako by hrál na klavír.

Když kartáčky konečně přesunul na boky – těsně nad pánevní kosti – Diana lapala po dechu. Ne že by se uklidnila. Ale nervová soustava nestíhala reagovat.

„Ne, ne… já už fakt nemůžu… to… to není normální…“ vzlykala mezi výbuchy smíchu.

Adam si dřepl ke spodní části postele. Její nohy se třásly. Pomalu, nenápadně, vzal její pravou nohu, roztáhl prsty… a vsunul mezi ně konec husího brku.

„Nee… ne prosím, ne tam… já to nevydržím… ne mezi prsty…!“

Ale už bylo pozdě. Brk klouzal, jemně, pomalu – mezi prsty, pod prsty, po plosce chodidla. Druhou nohu stimuloval současně kartáčkem. Diana ječela smíchy. Hystericky. Nezadržitelně.

Adam pokračoval. Nepolevoval. Po chodidlech se vrátil zpět k podpaží. Pak boky. Pak kolena. A znovu chodidla. Prsty. Mezery. Klouby. Změna tempa, směrů, nástrojů.

Diana se smála, řvala, plakala. Tělo se jí svíjelo v křečích. Slzy jí stékaly po spáncích. Pouta vrzala.

„Já… se počůrám… vážně… prosím… přestaňte…“

Adam jí jen zašeptal: „Ještě ne.“

Adam nezpomaloval. Diana lapala po dechu, tělo se jí zmítalo mezi záchvaty smíchu, bezmocným vzlykáním a křečovitým třesením. Pouta byla pevná, tělo napjaté do oblouku, plné energie, kterou nemohla vybít.

Její chodidla byla opět terčem. Adam si sedl na postel a vzal jeden elektrický kartáček, který nechal běžet na nejvyšší výkon. Druhou rukou roztáhl její prsty, zafixoval je v dlaních a začal – systematicky, neúprosně – klouzat štětinami v mezeře mezi prsty, pak podél celého spodku chodidla, až po patu a zpět. Dělal to metodicky, pomalu, jako by počítal každou linii, kterou přešel.

Diana křičela smíchy.

„AHAHAHA–NÉÉÉ! TO–TO NE! TO JE MOC!“

Slzy jí tekly z očí, smích přecházel v sípání. Celé tělo se jí otřásalo v rytmických záškubech, každé nervové zakončení pálilo. Když Adam vzal druhý kartáček a přiložil ho na podpaží, Diana se propnula tak prudce, až postel zavrzala.

„AH–AH–HAHAHAA! PŘESTAŇTE! JÁ SE ZBLÁZNÍM! FAKT SE ZBLÁZNÍM!“

Adam se sklonil k jejímu uchu. Mluvil klidně, bez emocí.

„Tvoje tělo mě teď poslouchá. A tvoje mysl se právě láme. Až se zlomí, uleví se ti.“

Pustil kartáčky. Vzal husí brk a zároveň prsty – kombinoval je. Brk klouzal po vnitřní straně stehna, zatímco prsty přejížděly od žeber dolů k bokům. Diana už se nesmála. Chichotání se změnilo v nekontrolovaný třes, křeče, přerývané výkřiky.

„Já… já se… já to nevydržím… počůrám se… já vážně… já vážně…!“

Adam mlčel. Vzal malý vibrátor a přiložil ho přes kalhotky na klitoris – jen jemně, bez tlaku. Tělo zareagovalo okamžitě. Klitoris byl už dávno přecitlivělý, aniž by si to uvědomovala. Adam současně lechtal oběma rukama její žebra, přejížděl nehty, tiskl jemně, kroužil přesně tam, kde jí tělo nejvíc hořelo.

A pak to přišlo.

Diana se propnula v posledním reflexu, zakřičela napůl smíchem, napůl vzlykem – a povolila. Mezi stehny se objevila horká vlna. Její tělo se nekontrolovaně počůralo – proud unikl přes kalhotky, vsákl se do bílého prostěradla.

Zůstala viset v poutech. Ticho. Jen dech. Krátký, sípavý, zlomený.

Adam k ní přistoupil. Jemně jí rozvázal ruce. Nechala je klesnout. Pak kotníky. Tělo ochablo jako panenka. Zabalil ji do deky, jako by právě prožila nehodu. Ale tohle byla očista. Rozpadnutí.

Lehla mu na hruď. Neschopná slov.

„Byla jsi nádherná,“ zašeptal.

A ona – vyčerpaná, rozechvělá, potupená i uvolněná – poprvé za celý večer neměla důvod protestovat.