BDSM Kurz, díl 9.: Úděl otroka

Probudil jsem se a celé tělo mě bolelo. A taky aby ne, když jsem spal skrčený v díře metr krát metr. A na výšku taky metr. Stěny i podlaha byly z hladkého betonu. Na podlaze byla alespoň tlustá deka, abych nenastydl. Na stěně pak bylo nainstalováno tlačítko na přivolání pomoci v případě nouze. Strop tvořila mříž, kudy se z cely vylézalo ven. Mříž byla zavřená a zamknutá, takže odsud nebylo úniku.

Co mě vzbudilo, bylo zvonění signalizující ranní budíček. Už jsem se těšil z díry ven, abych protáhl své končetiny. Náhle se ozval rachot, jak něčí boty vstoupily na kovovou mříž nad mojí hlavou.

Pohlédl jsem nahoru a přes mříž spatřil zrzavou instruktorku Sedmou, která mě přišla pustit z díry. Přidřepla si na mříž, přímo nad mojí hlavou. Tím odhalila, že pod krátkou latexovou sukní nic dalšího nemá. Její kundička se na mě pěkně leskla.

**[UPOZORNĚNÍ: Tento díl obsahuje brutálnější praktiky BDSM! Není vhodně pro slabé povahy! Všechny postavy v celém příběhu jsou plně svéprávné a starší 18 let a veškeré praktiky jsou prováděny s předem daným souhlasem všech osob, viz např. díl č. 1, díl č. 2, kde je udělení souhlasu na celý Kurz detailně popisováno. Zároveň lze souhlas kdykoliv odvolat, viz v příběhu často popisovaná možnost okamžité stopky (vždy) nebo odstoupení z Kurzu. Zobrazované aktivity jsou tedy vždy konsensuální.]**

„Dobré ráno, otroku Bradavko,“ ozval se její jemný hlásek.
„Dobré ráno, paní instruktorko,“ odpověděl jsem chraplavě a jazykem olízl své seschlé rty.

Z její močové trubice, bez jakýchkoliv cavyků a varování, vytryskl proud chcanků, který mířil přes mříž na mojí hlavu. Já se hned vrhl k mříži a chytal do úst životudárnou tekutinu, na jejíž zápach a podivnou chuť jsem si už dávno zvykl.

I přes veškerou mou snahu šlo hodně mimo, po mé tváři a úplně nahém těle mi stékaly potůčky a kapky moči, co jsem nedokázal zachytit ústy a vypít. Zoufale jsem olizoval kapky, které zbyly na mříži.

Před pár dny jsem si ještě vůbec nedovedl představit takovou žízeň, která by mě něco takového donutila konzumoval. Den bez vody mě však naučil přijímat s pokorou, co se nabízí.

Věděl jsem, že jsem tohle dělat nemusel. Kdykoliv jsem mohl vyměnit tuhle nuznou díru za pohodlnou postel u sebe doma a chcanky za perlivou vodu. Stačilo říct, že končím. Já se ale odmítal vzdát.

Dominantní ženy v komunitě se zajímaly o muže, co tento Kurz dokázali dokončit a prokázat tak své schopnosti. A já toužil najít takovou dominantní Paní.

Další velkou motivací tohle všechno vydržet, a to pití moči zdaleka nebylo to nejhorší, pro mě byla rovněž má osobní instruktorka Jedenáctá. Věděl jsem, že bych jí nechtěl zklamat po tom, co do mě v uplynulém měsíci a půl vložila tolik úsilí. Pod jejím vedením jsem se hodně změnil...

Neměl jsem ale čas dále přemýšlet. Sedmá otevřela mříž a za řetěz, který vedl k mému obojku mě vytáhla ven. Moje nohy úlevně zabolely, jak se mi rovnaly šlachy po noci prospané ve skrčené poloze.

V místnosti byli další tři novicové, s nimiž jsem Kurz absolvoval. Posledního z těch tří právě vytahovala z jeho díry v podlaze instruktorka Šestá, obdařená blondýnka. Každé ráno dva novicové dostali „napít“ a dva museli počkat na večer.

Bývalo nás celkem pět, ale jeden novic Kurz vzdal během týdnů deprivace, takže jsme tu zbývali už jen čtyři.

Následně nás instruktorky spoutaly řetězem a odvedly do umývárny k provedení každodenní ranní hygieny.

V umývárně na nás už čekal šlachovitý a postarší asistent Radek, který nám s hygienou vždycky pomáhal. Asistent zároveň kontroloval, aby se neděly nepřístojnosti, když nám odemkl k promytí pásy cudnosti a my si mohli na chvíli, rovněž k očistě a lubrikaci, vyndat anální kolíky. Tyto „doplňky“ byly spolu s těžkými nerezovými obojky jediné kusy „oblečení,“ které jsme po celou dobu Kurzu mohli (a zároveň museli) nosit.

***

Samozřejmě, po hygieně nás instruktorky zavedly na rozcvičku, kterou vedl vysportovaný holohlavý asistent Petr. Uplně nás zničil, jako obvykle. Brzy po dokončení náročné hodinové rozcvičky a rychlé hromadné sprše, provedené na trávníku zahradním rozstřikovačem, jsme skončili v kuchyni.

S úsměvem si nás v kuchyni převzal asistent Radek a pokynul nám ke stolu. Lapal jsem v tu chvíli po dechu žízní. U stolu jsme ale nejprve všichni posnídali velkou porci ovesné kaše. Hladově jsem hltal každé sousto. Ale samotné polykání bylo to docela nepříjemné kvůli tomu, jak sucho jsem měl v krku.

Až po jídle jsme dostali malou misku vody, abychom doplnili tekutiny po cvičení. Myslel jsem, že dostaneme větší misku jako v předchozích dnech, ale očividně nás chtěli udržet žíznivé. Alespoň jsme dostali i něco jiného než chcanky, uklidňoval jsem se. Třeba dnes ještě nějaké tekutiny dostaneme. Extrémní dehydratace nebyla žádná sranda. Rychle jsem všechnu vodu z misky vypil, dával jsem pozor, aby mi neunikla ani kapka. I ostatní vylízali misky do sucha.

Věděl jsem, že toto hraní si s dehydratací je nebezpečné a věděly to i instruktorky. Nakonec jsme s tím všichni souhlasili, protože jsme byli pod přísným dohledem a kontrolou, kdyby se něco stalo. Navíc, celý režim měl naštěstí trvat jen pár dní. Pokud by se někomu dělalo špatně, měli jsme to okamžitě hlásit a režim by byl přerušen. Chodili jsme také na pravidelné kontroly k zdravotnici Čtvrté, aby se nám nemohlo nic stát.

Následně nás asistent Radvan seznámil s úkolem pro dnešní den.

„Instruktorky dneska plánují nějakou sešlost, pomůžete mi připravit catering,“ vysvětlil asistent a začal rozdělovat úkoly. Všichni už jsme byli v kuchyni poměrně zkušení pomocníci, takže nám příprava občerstvení šla rychle od ruky.

Kolem oběda bylo vše hotové. Kuchyň byla plná různých podnosů s jednohubkami, chlebíčky a jinými delikatesami.

Byl jsem se svou prací spokojen. Jediné, co mě štvalo, byla hrozná žízeň. Malá miska vody po rozcvičce ani zdaleka nestačila k doplnění toho, co jsem vypotil.

***

Po skončení přípravy občerstvení nás Šestá a Sedmá každého odvedly z kuchyně do apartmánu jeho osobní instruktorky. Jedenáctá ještě nebyla přítomná, tak mě Sedmá zamkla do kotce pro psa a já několik hodin čekal skrčený v malé kleci. Svírala mě hrozná žízeň. Pak se konečně dveře otevřely a do místnosti vybavené orientálním nábytkem vstoupila Jedenáctá.

Jakmile jsem zahlédl její vyšší štíhlou postavu v bílých letních šatech, moje srdce se rozbušilo.

Jedenáctá přišla až k mé kleci a svůdně pohodila svými dlouhými kaštanovými vlasy, když si dřepla, aby odemkla zámek a pustila mě ven.

„Hodný, pejsek,“ prohodila laškovně směrem ke mně, když jsem po čtyřech vylezl z klece a poklekl jí k nohám. Cítil jsem, jak mě uvnitř zalévá zase to podivné teplo. Její přítomnost byla něco, na co jsem se vždy celé dny těšil.

„Dneska máme hodně práce,“ povzdychla si pak a začala mě organizovat. Pomohl jsem jí se osprchovat a následně vysušit a vyčesat její božsky husté vlasy. Pak jsem ji asistoval při oblékání se do latexového catsuitu a nakonec jsem jí obul vysoké bílé a pečlivě naleštěné latexové kozačky s dlouhým šněrováním. Vše jsem zakončil polibkem na botu, což nebyl její příkaz, ale už jsem věděl, že má tohle gesto ráda.

Zůstal jsem klečet, zatímco ona přecházela po místnosti až se zastavila u poličky, ze které sebrala jezdecký bičík a ukázala jím přímo na mě.

„Dnes se naučíš něco nového,“ prohlásila přísně. Znal jsem ji natolik, že mi neušel mírný osten obav skrývající se v jejím hlasu. Ale čeho se bála?

V tu chvíli mi k nohám hodila umělohmotné dildo, které tvarem věrně připomínalo větší penis, a to i s koulemi. „Vykuř to!“ Poručila mi.

To bylo něco nového. Vzal jsem dildo a strčil si jej poslušně do pusy. V tu chvíli mi došlo, jak mám v ústech a krku sucho a jakou mám žízeň. Malá miska vody, co jsem dostal po cvičení, skutečně vůbec nestačila.

„Paní instruktorko, smím mít dotaz?“ zachraptěl jsem se poníženým hlasem.
„Ptej se,“ odpověděla Jedenáctá netrpělivě a upřela na mě své pronikavé šedé oči.
Rychle jsem proto ze sebe vychroptěl: „Děkuji, paní instruktorko. Mohl bych dostat něco k pití? Mám strašně sucho v puse a krku. Obávám se, že takhle nebudu moct dobře dělat svou práci s tímto,“ pozvedl jsem dildo a smutně se podíval k jejím nohám.

„Chápu,“ odpověděla Jedenáctá úsečně a zamyslela se. Pa nějaké chvíli řekla: „Vím, jaký teď Vy novicové máte režim, proto ti skutečně nemůžu jen tak dát vodu. Ale máš štěstí, že zrovna mám tu možnost… ti opatřit něco jiného. Počkej tady.“

Instruktorka vzala velkou nerezovou psí misku, která byla na zemi u klece a odešla s ní za záchod. Za chvíli se vrátila a položila přede mne misku plnou její horké moči.

Bez jakýchkoliv úvah, jelikož jsem byl skutečně velmi žíznivý, jsem začal hltat její moč z misky a nakonec ji vylízal do čista. Jedenáctá to znechuceně pozorovala zpovzdálí.

„Tak, teď když to máme z krku, můžeš mi předvést, jak umíš kouřit ten umělý penis?“ poručila Jedenáctá netrpělivě a já začal kouřit.

Přemýšlel jsem, proč to po mně asi chce. Že by nová forma ponížení? Po tom, co jsem v Kurzu už zažil, to ale nebylo to nejhorší.

„Děláš to špatně,“ okřikla mě. „Zarážej to hlouběji, pracuj jazykem!“
Poslechl jsem ji, přeci jen mi záleželo na tom, aby se mnou byla naprosto spokojená.
„Tak je to správně,“ pochválila mě za chvíli. „Teď zkus deepthroat.“
Cože, deepthroat? Vyděsil jsem se v duchu. Ale neodvážil jsem se odporovat. Moje bolavé a jen napůl zhojené pozadí si ještě živě pamatovalo, co to znamená zklamat Jedenáctou.
Zarazil jsem proto dildo hluboko do krku, ale začal jsem se dusit a chtělo se mi zvracet. Dildo jsem raději hned celé oslintané vytáhl a zalapal po dechu.
„Jsi tak marný,“ prohlásila Jedenáctá, ale hned dodala: „Žádné zázraky jsem od tebe neočekávala, když jsi hetero. To, jak jsi to předváděl předtím, bude stačit.“

Bude to stačit? Blesklo mi hlavou. O čem to mluví? To už ale instruktorka poručila, ať vstanu a zamykala mi ruce a nohy do nerezových okovů spojených řetězem.

„Dneska náš čeká společenská akce,“ pronesla Jedenáctá, zatímco mě nahého vedla na vodítku po chodbách zámečku. „Doufám, že mě nezklameš. Obzvlášť, když už nějakou dobu šlapeš jako hodinky a Kurz se chýlí ke konci. Mám ještě pořád pochyby, jestli tvé ego nebude dělat problémy, ale od začátku Kurzu ses docela změnil. Samozřejmě mou zásluhou,“ pochválila se bez špetky ironie v hlase.

„Nezklamu Vás, paní instruktorko,“ prohlásil jsem rozhodně. Prošel jsem už peklem, takže jsem pochyboval, že existuje něco, co by mě ještě mohlo překvapit.

Jedenáctá po mě střelila pohledem, který byl kupodivu plný pochybností a obav. To mě znejistělo. Něco se chystá, došlo mi. Ta akce, co měla dneska proběhnout, to nebude jen tak. Přemýšlel jsem, co se tam asi bude dít, když z toho Jedenáctá měla strach.

Instruktorka mě dovedla k velkým zavřeným dveřím. Vstoupili jsme do zámeckého salónku. Větší reprezentativní místnost byla plná stolečků, gaučů, pohovek a křesel. Na stolečcích už bylo připravené nějaké občerstvení, ale nikdo, kromě čtyř dalších instruktorek s jejich novici, tu ještě nebyl. Podle všeho se ale očekávala velká společnost.

Jedenáctá přistoupila k hloučku ostatních instruktorek, zatímco my novicové klečeli opodál. Instruktorky se o něčem šeptem bavily, ale nebylo rozumět ani slovo. Nervozita ve mně narůstala.

V tu chvíli do místnosti vpadla blonďatá Šestá a zamířila si to ke skupince osobních instruktorek. V ruce nesla nějakou krabičku. Po prohození několika slov s instruktorkami zamířila k nám.

Nazí novicové ji pozdravili úklonem, jak si žádala pravidla Domu. Šestá pak vysvětlila, že nám dá viagru, jelikož ji budeme potřebovat, protože se nám s ní bude lépe sloužit. Zeptala se, zda má někdo námitky. Všichni souhlasili. Každému z nás tak dala do úst modrou tabletku.

Došlo mi, že nás hodlají odemknout. Zadoufal jsem. Propuštění z pásu cudnosti a nějaké uvolnění po takové době bych uvítal. A z výrazů tváře ostatních noviců jsem vyčetl, že to vidí stejně. Všem se nadějně blýskalo v očích.

Jakmile se instruktorky dohodly, vrátili se za námi. Jedenáctá mi řekla: „Setkání brzy započne. Budete s ostatními novici dělat číšníky, jako jste to dělali na velkém bálu před několika týdny. Ale to není vše. Během celé akce můžete být požádáni instruktorkami i o jiné služby pro hosty. Budeš muset všechny žádosti vyplnit. Je ti to jasné?“ zamračila se přísně.
Nakonec ale ještě dodala: "V případě, že bys skutečně nemohl něco udělat, můžeš samozřejmě vždy použít i stopku. Hosté stopku znají a okamžitě vše přeruší."

„Ano, paní instruktorko,“ odpověděl jsem opatrně. Probouzela se ve mně špatná předtucha. Co mohly být ty „jiné služby?“ A proč takhle výslovně zmiňovala stopku? Ano, o právu na stopku jsme byli poučeni na začátku Kurzu. Bylo to slovo "ALARM" případně speciální gesto. Už několikrát jsem se rozmýšlel, zda je nepoužiju, ale vždy jsem to vydržel. To, že to výslovně zmiňovala, znamenalo jediné. Bude se dít něco náročného. Polil mě strach.

Jedenáctá mi mezitím podala klíček k mému pásu cudnosti, ať si jej rozepnu. „V průběhu akce budete všichni puštěni z pásů cudnosti a hosty budete obsluhovat s plnou erekcí. Jakékoliv vlastní neschválené dotýkání se a nebo jiná stimulace – vše je přísně zakázáno. Je ti to jasné?“

„Ano, paní instruktorko,“ odkýval jsem a dychtivě odemkl pás cudnosti, který jsem jí hned předal do rukou. Můj penis, po týdnech uzamčení, mi okamžitě naběhl a krásně se postavil.
Nicméně jsem měl strach, aby mi erekce (i s viagrou) vydržela všechny ty hodiny, co jsme měli obsluhovat. Bál jsem se taky, že se před hosty budu tak stydět, že mi prostě povadne. Věděl jsem, že takové selhání by Jedenáctá netolerovala a pochyboval jsem, že můj rozsekaný zadek a záda ještě snesou další trest.

Jedenáctá ale ještě neskončila, bylo vidět, že rozvažuje, co říct. Pak se nakonec odvážila: „Bude to náročné. Budeš muset plnit i přání mužských hostů nebo jejich paní. Nezklam mě,“ nato rukou lehce zvedla mojí bradu a podívala se mi do očí.

Její krásné šedé oči byly plné obav.

Jako bych z jejích očí vyčetl, co se za větou o plnění přání mužským hostům skrývá. Vše mi došlo. Vůbec se mi to nelíbilo.

Ale jestli si myslela, že to nezvládnu, že ji zklamu, tak mě podcenila. Podcenila, jak moc jsem se za ty skoro dva měsíce změnil. Ještě před několika týdny bych to nikdy neudělal, protože se mi to zcela příčilo. To bych raději vše vzdal a opustil Kurz, než abych se tak ponížil. Ale teď, po náročném výcviku pod Jejím vedením, už to nebylo nemyslitelné. Věděl jsem, jak moc jí záleží na tom, aby se mi podařilo Kurz dokončit. Chtěl jsem ji potěšit. Za každou cenu. I kdybych měl obětovat svou důstojnost, nebo alespoň co z ní zbylo.

Podržel jsem její pohled a smutným, ale pevným hlasem jsem odpověděl: „Nezklamu Vás, ať jde o cokoliv.“

Všiml jsem si, jak jí z oka vytryskla slza. Nicméně se ovládla. Rukou v latexové rukavici se jemně dotkla mé paže a pak beze slov odešla z místnosti.

***

Do místnosti začali proudit hosté. My novicové se s tácy plnými drinků drželi u stěn a čekali na pokyn Šesté, jež nás měla řídit.

Penis mi krásně stál a já zatím neměl strach, že by mohl začít povadat. Takže jsem vzorně plnil, co mi bylo uloženo. Neušlo mi, že ostatní novicové jsou na tom podobně. Jejich ptáci si zkrátka užívali svobodu po týdnech věznění.

Mezi hosty byly většinou dominantní ženy s muži na vodítku. Občas ale i se submisivní ženou, byť řídce. Některé paní měly po boku i více mužů. Pár mužů tu ale bylo samotných, bez vodítka a někdy byly samotné i ženy. Muži byli většinou oblečeni v košilích a formálních kalhotách nebo riflích. Ženy převážně v letních šatech. Někteří byli ale i v latexu nebo kůži.

Ucítil jsem na sobě něčí pohled. Dlouho to netrvalo a všiml jsem si ženy v tmavě zeleném latexovém catsuitu, která se na mě z protější strany místnosti zírala. Žena měla delší tmavě zrzavé a kudrnaté vlasy. Byla poměrně malé a hubené postavy. Přišlo mi, že tu ženu odněkud znám. Postřehl jsem její úsměv, když si všimla, že jsem se podíval jejím směrem. Dotyčná stála v hloučku hlasitě se bavících dam a brzy si mě přestala všímat. Odkud jsem ji jenom znal?
Nikde jsem neviděl Jedenáctou, i když ostatní osobní instruktorky už byly v místnosti.

Šestá nám náhle tlesknutím dala signál a my se s tácy plnými drinků vydali mezi hosty, z nichž někteří tvořili hloučky ve stoje, někteří seděli u stolků.

Po chvilce, co jsem obsluhoval, jsem pocítil další upřený pohled. Díky tomu jsem si všiml, že do místnosti vstoupila Jedenáctá s neznámým mužem, který se jí držel u boku. Povídali si a Jedenáctá se smála, vypadalo to, že si jsou blízcí. Zatrnulo ve mně a v mých útrobách se ozval sžíravý pocit, který jsem si neuměl vysvětlit. Nebo možná uměl. Ale Jedenáctá byla moje instruktorka, náš vztah byl čistě profesionální. Neměl jsem jakýkoliv důvod na ní žárlit. Okamžitě jsem v sobě ten pocit udusil a věnoval se s plnou vervou obsluhování hostů. Raději jsem se tím směrem už nedíval.

Šestá se ke mně prosmýkla a zastavila mě. Pohmatem mi zkontrolovala ptáka, jestli pěkně stojí a pochvalně pokývala hlavou.
“Jedna vážená členka sdružení by si s Tebou přála mluvit a měla by prosbu, kterou vyplníš,“ poručila mi Šestá a dovedla mě do kouta místnosti k dámě v zeleném latexu, které jsem si předtím povšiml, jak na mě zírala.

Dáma v zeleném latexu s sebou na obojku vedla další mladou ženu, vysokou a prsatou vybělenou blondýnku s výrazným make-upem, která byla celá v tmavěmodrém latexovém oblečku s latexovou sukýnkou a modrými střevíčky.

Oběma jsem se uklonil. „Co vám mohu nabídnout, dámy?“ poníženě jsem se zeptal.

Malá dáma v zeleném pohodila vlnitými zrzavými vlasy a upřela na mě své pichlavé a rovněž zelené oči. V tu chvíli mě došlo, odkud ji znám a projela mnou vlna neklidu. Byla to Dáma v zeleném, která mě tak potrápila na Bálu. Nemohl jsem ji nejprve poznat, protože na Bálu měla masku se zelenými a zlatými pírky. Bezděky jsem k sobě sevřel nohy, v marné snaze ochránit své kulky. Její železný stisk jsem měl ještě pořád v živé paměti.

Dáma v zeleném svou ručkou pevně chopila můj penis, div se mi nepřevrátily sklenice na podnose a hrubě mě chvilku pohonila. Pak se zeptala: „Víš kdo jsem, otroku?“

„Samozřejmě, madam,“ odpověděl jsem a snažil se o co nejpokornější tón. „Jste dáma v zeleném, která mi dala na Bále tolik zabrat.“

Zrzka se kupodivu zasmála a v jejích zelených očích se zablýsklo. „Velmi dobře, otroku. Jsem ráda, žes v Kurzu vydržel. Jak jsem říkala, hodil by se mi takový kvalitní materiál, takže se určitě ještě uvidíme, pokud Kurz dokončíš,“ zamrkala na mě.

„Teď tu jsem se svou přítelkyní z trochu jiného důvodu,“ pokračovala a pokynula směrem ke své blonďaté společnici. „Moje přítelkyně je tak trochu, no popravdě hodně, nadržená a potřebuje služby otroka,“ ušklíbla se dáma v zeleném zlověstně a donutila mě odložit tác s nápoji na nejbližší stolek a pokleknout před blondýnu v modrém latexu.

Cítil jsem, jak se k nám stočily pohledy hostů v salonku. Cítil jsem hrůzu, že budu muset dámu uspokojit takhle před všemi. Byl jsem introvert, takže takových výkonů před publikem jsem se přímo děsil. Na druhou stranu, byl jsem tak nadržený, že mě vylízání slečny velmi lákalo.

Brzo jsem si však uvědomil svůj šeredný omyl. Mladá dáma vyhrnula svou latexovou sukýnku, ale pod ní se neskrývala kundička, ale velké do hladka oholené péro a koule přiškrcené zvláštními kalhotkami, aby nebylo pod latexovou sukýnkou na pohled nic vidět.

Blonďatá dáma uvolnila svůj penis a ten naběhl do obří velikosti přímo před mým obličejem. "Prosím o vykouření do konce," požádala jemným hlasem, u kterého bych rozhodně nepoznal, že ve skutečnosti patří biologickému muži.
Dáma v zeleném mě pobídla: „Tak? Co bude? Nemáme na to celý večer!“

Krátce jsem zvažoval použití stopky, ale vzpomněl jsem si na svůj slib Jedenácté a to mě donutilo otevřít ústa a poprvé v životě do nich vzít mužský penis. Tohle zvládnu, řekl jsem si. V koutku mysli jsem pocítil i vzrušení. Ale hned jsem ten pocit zahnal. Tohle, že by mě vzrušovalo?

„Tak nám ukaž, co umíš, otroku,“ prohlásila drsně dáma v zeleném latexu a chytla mě za vlasy a přirážela na obrovský penis, až jsem se začal dávit.

Došlo mi, že nemám jinou možnost a tak jsem začal péro kouřit jak nejlépe jsem dovedl a co do největší hloubky to šlo. Uvědomoval jsem si, že mě u toho všichni sledují. Bylo mi jasné, že mě sleduje i Jedenáctá. A na to jsem se soustředil. Chtěl jsem, aby na mě byla pyšná. Nesměl jsem jí udělat ostudu. Kouřil jsem, jak nejlépe jsem dovedl. Už jsem ani nevnímal agresivní povzbuzování dámy v zeleném.

Najednou jsem ucítil, jak masivním penisem proběhly křeče a rovněž blonďatá slečna s penisem začala vydávat hlasité vzdechy. V ústech jsem ucítil masivní nálož spermatu.
Uslyšel jsem jak lidé volají „Polkni, polkni!“ S největším sebezapřením jsem všechno spolykal. Blondýna s mlasknutím vysunula svůj penis z mých úst a schovala jej zpět pod sukni. Na jazyku mi zbyla divná pachuť. Někdo u stolu poblíž zatleskal.

Dáma v zeleném vypadala spokojená a začala mluvit něco o tom, že bych se měl věnovat i řitnímu otvoru. Ale to už jsem vedle sebe uslyšel známý hlas, co jen stěží potlačoval rozčílení.

„Myslím, že to už stačilo,“ pravila rázně Jedenáctá, která se právě objevila u mého boku. „Nejste tady sama drahá, na mého novice čeká dnes ještě hodně práce,“ pronesla jedovatě k dámě v zeleném a donutila ji se stáhnout. Pak mě pohledem naznačila, abych vstal a v jejích očích jsem spatřil hřejivost, kterou jsem u ní ještě neviděl.

„Jsi moc šikovný,“ zašeptala.

Ucítil jsem jemný dotyk její rukavice na svém penisu, který během celého aktu trochu ochabl. Ucítil jsem, jak se po jejím doteku jako zázrakem zase staví do plné výšky.

Ten večer ale moje práce ani zdaleka neskončila. Dále jsem obsluhoval hosty. A občas se stalo, že za mnou se svolením instruktorky přišla dáma se svým otrokem nebo sluhou a nechala ho ode mě vykouřit. Po každé jsem se musel přemáhat, ale pokaždé mi pomohlo si vzpomenout na oči Jedenácté a vše jsem splnil a vykonal. I tak jsem se ale brzy cítil jako nádrž na sperma.

Jak večer pokročil a hosté byli stále více a více povzbuzení alkoholem, stávalo se, že mi dámy (a občas i pánové), okolo nichž jsem procházel, mi sahaly na tělo i penis, občas mi jej krátce pohonily. To mi nevadilo, právě naopak, pomáhalo mi to být neustále „v pozoru.“

Večerní rutinu narušil poprask, co se strhl na druhé straně místnosti. Viděl jsem, jak se tam jeden z noviců zhroutil a odmítl vykouřit dva muže zaráz.
Se slovy: „Už toho mám dost, už to nedávám. Jste odporní! Jste zvrácení!“ celý rudý vyběhl z místnosti. Salónkem se ozval šum a místy i nervózní smích. Osobní instruktorka novice, který vyběhl a asistenti se vydali za ním a ten večer jsem už nikoho z nich neviděl.
Neměl jsem ale čas nad tím nějak přemýšlet, protože za mnou přicházeli další a další hosté. Nebylo to příjemné, ale za žádnou cenu jsem to nehodlal vzdát.

S pokračujícím večerem naštěstí ubývalo žádostí o speciální služby. Cítil jsem se už velmi unavený a psychicky vyčerpaný.

Z ničeho nic ke mně přišel muž se sklenkou v ruce. Když viděl můj výraz, se smíchem pravil: „Nemusíš se bát, já o žádné speciální úsluhy nestojím.“

To jsem si docela oddechl. Přišlo mi, že už jsem ho někde viděl. A došlo mi, že je to muž, který na akci dorazil s Jedenáctou a celou dobu se držel v její blízkosti. Samozřejmě mě zajímalo, kdo to je, ale neměl jsem čas je během večera sledovat. A možná jsem se trochu i bál. I když proč?

Muž byl ve středních letech a měl dlouhé černé vlasy, s místy prokvétajícími šedinami. Na sobě měl vestu od obleku, bílou košili a formální kalhoty. Na první pohled elegán.

„Přišel jsem se podívat na novice Jedenácté, o kterém mi tolik vyprávěla,“ prohlásil muž.
Uctivě jsem se uklonil a odpověděl mu: „Těší mě, pane.“

Takže Jedenáctá mu o mě hodně vyprávěla, proběhlo mi hlavou a zase se ozval ten zvláštní pocit v žaludku. Musel jsem se zeptat.

„Mohu se Vás prosím na něco zeptat?“ vysypal jsem ze sebe a snažil se neznít moc angažovaně.
„Beze všeho. A se mnou ani nemusíš dodržovat tyhle formality,“ pravil muž a mně došlo, že nechce, abych se ho pokaždé ptal, zda mohu promluvit.

„Omlouvám se, ale kdo jste a jak znáte Jedenáctou,“ vyhrkl jsem a až potom mi došlo, že jsem se asi zeptal moc na přímo. Ale už jsem byl asi moc unavený na to, abych vymýšlel, jak se k odpovědi, kterou jsem chtěl slyšet, dostat nepřímo.

„Popravdě, doufal jsem, že se zeptáš,“ usmál se muž a pokračoval: „Jsem její… dlouholetý kamarád. Ale nemusíš mít strach, nic mezi námi není. Jsem gay.“

Netušil jsem, jak muž vycítil z čeho přesně jsem měl obavu. Naprosto neodůvodněnou obavu. Nechápal jsem se, nechápal jsem ani úlevu, jež mě po jeho odpovědi zalila.

Muž ale pokračoval dál: „Znám E… ehm, Jedenáctou dobře už mnoho let a můžu prozradit, že dělá osobní instruktorku už čtyři roky. A žádný z jejich noviců zatím Kurz nedokončil, ale zdá se, že ty se tomu osudu úspěšně vyhneš. Musíš být vskutku pozoruhodný materiál, žes pod ní dokázal vydržet tak dlouho.“ dopověděl pochvalně.

„Nikdo z jejích noviců Kurz nedokončil?“ uniklo mi překvapeně z úst.

„No, ano,“ potvrdil elegán a po chvilce rozvažování prozradil více: „Ona je šíleně přísná. Nesnáší jakýkoliv odpor a vždycky musí být po jejím, abych řekl pravdu,“ usmál se muž. „A taky když se rozhodla dělat instruktorku, vzala si k srdci, že musí být tvrdá, aby skutečně prošel jen ten, kdo na to má. Život s dominantní ženou není žádná pohádka a hodně kluků do toho jde jen protože si myslí, že je to nějaká fantazie a čeká je život plný vzrušení. Jenže pak zjistí, že je to dřina, že se sami začínají měnit a ztrácet kontrolu nad svým životem, a hodně z nich to vyděsí. Někdo se jednoho dne sbalí a uteče, ale někdy to končí i hůř,“ odmlčel se muž na chvilku a tvář mu potemněla.
Pak ale pokračoval: „Jedenáctá za sebou má jednu takovou zlou zkušenost, a proto se zřejmě rozhodla, že jen tak někoho Kurz dokončit nenechá a donutí je skončit, pokud jsou slabí. A proto jsem ti chtěl pogratulovat a povzbudit tě, že jsi vlastně první, kdo to s ní vydržel tak daleko. Teď už to nesmíš vzdát, “ mrkl na mě gentleman povzbudivě a s pokývnutím odešel.
Koukal jsem kam jde, ale Jedenáctou jsem zrovna v místnosti nikde neviděl.

Celý rozhovor se mi točil hlavou. Takže já jsem jediný, kdo se pod Jedenáctou dostal tak daleko?

Z myšlenek mě ale rychle vytrhlo netrpělivé poklepání na ruku.

Otočil jsem se a spatřil instruktorku Šestou. Šestá vypadala, že je ve spěchu. Přeměřila si mě a její zrak spočinul na mém ochablém penisu. Se zamračením mě rychle rozhonila k tvrdosti. Pak mě táhla za sebou k východu z místnosti.

Spěchal jsem za ní z místnosti ven a dál chodbou, nervózní, co se děje. Hlavou se mi proháněly obavy.

Dorazili jsme do malé potemnělé místnosti, ve které už čekala Jedenáctá. Uklonil jsem se. Mírně jsem se roztřásl. Bylo to z vyčerpání po tak psychicky i fyzicky náročném dni. A možná i ze zlé předtuchy.

Jedenáctá ke mně přišla a když viděla, v jakém jsem byl stavu, přísně mi vyhubovala: „Vzmuž se, když chceš sloužit Paní, musíš přece něco vydržet.“

Pak mě se Šestou donutily lehnout si na připravenou dřevěnou kozu, ke které mě pevně připoutaly koženými řemeny. Nevěděl jsem, co se bude dít, ale už jsem byl tak vyčerpaný, že jsem se nevzmohl na jakékoliv námitky. Stejně mi zacpaly ústa roubíkem.

Jedenáctá se ke mně sklonila a pošeptala mi do ucha, že jako otrok toho musím vydržet mnohem víc. Projela mnou panika. Co se bude dít?

Šestá my vysvětlila, že mě bude celou dobu sledovat a dávat pozor. Kdybych to chtěl ukončit, měl jsem rukou klepat na nohu dřevěné kozy a vše by skončilo. Samozřejmě by to vedlo k nesplnění úkolu, ale to by se pak dalo asi řešit jinak.

Pak do místnosti postupně pouštěli různé lidi a ti se na mě střídali. Dámy s připínáky. Muži s velkými i malými penisy. Občas to střídal nějaký výprask.

Netušil jsem, jak dlouho ten gangbang trval. Moje díra mě pálila od častého používání, jak se na mě střídali různí lidé. Muži měli kondomy, ale bylo jim dovoleno se udělat na moje záda.

V tu chvíli jsem ji nenáviděl. Nenáviděl jsem Jedenáctou, že mě vůbec nevarovala, nepřipravila. Že tu ani nezůstala se mnou. Nenáviděl jsem ale i sebe, že jsem s tím vším souhlasil. Vždyť jsem mohl použít stopku. Ale chtěl jsem dokázat, jak jsem hodný hoch.

Ke konci jsem už jen trpěl, slzy mi tekly. Kdo jsem? Byl jsem ještě člověk? Nebo jen díra k použití? Jediné, co jsem věděl bylo, že už nemá cenu to vzdávat. Pokud přetrpím tohle, tak už není nic horšího, co mě v Kurzu může potkat.

Nevím, kdy jsem vyčerpáním usnul, ale probral jsem se pak až ve své cele s uzamknutou mříží nad hlavou. Netušil jsem kdo, jak, kdy mě sem odnesl. A na penisu už jsem zase měl pás cudnosti a v zadku anální kolík.

Světla byla zhasnutá, asi už byla noc. Já z toho vyčerpání brzo zase usnul.

***

[UPOZORNĚNÍ: Tento příběh, veškeré postavy i popisovaná místa jsou fiktivní. Zobrazované praktiky často vycházejí pouze z fantazie autora a v realitě mohou fungovat naprosto jinak, zejména mohou být zdraví či životu nebezpečné. Čtenář by je určitě neměl jen tak zkoušet.]