Vánoční dárek, část 4. "Pomsta"

"Tak jsme tu" říkám, zatímco usedám na lavičku. Lištička si sedá vedle mě a společně se kocháme výhledem na údolí, kterým prochází majestátné Labe. Růžová vyhlídka u Děčína. Je konec září, listí začíná padat, lesy se zbarvují a dole projíždí nákladní loď. Výhled vylepšuje prdelka kochající se čubičky. Opírá se před námi o zábradlí a užívá si ten moment. Pod krátkou modrou sukýnkou je vidět část její prdelky a rudé kalhotky.

Otáčí se a tím jejím zvrhlým výrazem mi kouká do očí. Pomalu si zajíždí rukou do rozkroku a vyndává prsty od její šťávičky. Se zaujetím ji sleduje a roztahováním nám ukazuje její viskozitu. Zase to chce. Ráno jsme to nestihli, spěchali jsme na vlak. Jenže teď na to nemám čas. Otáčím se na Petrovu ženu. Ta přijde k čubičce, chytí ji ruku a olízne ty prsty jako lízátko. "Mňam" chytí ji za ruku a vede ke stromu vedle. Pejsek jde poslušně s nimi.

Opře ji o strom, ruce dá nad hlavu a s pejskem jí tam krásně uvážou. Ruce, krk a hrudník jsou perfektně uvázané ke stromu, který toho zažil nejspíš celkem dost. "Neuděláš se dokud nedovolím!" říká ji zatímco z batohu vytahuje masážní hlavici. Je to sice plast od Pornhubu, ale zase je lehká, má slušnou sílu a dlouhou výdrž. Ideální na cesty. "Oh prosím prosím" hraje si čubička a vyplazuje na mě jazyk.

Petrova žena je drobounká, napůl japonka, ale víc do evropského stylu. Jen mírně užší oči a pevné dlouhé černé vlasy naznačují její předky. Sportovní podprsenka, krátká sukně, vysoké podkolenky a sportovní boty. Celá v černém, jako její vlasy. Na krku choker, na zápěstí kožené náramky. Nosí je pořád. Dokáže switchovat mezi submisí a dominancí tak lehce a ladně, že si Petra naprosto získala. Je tu s námi, protože lištička pořád patří jim. Ale zkoušíme ji přesunout ke mě.

Teď klečí před mojí čubičkou, prsty v její kundičce a se smíchem ji jezdí tím strojem po vnitřku stehen. Všímám si červené turistické značky nad hlavou čubičky. Mám tyhle detaily rád, spolu s okolní přírodou a sněhobílou zrzkou vytváří fajn vzpomínky. Pokračuju v diskusi s lištičkou.

V pubertě zjistila, že je ženská v mužském těle. To prostě nasere. Na střední udělala coming out a rodina se jí zřekla. Dostávala totální bídu ve škole. Roky psychoterapie, roky hormonální terapie, plastiky a odstranění varlat. Nestojí ji. Z blízka je trochu poznat, že je transka, ale jinak na ni chlapi můžou oči nechat. Umí to s nima. Obleček má pořád zrzavo černý, ve stylu Kumary.. Jen ouška si nevzala, ale na zrzavých vlasech si udělala dva drdůlky co jako ouška vypadají. Je jako sexy cosplay figurka.

Jdeme z Děčína do Jetřichovic, 25km lesem, vyspat se a 30km pěšky zase zpátky. Pejsek s čubičkou jsou zvyklí, Petrova žena běhá maratony. Jde s námi i když je ve 4. měsíci. Lištička sice vypadá sexy, ale Totoro batůžek není na záda ideální a když vidím ty boty... Zítřek bude mít těžký. Ale jak jinak ji poznat, než přes hodiny bolesti a utrpení.

"Ne dokud neřeknu, ne dokud neřeknu!" ozve se zleva. Petrova žena mi devastuje čubičku. Ta se kroutí a prosí ji aby se mohla udělat. Žena jen klečí a směje se ji. "5, 4, 3" odpočítává a zase ji rve prsty do kundičky. Odpočítáváme všichni. "2, 1... aaaAAAAACH" přichází výbuch. Řve a cuká se na tom stromě. Řve a sténá na celé údolí. Stříká kolem sebe, všichni se smějeme. Kapky šťávy se na tom slunci krásně lesknou. Miluje to venku, ten pocit že na nás někdo kouká.

Hlavice tam ale zůstává. Ona se klepe a při doteku vibrací si znovu a znovu ustříkává. Prosí o konec. Petrova žena přestane. Po ruce jí to teče a kape na zem. Dlaň dá čubicče do pusy, ale ta je mimo. Sklepne si to z ruky a odchází k nám. Pejsek poslušně kleká a slízává čubičce šťávu z nohou. Škoda že tu není Cézanne, byl by z toho krásný obraz.

Pokračujeme lesem. Všichni poslušně pochodují a čubička si vesele mladistvě poskakuje. Tmavě modré oblečení, bílé podkolenky a rudé vlasy ji sluší. Na krku tlustý kožený obojek s pozlaceným kováním. Konec vodítka mám pevně v ruce. Procházíme kolem lesáků co zrovna obědvají. Chlapci se usmívají. Provokuje je. Ale není moc čas na nesmysly. Vodítko dávám nakrátko a rychle procházíme. Potřebuju pochopit tu lištičku. Proč to celé takhle udělala? Mohla s tím přece počkat po škole. Nebo se odstěhovat do Thajska, celé to tam podstoupit, sbalit zazobaného rusa a mít fajn život..

Jaký má cíl? Má nějaký cíl? Je z ní cítit, že s minulostí se nesmířila. Rodiče odepsala, ale ti spolužáci tam pořád jsou. Je z ní citít obří bytostná nenávist. Nenávidí nejen je, ale všechny ty namachrovaný chlapský zmrdy. Celé studium kdy procházela tranzicí ji šikanovali, posmívali se, kradli paruky a někteří i jentak mlátili. Všude. Na ulici, v autobuse, ve škole. Všude měla peklo. Matfyzačka. Peklo celou pubertu, peklo v době kdy se zásadně utváří osobnost. V očích má pomstu. Odplatu. Nejradši by si je všechny našla s katanou v ruce.

Představuju si tu scénu. Sexy cosplay zrzavá lištička s katanou v ruce rozsekává netušící chlapy co se jí 10 let zpátky posmívali. Jako nevěsta v Kill Bill. Ale tady v jejich očích vidím, že se to klidně může stát. Ta energie je v ten moment přímo ďábelská. Měni se v Kumaru. Nedokáže tu emoci zkrotit. Chce pomstu a ta ji vnitřně rozhazuje. Je to z ní neustále cítit.

Každopádně první cíl je jasný. Dostat ty emoce pod kontrolu. Uděláme to skrze pomstu.

Docházíme na ubytování. Paní domácí na nás kouká stylem "dementní pražáci". Dva týpci ve sportovním, tři holky v sexy oblečcích. Asiatka v černém, zrzka v modrém a.. liška? "Tak pojďte dál..." říká trochu odevzdaně se smíchem.

Ráno je ale neskutečně v pohodě a moc příjemná. Asi čekala nějaká zvěrstva, ale my jsme celkem rychle padli. Dojídáme výbornou snídani a vyrážíme zpátky. Dnes jinou trasou. Kolem České kamenice, přes Sokolí vrch. Je tam krásná rozhledna. Schody i výhled jsou z masivního železa. Je odtamtud vidět Děčín, náš cíl. Třeba jim to dodá trochu optimismu do žil.

Je sobota a potkáváme spoustu lidí. Jedna banda se nás celkem drží. Došli nás a jdou za námi schválně pomalu. Parta chlapů. Kalí pivka z petek, koukají našim holkám na prdelky a mají dementní kecy. Nikomu se to moc nelíbí, ale lištička pění. Cítím to z ní i když jde přede mnou.

Docházíme k rozcestníku. "Miloslavova země" doleva "Půlnoční království" doprava. Jsme na hranici království. Přemýšlíme z jaké to je pohádky. Borci nás docházejí. "Podívej ti říkám, že to je transka" řekne někdo za námi nakaleným hlasem. Vybuchne, skočí na něj a začne mu nakládat pěstma do hlavy. Nečekal to. Dostává jednu za druhou. Lištička do něj mlátí celou tu svou nasranost z dětství. Vypadá v tom oblečku opravdu jako nasraná liška co ničí svou kořist.

Ostatní berou zpátečku. Petrova žena ji hazí lano kolem krku a pomalu odtáhne. Drží ji tam jako nasraného pitbulla co chce kořist dodělat. Je to famózní scéna. Vpravo drží drobná japonka rozzuřenou lišku na laně a chrání ty opilé zmrdy nalevo. Ti jen zírají a ta buzna na zemi s krví na ksichtě má totálně vyděšený výraz. Ten moment zastavil čas. "Táhněte do píči" říkám a zase čas odbržďuju. Klidí se.

Nikdy se neser do transky v přerodu.

Koukám Petrovo ženě do očí. Drží to napnuté lano a dává najevo, že tohle je často. Pán musí být ve střehu. Snad je to ta hrana.. Lištička je celá rozhozená. Neví jak s tou emocí naložit. Nadává jim do čůráků, zmrdů a celá se chvěje.

"Pššt" dávám ji prst na pusu a chytám za bradu aby mi neutekla pohledem.

"Je to kretén kašli na něj. Primitivové jsou prostě potřeba. Bude si to pamatovat. Už je to v pořádku." zklidňuje se, ale chvěje se.

"Bolí tě ty puchýře co? Připomnělo ti to něco ze školy? Co tě sralo nejvíc?" řešíme spolu celou cestu zpátky. Pomalu, ale jistě to půjde dát dokupy.

Jedeme vlakem, čubička mi leží na stehnech a s lištičkou se čteme očima. Dlouho se s ní nikdo takhle nebavil. O jejím životě, o emocích. Dlouho neměla takové porozumění od hetero chlapa. Chtěla by mě, chtěla by mít mé péro v sobě. Nebo mi ho alespoň vykouřit.

Vedle ní sedí mladý skejťák a je vidět, že je z holek dost nesvůj. Vytahané triko, úzké jeans, kérky a new balance na nohou. Lištička si s nim hraje co nasedl. Dělá to pořád se všema. Přes černý top ji vystupují bradavky. Má celkem pěkně udělané dvojky, které v tom topu vypadají k sežrání.

Najednou se omylem polévá a my držíme smích. Tušíme co přijde.. Vyndává kapesník, otočí se na něj "Pomohl bys mi?" poprosí ho s tím svým naučeným sexy prosebným pohledem. Máme všichni co dělat abychom se nesmáli. On ji otírá krk a jde pomalu k těm prsum. Lištička se u toho kroutí a dělá jakoby ji ty doteky vzrušovaly. Trochu to přehrává jako vždycky, ale na chlapce to funguje. Je úplně rudý. "Ještě tady" odtahuje si vršek a vystrkuje to luxusní prso. Chlapec neví co má dělat. Ona vezme jeho ruku a otře si to prso. "Děkuju" řekne a sedne si zase zpátky. On je úplně v pasti, kouká na mě jak se směju.

Přemýšlím jestli to tak nechat, vypadá sympaticky. Usměju se na něj, vezmu čubičku za vlasy a hezky se jí sesunu, aby se k němu pořádně dostala. Ta ho hned vyndává, hlavu položí na břicho, pomalu mi ho honí a kouká přitom na skejťáka. On dává nohu přes nohu, držíme ho v pasti.

Kouknu na Petrovu ženu, ta oplácí "Je mi to jedno...". Dobře. Mrknu na lištičku. Ta vstává, pomalu se před ním otočí aby se mu ukázala. Vyšpulí prdelku a rukou mu přísně shodí nohu dolu. Boule na jeho kalhotech ho prozrazuje. Zatáhne závěs a klekne si před něj. Směje se a pomalu mu ho vyndáváv z těch úzkých kalhot. Má ho celkem pěkného, fajn symetrický penis. Lištička se do něj pouští a já se kochám její prdelkou. Má ji taky trochu poupravenou, v sukýnce vypadá naprosto skvostně. Zase to přehrává, kouří jak nějaká pornohvězda. Rve si ho hluboko do krku a hezky se při tom přidušuje. Mě ho mezitím čubička pomalu laská a všichni se těšíme jak to chlapec zvládne.

Moc mu to nejde, asi je nervózní z nás okolo. Lištička už vyzkoušela různé triky a pořád ne a ne. Je vidět, jak se začíná zase nasírat a Petrovo žena radši rozepíná batoh kdyby bylo potřeba lano. Najednou lištička přestane. Kouká na něj, v levé ruce jeho penis a pravou mu vrazí facku. Opravdu docela silnou facku a pokračuje dál v kouření.

Vstává, rukou mu pořád honí ten zahleněný penis a druhou ho začíná fackovat. "Udělej se ty zmrde!" řve na něj zatímco on dostává jednu za druhou. Drží a kupodivu se z toho začíná dělat. Lištička se vrací dolu, saje a kouří jako o život. On se prohne a s hlasitým vyheknutím ji začne stříkat du pusinky. Dělá se celkem dlouho a evidetně toho má hodně, lištička už musela jednou polknout. Chlapec se chvilku cuká, ale pak si s úlevou dosedává zpátky. Lištička se zvedne, v ruce pořád jeho nádobí, plnou pusu nákladu. Kouká na něj a vypustí mu na tričko malý čůrek jeho sperma, zbytek spolkne a sedne si vedle něj jakoby nic.

Sedí tam v rohu, rudé tváře od facek, s vlastní mrdkou na triku a je pořád totálně v pasti. Neví, že i pejsek naproti němu patří k nám. Netuší nic a to nás baví. Netuší kdo jsme. Netuší, že ho právě vykouřila transka. Netuší že jsem jí k tomu dal povolení. Netuší, že napřed jsem si o povolení musel říct Petrovo ženě. Netuší, že ta v batohu držela lano aby nedostal moc přes hubu. Netuší, že pejsek celou dobu sledoval jestli pro něj něco neukápne na zem. Naštěstí pro skejťáka neukáplo. Ale třeba si to tu přečte.. Lištička mu podává kapesník a dál ho ignoruje. Kouká na mě s hrdým úsměvem. Já si ho zandavám a tiše pokračujeme do Prahy. S lištičkou bude sranda, líbilo se mi jak ho povodila.

Mé péro ale jen tak mít nebude. Maximálně ji přizvu na vánoce. Mohla by ovládat pejska. Ale toho ti představím až ve středu. Lištička teď musí hezky zpátky na farmu.

Bohužel, další povídka o Pejskovi porušuje tolik pravidel webu ,že bude potřeba ji z velké části přepsat. Stejně tak další dvě v rámci této série, které jsou ještě drsnější a která popisuje cca 3 roky mého života. Jsem rád, že se vám mé povídky líbí. Doufám, že vás i trochu inspirovaly. Teď se mi nechce mé vzpomínky přepisovat do něčeho fiktivního. Možná názor časem změním. Užívejte léta.

Povídky na sebe navazují tak jak se staly:

Část 1. "Čubička" || Část 2. "Esej" || Část 3. "Lištička"