Neonová otrokyně

Noční Los Angeles roku 2069 vypadalo jako neonové chaotické mraveniště, ze kterého trčely futuristické mrakodrapy, katedrály konzumu, pokroku i úpadku zároveň.

Obří budovy z betonu, kovu a skla patřily korporacím, jež ovládaly vše: od politiky, médií až po organizovaný zločin v ulicích.

________________

Julia šla noční ulicí a zrovna přemýšlela, že si doma objedná jídlo a než s ním doručovací dron přiletí, tak si dopřeje ve sprše orgasmus u nějakého porna. S manželem měli sex naposledytak před dobrým půlrokem. Stephen trávil spoustu času v práci a když byl doma, tak trávil většinu času s virtuálními brýlemi na hlavě.

Ze zatáčky se přímo před ní vyřítil manuálně řízený černý sportovní SUV Lexus a s jekotem pneumatik vjel na chodník. Vzhledem k rychlosti vozu neměla sebemenší šanci uskočit.
Náraz ji odhodil jako hadrovou panenku do prosklené výlohy zkrachovalého obchodu s implantáty.
Náraz byl tak prudký, že ji částečně rozdrtil levou paži o kovovou konstrukci uvnitř obchodu.
Poslední, co si pamatovala, bylo, jak na ni zblízka zírá starší plešatý muž v obleku, který voněl po skořici – a jak odchází pryč.
Náramek na jejím zápěstí začal červeně blikat a do pár minut se nad jejim bezvládným tělem objevil nemocniční dron.

_________________

Její nahé tělo leželo na kovovém stole. Místo levé ruky měla umělou protézu, která se od reálné lišila v podstatě jen logem výrobce na vnitřní straně zápěstí a snad až příliš dokonalými nehty. Na hlavě a noze měla jen málo viditelné podlouhlé růžové jizvy od laseru.
Byla stabilizovaná a dvojice mužů v bílých pláštích si prohlížela svou práci.
Ten starší z nich držel průhledný tablet a pověděl:
„Julia Thompson.. 34 let.. bezdětná, bez chronických potíží.. a není pojištěná, koukám… Tak půjde holt do dražby, podle protokolu.
Napište ji tam na příští čtvrtek. To už by měla být plně provozuschopná.“
Mladší z nich jí trochu roztáhl stehna a pak opatrně zmáčkl její velké ňadro.
“34 let a tělo pomalu jak dvacítka..”

„Tuším, kde asi tak zhruba skončí…“ ušklíbl se cynicky.

Když se probudila na malinkém pokoji, zjistila, na ID náramku, že se jí na 5 měsíců mění sociální status z C na F.
Uvědomovala si moc dobře, co to znamená.
Korporace, která jí provedla operaci, si vybere záchranu života tak, že ji dá do dražby jako kus masa. Než splatí svůj dluh, bude někomu patřit. Tajně doufala, že skončí třeba jako chůva, pokojská nebo něco na ten způsob.

Do zátylku ji byl instalován čip napojený na nervovou soustavu, do kterého nahrál kupující software. Po uhrazení dluhu za ošetření bude čip odstraněn – a vzpomínky na dobu ve službě vymazány.

Následující den ji, uspanou, převezli v košili s logem nemocnice na dražbu.
Prohlíželi si ji nahou, občas si někdo i sáhl. Chtěla uhnout, ale její tělo ji odmítalo poslouchat, naopak její mimické svaly ji donutily k milému, svůdnému úsměvu.
Čekala, že jí řeknou, kdo si ji koupil, ale místo toho ji opět uspali.

„Gratuluju, Maxi… Ta ti za těch pět měsíců vydělá balík. Se snad někdy taky stavím,“ řekl černoch ve středních letech s avantgardními brýlemi. Hlasitě se zasmál a usrkl pravé skotské whisky.

____________________

Majitel si své draze nakoupené zboží odvezl do svého nočního podniku – strip klubu jménem Neon Dolls.

Mladý hispánský IT technik jí ještě v bezvědomí nahrál na čip jejich software.

„Funguje ten poslední update tak, jak má?“ zeptal se Max mladíka s fosforeskujícím tetováním na předloktí , který si balil tenký bílý laptop.
„Jasná věc, pane. Klidně ji otestujte.“
„Na,“ podal mu bankovku a poslal ho pryč.

Jeho kancelář měla prosklenou, odhlučněnou stěnu, z druhé strany vypadající jako zrcadlo.
„Samantho, RELOAD. Prober se.“

Procitla. Cítila se divně a byla zmatená jako ve snu s horečkou.
„Od teď do 00:00 27. listopadu jsi mým majetkem. Budu ti říkat Samantha. Jak sis asi už všimla, neživím se zrovna prodáváním květin,“ ukázal skrz stěnu na taneční parket a dvě pódia se striptérkami. Byly oblečené jako jeptišky, jen kozy jim koukaly ven, stejně tak zadek a kunda. Na stěně za podiem byly tři otvory jako gloryhole. Jeptišky kroutily zadky do rytmu hudby na diváky, a u toho společně orálně uspokojovaly ptáka čouhajícího z otvoru.

„A teď, když se nebudeš zlobit, si chci vyzkoušet, co jsem si koupil.“

Chtěla mu říct od plic, co si o něm myslí, ale software ovládající její tělo jí to nedovolil. Místo toho si sundala košili a odhalila mu svůj bujný hrudník.
„Mám rád kozatý, ty malá čubko,“ a hrubě jí promnul vystavené prso a zatahal za malou bradavku.
„Ono ti stejně vymažou paměť, tak to neřeš. Je mi jasný, že kdybys mohla, tak mě teď pošleš do prdele. Možná mě vezmeš dokonce touhle vázou po hlavě, co?“

Mezitím si vyndal z kalhot velkého, obřezaného ptáka s piercingem v uzdičce.
„Klekni si, ty kozatá mamino, a otevři hubu,“ řekl bez emocí – a ona se proti své vůli svezla na kolena. Jeho žilnatého čuráka měla přímo před obličejem.

Otevřela pusu. Pravou rukou ho jemně chytila za koule a druhou si začala mnout kozu.
„Wow, to bude ten novej software. Dřív ty očipovaný děvky byly jak mrtvoly.“

Chytil ji za temeno hlavy a bez lítosti jí narval pulzující péro až do krku.
Chvíli ji i u toho lehce škrtil. Čekal, jestli se nezačne dávit nebo bránit. Nestalo se.
Z jejích úst tekly provazy na podlahu, její velké kozy se leskly od slin.

Poručil jí, ať se otočí, ohne a roztáhne si půlky. Prohlížel si její pozadí a exponované dírky.
Její ústa promluvila.”Chci vašeho ptáka v obou Pane..” a prohla se v zádech.
Chvíli jí mrdal kundu a pak jí ho na chvíli natlačil i do úzkého análu. Kozy se jí rozplácly na jeho studeném skleněném stole.
„Jen hezky drž, ty moje čubko!“ a plácnul ji dvakrát tvrdě po zadku.

Natáhl se k menšímu stolku vedle a vzal si do ruky něco, co připomínalo azurovou cukrovou vatu.
Věděla, co to je – droga zvaná na ulici candy crush. Stimulant a afrodiziakum v jednom.
Mrdal ji na střídačku do všech tří děr necelou hodinu a ona o to, proti své vůli díky softwaru, prosila jak nadržená fenka.
Tahal ji za vlasy, když mu rozvalenému v kožené sedačce musela lízat zadek a koule.

Nakonec ji napumpoval dávkou mrdky přímo do krku, zařval jako zvíře a pak si ho otřel o její obličej.

Zapálil si pravý doutník a chvilku si ji mlčky prohlížel.

„A vlastně je to možná škoda, že si to pak nebudeš pamatovat, všechnu tu srandu co si tady užiješ….“

Chtělo se jí křičet, ale nemohla. Jen poslušně poslechla příkaz – šla se osprchovat, na hodinu spát a pak se převléct do kostýmu, který jí vybrali. Byl to set: opravdu krátká sukně, vysoké ponožky, tenisky a top, ze kterého jí koukaly kozy. Celé to vypadalo jako oblečení pro nějakou „cheerleader“ holku.

Probudila ji nějaká hispánská holka jménem Nova. Její zelenkavé oční implantáty blikaly do rytmu utlumené hudby v místnosti.
„Půjdeš na stage, holka. Já tě teď musím nalíčit…“