Sázka na benzín - nedokončená

Mám už celkem dlouho rozepsanou jednu povídku. Pomůže mi ji prosím někdo dokončit?

„Ty tvoje plechový hračky,“ usmála se sousedka Eva před barákem, zatímco jsem omýval prach z cest ze své motorky. „Za pár let budou jen v muzeu. Elektro je budoucnost.“

Zvedl jsem obočí a odložil hadr. „To bych rád viděl. Vsadíme se, že tvoje elektrická koloběžka nedojede ani do vedlejšího města a zpět?“

Její úsměv se změnil v ďábelské pohrávání. „A co vsadíme?“ Přikročila ke mě s napřaženou rukou na znamení sázky, její sukně se lehce zavlnila ve větru. Byla to jedna z těch žen, co vědí, jak vypadají v džínsách – a ještě líp bez nich.

*„Když vyhraju, budeš mi dělat obsluhu na mé party. A když prohraju já, tak máš bianko šek na úkol pro mě …“ Pohlédla mi zpříma do očí.

Měl jsem ji varovat, že sázky s ženami jsou nebezpečné. Ale já, král silnic a nekorunovaný vládce této čtvrti, jsem jen pokrčil rameny. „Deal.“

…

Za hodinu jsme pili kafe ve vedlejším městě. Byl jsem zvědavý a chtěl po Evě ukázat stav její baterie. “Máš strach, že prohraješ?” S laškovným úsměvem mi odpověděla. Chvilku jsme ještě klábosili a všem možném a pak vyrazili zpět. Nekecám ta potvora měla zpátky před barákem ještě 21% v baterii. S vítězným úsměvem mě nechala před barákem a rozloučila se “Dam ti vědět kdy bude ta party, ať si to doma můžeš zařídit”. Absolutně mě degradovala a odešla středem.

Pár dnů na to, vidím na displeji svého telefonu příchozí hovor od Evy. “Ahoj Evy, jak ti můžu pomoc?” zvedl jsem s úsměvem telefon a na sázku si v ten moment ani nevzpomněl. “Začal jsi přímo skvěle. Příští pátek mám tu party, tak se připrav, ať mi jako obsluha neuděláš ostudu” Zasmála se a zavěsila telefon. Vzpomněl jsem si na sázku, a zasmál se tomu. Chtěl jsem se třošku vyšvihnout, tak jsem si šel koupit kvůli té akci ještě motýlek.

Příští pátek jsem se dorazil k Evě. Oblečený jak prvotřídní číšník. Černé kalhoty, bílá košile šitá na míru a důležitý doplněk, motýlek. Zazvonil jsem a s úsměvem čekal. Otevřela Eva a s uznáním mě ohodnotila “vidím, že jsi se připravil, ale bude to trošku jinak. Bude tu čistě dámská společnost a chceme tě jen ve spodním prádle. Ale ten motýlek je super, ten si nech.” Stál jsem tam asi pikosekundu zaražený a chtěl něco namítnout. “Jsi přece chlap a dodržíš svou sázku?” Hned mě usměrnila Eva. Trefila se do mého ega přesně na komoru. Vysvlékl jsem se do trenek a začal pomáhat s přípravou. Eva mi ukázala kde je které pití a kde pohoštění. Sdělila mi i pravidlo, že jako obsluha nesmím mluvit pokud nebudu tázán.

Její kamarádky se začaly scházet od půl osmé. Bylo jich tam celkem pět. Bavili se popíjeli, vyprávěli si historky, které bych raději neslyšel a občas mě některá z nich tak trošku sexisticky plácla po zadku. Dámy byli čím dál tím víc rozjeté. V deset hodin mi Eva podala malý balíček, s tím, že se v tuto hodinu mění můj dresscode, ať se jdu převléknout. Šel jsem vedle a balíček rozbalil. Byli tam joksy, v těch budu mít úplně holý zadek. No tak co převlékl jsem se a šel zpět do obýváků obsluhovat. Doteků přibývalo a byli čím dál odvážnější. Občas mi prsty přejeli čárkou mezi půlky a občas mi sáhly i na péro, i když bylo zahalené. I když to už se také občas zpoza toho titěrného kousku látky dralo ven. A já se stával víc a víc středem pozornosti na jejich večírku.