Lekce tělocviku

V pátek po posledním zvonění se škola rychle vyprázdnila. Kroky učitelů se rozplynuly v ozvěně chodeb, a nad školní budovou se rozprostřel podvečerní klid. Až na jedno místo.

Lenka otevřela dveře do tělocvičny a vdechla vůni dřeva, míčů a potu, která tu visela ve vzduchu jako připomínka mladých sportovců. Byla to vůně síly, soutěže, těla. Dnes ji však zajímalo jediné tělo.

Martin stál u žíněnek. Černé sportovní triko na něm napínalo ramena, kalhoty měl upnuté. Vypadal, jako by byl stvořený právě pro tohle prostředí. Když ji uviděl, pousmál se tím způsobem, který nenápadně přepínal režim z kolegy na milence.

„Dneska se naučíš, co znamená dynamika pohybu v praxi,“ řekl tiše, když k ní přistoupil.

Lenka si stáhla kabátek a zůstala jen ve světle modré halence a černé sukni. Nijak sportovní, a přesto byla jako postava z jeho fantazie. Beze slova ho chytila za límec trika a přitáhla si ho k polibku. Tentokrát byl jejich kontakt okamžitý – žádná předehra, žádná nejistota. Jen dva lidé, kteří věděli, co chtějí.

Tělocvična ožila tichými výdechy, šepoty lámanými vzrušením a tlumeným smíchem. Martin ji zvedl a posadil na okraj gymnastického nářadí – její stehna se rozevřela sama, tělo toužilo víc než mysl stíhala vnímat.

Jejich pohyby byly zpočátku pomalé, skoro jako by zkoumali jeden druhého pod lupou. Ale pak se to zlomilo – vášeň se rozjela naplno.. Vzdechy se odrážely od stěn. Pod dlaněmi cítila jeho sílu, pod rty jeho horký dech. A on, opřený o její boky, se v ní pohyboval rytmem, který byl napůl živočišný, napůl téměř něžný.

Žíněnka pod nimi tlumila nárazy, ale ne touhu.

Když vše skončilo, leželi vedle sebe, dýchali do ticha, které bylo najednou plné jiného druhu napětí než na začátku. Nešlo už jen o touhu. Byl v tom i stín návyku. Možná něco víc.

Lenka se tiše zasmála. „Tohle nebylo zrovna metodicky správné cvičení.“

Martin ji políbil na rameno. „Naopak. Výborná práce s těžištěm. A myslím, že jsme dokonale zvládli kapitolu přímý pohyb dvou těles po jedné dráze.“

Ještě chvíli zůstali, neříkali nic. Ale oba cítili, že tohle nebude naposledy...