Feministická power play

Sdílím příběh, který jsme vymysleli s amaterém Niko942, s kterým jsme se nikdy nepotkali a ani nevíme jak vypadáme. Svedl nás dokupy onlinově jeden inzerát a začali jsme psát scénář přes chat jako povídání. Ani jeden z nás nikdy nic podobného nezažil v reálu, ale vzniklo z toho vzrušující psaní, které jsme si oba užili. Setkání podle scénáře v reálu zatím neplánujeme. Je to na nás dost silné kafe. Upletli jsme si bič a moc se nám nechce nastavit své citlivé prdelky jeho výprasku :)

Přejeme příjemné čtení. TantraWoman a Niko942

Niko942 inzerat:
Zajímá mě zkoumání hranic — studu, služby, podřízení - bez klišé a očekávání. Hledám chytrou, uvědomělou, feministicky založenou ženu, která si chce společně pohrát s dynamikou moci, sexuality a fantazie.
Co kdybychom vzali zbytky patriarchátu — vztek, absurditu, předepsané genderové role — a přetvořili je ve hru?
Co kdybys byla ty tou, která určuje scénář? Ta, která přikazuje, nutí uklízet, obsluhovat, být nahý — jen pro tvé pobavení, uvolnění? Bez očekávání, že to skončí sexem.
Co kdyby už samotné plánování bylo vzrušující — vymýšlení scénářů, stanovování hranic?
Aby bylo jasno — nejde mi o penetrativní sex. Nejde mi o „výkon“. Jde mi o bytí tady a teď. O atmosféru. O hru s mocí a studem. O to být použít pro tvůj účel, ne pro ten svůj.
Přinesu zvídavost, otevřenost, oddanost (a možná i obojek). Ty přines… cokoli, co uznáš za vhodné.
Chytrá, smyslná a bezpečná hra. Hra s příběhem a jiskrou.

TantraWoman odpověď na inzerát:
Sedíš v kavárně u prvního stolu, jak jsme se domluvili. Čekáš na další instrukce. Nevíš, jak vypadám – já ale tvoji tvář znám. Netušíš, jestli sedím u vedlejšího stolu, nebo jsem do kavárny zatím nedorazila. Mělce dýcháš a máš vlhké ruce. Dostáváš první instrukci: objednat mi kafe. Prý za chvíli dorazím. Díváš se ven a hltáš každé otevření dveří do kavárny. Další pokyn: jdi na WC a využij předmět, který tam najdeš. Odcházíš. Já si mezitím sedám ke stolu a popíjím kafe. Těším se, až si tě po návratu vychutnám. Vracíš se. Nikdo neví, že máš podvázaný penis a varlata tkaničkou. Spatříš mě a v kalhotách se ti okamžitě objeví boule. Dívám se ti přímo do rozkroku a potutelně se usmívám. Sedáš si a jsi úplně nesvůj. Zouvám si botu a špičkou nohy v punčochách se letmo dotknu tvého rozkroku… a…


Niko942: „Připomeň mi, proč tady vlastně seš,“ řekne sebevědomě X, která sedí naproti mně a špičkou nohy mi přitlačí rozkrok. „Jako žena jste v různých obdobích svého života zažila znevýhodnění, možná i ponížení – muži na úřadech, ve vztazích, v práci. Přišel jsem nabídnout možnost tuhle dynamiku v anonymním setkání symbolicky obrátit. Pro zábavu, pro uvolnění, možná i pro terapeutický účinek.“ Pokývla. Když jsem mluvil, zatlačila mi nohou tvrdnoucí penis ke stehnu. Bavila se tím, jak se mi zadrhl hlas. Cítil jsem chlad podvázaných varlat. Motala se mi trochu hlava. Stáhla nohu. Ticho. „Dobře. Začneme prvním fenoménem: objektifikací. Víš, co to je?“ „Ano. Někteří muži se dívají na ženu především jako na tělo. Vyhodnocují, jestli je pro ně přitažlivá, a to ovlivňuje jejich chování. Někdy to ani neskrývají. Zírají. Komentují.“ „Správně. Ale nemáš ani tušení, co znamená žít s ženským tělem. Prsa jsou vidět na první pohled. Zvlášť v létě. Kolikrát jsem si při pohovoru nebo u doktora všimla, že mi muž zhodnotil prsa dřív, než mě pozdravil. A podle toho se ke mně choval. Jak by bylo tobě, kdyby každá žena hned viděla, jaký máš penis, a podle toho se rozhodla, jestli ti věnuje pozornost?“ „To si nedokážu představit.“ „Tak si to zkusíš. Teď zažiješ objektifikaci. A já si vyzkouším, jaké je přemýšlet o člověku jako o kusu masa.“ Polkl jsem naprázdno. „Rozepni si poklopec a vyndej z něj penis i koule.“ V hlavě se mi zatemnilo, ruce se mi třásly. „Prosím?“ „Slyšel jsi mě.“ Pomalu jsem pod stolem udělal, co řekla, a přisunul se blíž pod dřevěnou desku. Seděl jsem čelem k oknu, ona měla výhled do celé kavárny. Viděl jsem, jak navazuje oční kontakt se servírkou, která právě přichází. Byl jsem rudý. Přesvědčoval jsem sám sebe, že přes stůl nemůže nic vidět. „Ještě jedno cappuccino, prosím,“ řekla X. Servírka odešla, vrátila se s kávou. X se usmívala mým rozpakům. „Za chvíli se rozhodnu, jestli se s tebou budu dál bavit, nebo tě pošlu pryč. Podle toho, jak se mi bude líbit tvoje tělo. Tak to ženy zažívají dnes a denně.“ Bušilo mi srdce. „Postav se.“ Panebože. Ohlédl jsem se. Za mnou seděli lidé. Servírka za barem koukala do telefonu. Když si stoupnu, uvidí moje záda… snad. Ale co když? „No tak, dělej,“ řekla s jemným úsměvem, ale důrazně. Zvedl jsem se co nejtišeji. Nad stolkem trčel můj penis z rozepnutého poklopce, koule podvázané tkaničkou. X se na ně dívala s naprostým klidem. Civěla na ně bez mrknutí oka. Bylo mi hrozně trapně – a zároveň jsem cítil, jak tvrdnu ještě víc. „Můžeš si sednout,“ řekla tiše.

TantraWoman:
Sedíme naproti sobě a já cítím, že tato lekce jde do hloubky. Není to bezduchá škodolibost a trápení. Takovou lekci by měl povinně zažít každý chlap. Být na 24 hodin ženou. Zažít, jaké je to mít vagínu. Zažít, jaké to může být nepříjemné, když do vnitřku těla někdo vstupuje bez přípravy, bez varování, bez předehry a zvlhčení. „Vezmi můj batoh a otevři boční kapsu,“ dávám pokyn neznámému. Třesou se mu ruce a já si představuji, co mu asi běží hlavou. Může tam být cokoliv – od klícky přes důtky až po… V ruce drží černý obal. „Co to je?“ ptá se a já si vychutnávám jeho nejistotu. „Zvedni se a jdi na záchod. Já za tebou dorazím za minutu.“ „Ale já na dámský nemohu,“ namítá a je vidět, že by nejraději utekl. Znovu mu přejedu nohou přes rozkrok. Chci, aby bylo vidět, jak je nadržený, až bude procházet kavárnou. Penis mu hladím jemně a ke konci přitlačím. „Sklapni a maž!“ syknu.

Niko942:
Záchod kavárny. Malý, čistý, bílý. Černé pouzdro mě pálí v ruce. Neotvírám ho. Napjatě čekám. Zvuk kliky. X vejde, zavře, otočí zámek. Beze slova ke mně přistoupí. „Otevři to.“ Uvnitř je malý balíček karet na tenkém dřevě, je jich asi 16. „Vytáhni tři náhodné a podej mi je.“ Udělám, co řekla. Vezme si karty a chvíli si je mlčky prohlíží, ale nenechá mě nahlédnout. „Karty symbolizují různé oblasti, ve kterých jsou ženy utlačovány. Vyložíš mi je. Ale než začneme,“ řekne suše, „rozepni si poklopec a vyndej koule. Jen koule.“ Zaváhám, ale podřídím se. Obejme mi palcem a ukazováčkem šourek nad varlaty. Zlehka, ale jistě zatáhne. „Je to pro tvoje dobro. Abys odpovídal úplně. A pravdivě. První karta,“ oznámí a otočí ji. Lopatka a smetáček. „Tak mluv.“ „Obrovské množství práce je delegováno automaticky na ženy. Bez smlouvy. Bez poděkování. Často i bez povšimnutí.“ Mlčí. Její prsty mi obemknou varlata. Nevejdou se jí do dlaně celé, ale dost na to, aby mohla zmáčknout. Ostře. Vyrazí mi to z plic přebytečný vzduch. „Konkrétně, prosím,“ řekne tiše. „Bez esejí.“ „Muži zapínají myčku a říkají tomu pomoc. Ne odpovědnost. Když je v bytě špína, dívají se na partnerku. Ne kolem sebe.“ Stisk povolí. „Druhá karta.“ Počítač. „Když je žena ambiciózní, je problémová. Když není, je to puťka. Když je výkonná, ohrožuje nás. Když je přitažlivá, nevěříme, že je chytrá. Když není přitažlivá, ignorujeme ji. Čím víc se snaží, tím míň prostoru dostane.“ Její výraz se nezmění. Jen sevře trochu víc. Prudce. Tentokrát cítím ostré teplo, které se rychle mění v bolest. Zakuckám. „Pokračuj,“ řekne. „Zajímá mě i to, co obvykle neřekneš nahlas.“ „Spoléháme na ně, ale odmítáme to přiznat. Bez jejich práce by se rozpadl svět, ale v našich hlavách jsou jen doplněk v pozadí.“ Povolení. Krátké ticho. „Poslední karta.“ Zvonek. Co sakra znamená zvonek? Nevím. Mlčím. Horečně přemýšlím. Stisk. Vystřelující bolest. Ale taky tvrdá erekce, která se se zmáčknutím varlat zacuká v kalhotách. X si toho všimne. Je to potupa. „To snad není pravda. Místo, abys zpytoval svědomí, ještě tě to vzrušuje. Vyndat penis. Hned.“ Vyndávám tvrdý penis z poklopce. Cítím, že polevuje tlak na varlatech. Rosí se mi čelo. Její ruka míří výš. Stahuje mi předkožku pomalým pohybem… a nehtem prstu se mi zarývá do uzdičky. „Aaaa…,“ tlumeně vyjeknu. „Radši rychle přemýšlej.“ V tu chvíli mi to dojde. Zvonek – návštěvy. „Žena jako hostitelka. Automaticky. Vřelost bez ohledu na náladu. Vaří kávu, ptá se, co může nabídnout. Muž konverzuje, žena kmitá.“ Tentokrát žádný další stisk. Jen její tiché: „Dobře.“ Vezme tři karty a zamíchá je pomalým, až obřadným pohybem. „Jednu z nich teď vytáhnu. Půjdeme jinam a budeme se jí věnovat do důsledků, abys ji pořádně pochopil.“

Pokračování příště? Líbilo by se vám vědět rozuzlení příběhu?