„Zavři oči a otevři ústa“ 2

Napsal mi jen jednu větu. „Dnes ve 22:00. Nahá. Dveře nezamkneš.“

Žádné oslovení. Žádné srdíčko. Jen příkaz. A mně se při čtení sevřelo hrdlo touhou. Věděla jsem, že si mě vezme znovu. Ale tentokrát… že bude ještě tvrdší. A já po tom toužila.

V 21:58 jsem stála v obýváku. Sama. Nahá. Se svázanými zápěstími za zády..podle jeho instrukcí. Svíčka hořela na stole. Srdce mi bušilo tak hlasitě, že bych ho slyšela i přes hudbu, kdyby nějaká hrála. Ale bylo ticho. Jen očekávání.

Dveře se tiše otevřely. Nestihla jsem nic říct… přistoupil ke mně zezadu, jednou rukou mě chytil za krk, druhou mě přimáčkl na stěnu.

„Drž hubu,“ zašeptal. A já ztratila dech.

Přitiskl mě hrudníkem na zeď. Rukama sjel na má prsa a silně stiskl. Bolí to. A zároveň mě to okamžitě vzrušilo. Cítila jsem, jak tvrdne, jak se mu zvedá dech. Dýchal mi za krk, olizoval mě, pak kousl.

„Prosíš mě pohledem. Díváš se jako nadržená fenka.“

Neřekla jsem nic. Jen jsem se mu vyšpulila. Chtěla jsem ho. Teď. Drsně.

Zatlačil mě na kolena. Prsty mi zajel do vlasů, držel mě pevně. „Otevři pusu.“

Vzala jsem ho do úst, hluboko, bez váhání. Slzy mi vyhrkly, ale nepřestala jsem. Cítila jsem, jak ho to vzrušuje. Jak mu tělo vibruje. Přitahoval si mě rytmicky, prudce, dusil mě a já mu to dovolovala. Ne, prosila jsem o víc.

Pak mě postavil. Přehnul přes stůl. Tvrdý příraz. Žádné mazlení. Dýchal mi na krk. Z jedné ruky mi držel svázané zápěstí, druhou mi plácal zadek tak silně, až mě pálil. „Patříš mi. A dneska tě úplně roztrhám.“

Sténala jsem. Nahlas. A jemu to bylo jedno. Spíš ho to rozpalovalo. Otočil mě. Sedla jsem si na něj, vzala ho do sebe a jezdila, divoce, bez zábran. Cákalo to všude. Klín mi hořel a stehna se mi třásla. On jen stiskl moje boky a nechal mě. Nechal mě, ať si to udělám sama.

A já se udělala. Silně. Mokře. Křičela jsem jeho jméno.

A pak se zvedl, zvedl si mě do náruče jako nic, položil na postel a dorazil mě. Pevně. Naplno. Až jsem kousala polštář.

Ležela jsem vedle něj. Tělo bolavé. Klín zničený. A věděla jsem, že zítra mi přijde další zpráva. Bez pozdravu. Bez otazníků. Jen rozkaz.

A že znovu poslechnu. A znovu roztáhnu nohy.

Protože jsem chtěla. Protože on věděl, jak.