BDSM Kurz, díl 11.: Cudnost otroka

Klečel jsem nahý před porotou několika dam. Vlastně ne úplně nahý. Na krku jsem měl nerezový obojek, na rukou i na nohou nerezová pouta, to vše bylo spojeno řetězy. Na penisu jsem měl masivní plastový pás cudnosti se zabudovanými a na dálku řízenými elektrošoky. Pro případ, že bych náhodou nebyl poslušný.

V řitním otvoru jsem měl jako vždy zaražený anální kolík. Jeho velikost by mě ještě před dvěma měsíci děsila. Ale teď, po neúprosném dvouměsíčním tréninku, jsem ho ani necítil. Můj anál tak byl vždy dostatečně protažený a připravený k hrátkám pro instruktorky.

Mé nahé tělo bylo pokryto stopami, šrámy a modřinami po bičování a jiných trestech, které mi byly často, a to i bez zjevného důvodu, ukládány. Takový byl prostě úděl otroka.

Dámy seděly za dlouhým a honosným černým stolem, co byl na okrajích a nohách zdoben zlacením. Místnost byla velká zámecká síň s vysokým stropem, tapetami a obrazy. Ale neměl jsem příležitost si místnost nějak do detailu prohlížet, poněvadž můj pohled musel zůstat většinu času sklopený k zemi.

Mezi dámami seděla moje osobní instruktorka Jedenáctá, vedle ní pak baculatá ředitelka Kurzu. Třetí osobou byla blonďatá sexy dáma, kterou jsem si pamatoval z pohovoru před nástupem do Kurzu. Čtvrtou dámou byla jedna postarší paní před důchodem, která ale vypadala náramně vznešeně a panovačně. Pátou členkou poroty byla instruktorka Devátá.

Instruktorky na sobě dnes neměly svůj obvyklý sexy latex, ale všechny dámy byly oblečeny tak nějak formálně, jak se žena obleče například k pohovoru nebo obchodní schůzce. Tedy většinou kostýmky, nebo nějaké delší šaty. A hodně šperků.

Takže tady jsem byl, pokorně čekající na to, jestli mě z Kurzu vyhodí, nebo mě nechají projít. Čas zúčtovaní právě nadešel.

S prvním reportem začala Devátá, jako vedoucí stálých instruktorek.

„Vážená poroto, předsedkyně, ráda bych přednesla report interních instruktorek k novici číslo jedenáct. Instruktorky Šestá i Sedmá práci novice chválí, vyzdvihují zejména jeho pracovní výsledky a disciplínu v první polovině Kurzu. Novic řádně plnil své povinnosti. Podařilo se mu vyhrát několik soutěží, zejména kuchařskou soutěž a psí závody, za což mu byl dočasně udělen zlatý obojek. Naše instruktorky byly velmi spokojeny s jeho masírováním. Podle nich novic číslo jedenáct masíruje nejlépe z letošních, loňských i předloňských noviců. Z uvedených důvodů navrhujeme známku výborná.“

Po Deváté vstala Jedenáctá a prohlásila, že je připravena přednést report osobní instruktorky.

„Novic číslo jedenáct prošel náročným vývojem. Nedostatky spočívající zejména v přehnaném vnímání vlastní důležitosti a stydlivosti se podařilo pomocí odpovídajících výchovných metod zcela odstranit. Novic se naučil přijímat všechny tresty a vytrpět i nejtvrdší zacházení, i když mu je extrémně nepříjemné. Během Kurzu správně pochopil, že jeho důležitost spočívá ve službě a potěše Paní. Sílu svého ega, která mu původně překážela, se naučil přesměrovat právě k tomuto účelu. Díky tomu se stal velmi spolehlivým a silným služebníkem a otrokem, který bude oporou pro svou budoucí Paní. K jeho vrubu lze přičíst i to, že ani jednou nepoužil stop slovo. Navrhuji známku výborná.“

Po přednesu Jedenácté jsem si doopravdy oddechl. Uspokojit tak náročnou instruktorku, jako byla ona, nebylo snadné a oba jsme měli slabé chvilky i hotové krize.

Náš vztah novice a instruktorky málem skončil katastrofou, když překročila své pravomoce ve snaze mě vyštvat z Kurzu. Ona nakonec uznala chybu, že se nechala zaslepit minulostí, a viděla ve mně někoho, kým vůbec nejsem. Naše vzájemné city se pak naplno projevily a ona mi slíbila, že zařídí, aby se mohla stát mou Paní. Problém byl, že se instruktorky nemohly stát Paními svých noviců, ale ona prý měla plán, jak to pravidlo obejít. Plán, o němž mi nemohla nic říci.

Nakonec vystoupila ředitelka. Shrnula, že k uvedenému nemá co dodat a všechny reporty od personálu k mé osobě jsou pozitivní.

Následovalo několik otázek, které na mě měli členové poroty.

„Co je to nejdůležitější, co jsi se v Kurzu naučil?“ zeptala se starší dáma, předsedkyně této poroty a podle všeho i předsedkyně celého Sdružení, a tedy nejdůležitější osoba celé organizace.

„Vážená paní předsedkyně,“ začal jsem formálním oslovením a pokračoval uctivě s hlavou sklopenou k zemi: „Pochopil jsem se, že jsem doopravdy šťastný, jen když je má Paní šťastná a pro to jsem ochoten udělat cokoliv,“ vzpomněl jsem si na uplakanou Jedenáctou a pocit, který jsem při tom měl.

„Hezké zjištění,“ prohlásila starší dáma spokojeně. Ulevilo se mi.

„Co byla nejtěžší výzva, které jsi čelil,“ pokračovala předsedkyně komise.

Na pár vteřin jsem se zamyslel a pak odvětil: „Překonání svého vlastního ega,“ i když mě napadaly i jiné věci.

„A podařilo se ti ho překonat?“

„Ano, pochopil jsem, že ho nikdy zcela nezničím, ale přesměruji ve prospěch své Paní.“

„A tomu mám rozumět jak?“

„Že moje ego nemá sloužit mně, ale mé Paní. A jedině to mě činí hrdým a šťastným. Na ničem jiném, než na přání a spokojenosti Paní nezáleží.“

„Velmi dobře,“ odvětila postarší dáma a z jejího hlasu byla cítit spokojenost. „To bude všechno.“

Jedenáctá mě následně vyprovodila ven z místnosti.

„Počkej tady, než skončí porada,“ přikázala.

„Ano, paní instruktorko,“ řekl jsem odevzdaně. Věřil jsem sice tomu, co mi Jedenáctá předtím řekla. Že určitě projdu. Ale jisté pochybnosti ve mně pořád hlodaly.

Jedenáctá to vycítila a pohladila mě po tváři. „Byl jsi skvělý.“

Měl jsem co dělat, aby mě nepřemohly emoce, když mě tak pochválila. Odpověděl jsem vřelým hlasem: „Děkuji, paní instruktorko.“ Chtěl jsem říct více, ale věděl jsem, že dokud jsem novicem, nesmím překračovat hranice vztahu mezi novicem a instruktorkou.

Jedenáctá se usmála, pak se otočila na podpatku a vrátila se zpět do místnosti.

Čekal jsem v kleče asi půl hodiny. Dveře se otevřely a Jedenáctá se vrátila, aby mě předvedla zpět před komisi, kde jsem měl pokleknout a vyslechnout finální verdikt.

Neubránil jsem se nervozitě.

Předsedkyně komise se zvedla a informovala mě: „Novici jedenáct, komise se usnesla, že jste v Kurzu prospěl, a to s vyznamenáním.“

Jakmile jsem to uslyšel, neuvěřitelně se mi ulevilo. Sklonil jsem hlavu a dotkl se v kleče podlahy před celou komisí a pronesl slib, který se recitoval v případě úspěchu: „Moc děkuji paní předsedkyně, vážené dámy, přísahám, že bude navždy jednat tak, abych nezklamal Vaše hodnocení.“

Předsedkyně pak pokračovala.

„Formálně bude Kurz dokončen pozítří udělením certifikátu během speciální ceremonie, tato ceremonie je poslední podmínkou dokončení Kurzu a účast na ní je povinná,“ pronesla vážným hlasem.

Pochopil jsem, že ještě musím vydržet dva dny a pak bude Kurz za mnou.

V tu chvíli se mi na jednu stranu strašně ulevilo, protože to, o co jsem se snažil posledních několik let, se brzy stane skutečností.

Na druhou stranu jsem pocítil nejistotu, co bude dál. Jedenáctá mi řekla, že existuje šance, aby se stala mou Paní, ale nebylo to jisté, obzvláště kvůli tomu, že jako instruktorka měla osobní vztahy s novici zakázané. Ale prý i tak existovala nějaká cesta, jak naplnit naše společné přání. Co je to za cestu a co se stane poslední den Kurzu na oné ceremonii, to mi odmítla sdělit. To ve mně vzbuzovalo velké starosti. Po tom, co se mezi námi stalo, jsem si nedovedl představit nikoho jiného jako svou Paní.

Tím zasedání skončilo a já byl odveden zpět do díry, kde jsem čekal několik hodin zamčený pod mříží.


***

Po nějaké době mě přišla vyzvednout Sedmá a sdělila mi, jaký bude můj program pro zbytek dne.

Jelikož i zbylí dva novicové prošli, byla na večer naplánován raut, aby se oslavilo zakončení Kurzu. S námi novici se počítalo jako s obsluhou, ale Sedmá s mrknutím dodala, že si tentokrát také trochu užijeme. Když to takhle říkala zrovna ona, tušil jsem, že to nebude „užívání si“ v tom dobrém smyslu.

Tři úspěšní novicové, tedy já, blonďák a obtloustlejší novic (jehož nadváha se ale během Kurzu značně zredukovala) jsme se seřadili v podzemní místnosti s dírami. Sedmá mezitím s blonďatou Šestou něco vytahovaly z krabice.

Letmo jsem se rozhlédl po podzemní místnosti. Šlo prázdnou vězeňskou místnost s osmi dírami, které sloužily pro věznění otroků. Ve třech jsme přebývali my novicové. Čtyři díry byly prázdné. Poslední díra, úplně v rohu místnosti byla trvale obsazena někým, o kom se nesmělo mluvit. Co jsem pochopil, tak to byl někdo, kdo si zde odpykával nějaký strašlivý trest.

To už před nás předstoupila blonďatá Šestá a v rukou držela něco, co připomínalo masivní pásy cudnosti, které se zapínaly kolem celého těla.

Sedmá pak bez ptaní odemkla a sundala můj plastový pás cudnosti se zabudovanými elektrošoky. Jakmile byl můj penis volný ze stísněného prostoru, okamžitě se mi postavil.

„Na večerní raut je pro vás novice vyžadován speciální dres code,“ vysvětlila Šestá a po tváři jí proběhl její sadistický úsměv, který obvykle měla během toho, co někoho z nás trestala. Pak spatřila naše postavené čuráky a hlasitě nesouhlasně zamlaskala: „Ale, pánové, to se pořád neumíte ovládat? Nebojte… dneska se to naučíte.“

S tím nás obě instruktorky doprovodily do umývárny a podrobily nás střikům ledovou vodou. Bylo obtížné nekřičet a netřást se, ale naše péra se pod vlivem ledové vody alespoň hezky scvrkla.

Sedmá každému z nás rozdala masivní kovový pás cudnosti podložený gumou a poručila, ať si je oblečeme. V zabudovaném pouzdru na penis jsem si nemohl nevšimnout nerezových lehce otupených bodců.

Šestá si mého zaváhání všimla: „Ano, poněkud extrémní pás cudnosti, ale paní předsedkyně je stará škola a vyžaduje, aby ji novicové obsluhovali právě v těchto pásech. Má za to, že muž nemá právo na jakékoliv sexuální vzrušení, pokud mu to ženou není vyloženě dovoleno.“

Poslouchal jsem ji, zatímco jsem si pás nasazoval, poctivě upravil a zatáhl řemeny a zacvakl zámeček. Klíček jsem jí odevzdal. Zatím mě to nijak nebolelo, jelikož můj penis byl velmi smrštěný chladem. Ale cítil jsem, jak se v pouzdře jemně dotýká bodáků, které byly všude kolem a jen čekaly na mé vzrušení. Znovu mě přejel mráz po zádech, ale tentokrát to nebylo z ledové vody.

Sedmá se přidala k Šesté a uchichtla se: „Naštěstí ho budete nosit jen několik hodin, ale i tak se připravte na pořádnou bolest. Pro někoho, kdo není zvyklý, je to prý peklo.“

Pak ještě dodala: „Předsedkyně má otroky, kteří ten pás nosí dlouhodobě. Trvá to roky, ale tělo si pak z prožitých útrap raději zvykne erekci vůbec nemít. Je to tak silné, že ho muž nepostaví, ani kdyby chtěl. Taková omezená forma kastrace.“

Když jsme to slyšeli, docela nás to zarazilo. Nejvíc to vyděsilo tlustšího postaršího novice číslo patnáct, který se viditelně rozklepal.

Když viděla naše vystrašené výrazy, zasmála se a dodala: „Ale nebojte, tohle je daleko za hranicí toho, co se jako otroci začátečníci v Kurzu musíte naučit. Ale zase... kdo ví, třeba vaše budoucí Paní budou něco podobného vyžadovat i od vás.“

Šestá vypadala spokojeně, když viděla naše vyděšené výrazy. „Mysleli jste, že po dvou měsících v Kurzu už vás nic nevyděsí? Ale, ale, tak naivní. Nebojte, tohle je úplný začátek. Pořád toho je tolik, co můžete prozkoumávat, věci, co můžete a budete muset vytrpět. Samozřejmě záleží na vaší budoucí Paní. Ale věřte mi, jsou způsoby, jak vás přetvořit ještě daleko pod úroveň otroka...“ zasmála se, i když bylo vidět, že i ji samotnou ta myšlenka docela děsí.

Její slova na mě těžce dopadla. Přemítal jsem, jak dopadnu za několik let. Co se se mnou stane, když se jako otrok vydám do rukou Jedenácté. Jak mě to promění. Za dva měsíce v Kurzu jsem se proměnil neskutečně a cítil jsem, že už skutečně chápu, o čem je otroctví. Co ze mě bude za pár let? Impotentní otrok sloužící své Paní? Nebo lidský červ, který zapomněl, že byl člověkem? Děsilo mě to. Ale už nebylo cesty zpět. Už se mě ani nechtělo zpět. Doufal jsem jen, že má budoucí Paní bude mít dost rozumu a citu na to, aby mě úplně nezničila.

Ze zvláštních myšlenek mě probudilo, jak něčí ruka rázně dopadla na můj holý zadek, zakrytý jen zčásti zadním dílem pásu cudnosti. Sedmá mě poháněla k východu z umýváren.

Před rautem mě ale beze slova oddělili od ostatních a samotného zavedli do masážní místnosti.

Předsedkyně Sdružení, kterou jsem předtím potkal v porotě, ležela na masážním lehátku, zcela nahá, otočená hrudníkem dolů. I když to již byla starší žena, kolem šedesáti let věku, stále si udržovala relativně štíhlou a pevnou postavu. Sice už neměla hladké a pružné tělo jako třicetiletá žena, ale pořád se bylo na co dívat.

Uklonil jsem se a pozdravil. Pak jsem začal. Položil jsem na ní nahřáté ručníky a připravil si masážní olej. Pak jsem začal s masáží. Jakmile jsem se dotkl jejího nahého těla, pocítil jsem, že své vzrušení již neudržím na uzdě. Penis se mi začal topořit, až jsem poklesl v kolenou bolestí, jak se hroty uvnitř pásu cudnosti zarývaly do mého nabíhajícího přirození.

Předsedkyně si toho samozřejmě všimla. I tak jsem ale zatnul zuby a přes úpornou bolest pokračoval v masáži.

„Masíruješ velmi dobře, otroku, teď ještě více nohy a lýtka,“ poručila si žena.
„Děkuji za pochvalu, paní předsedkyně, je mi nesmírnou ctí, že Vás mohu masírovat,“ odvětil jsem a hned se věnoval jejím lýtkům, jak si přála.

„Jsem ráda, že máme tento ročník tak schopné otroky. Vidím ve vás velký potenciál. Škoda jen, že Vás je tak málo. Vhodné muže je těžké najít, ještě těžší vycvičit. Kdysi jsme tohle místo zřídily mimo jiné za tímto účelem. A taky jako útočiště, kde bychom se my, dominantní ženy, mohly scházet bez odsuzujících pohledů světa a dělat, co se nám zlíbí. Líbí se ti tady, otroku?“
Bez zamyšlení jsem odpověděl: „Ano, paní předsedkyně, je to tady jak ráj pro někoho, jako jsem já. Moc si vážím toho, že jsem byl vybrán do Kurzu.“

Předsedkyně se otočila na záda a ukázala mi svá větší, byť už povislejší prsa. Bolest v rozkroku se stala nesnesitelnou a já se roztřásl.
Předsedkyně se jen ušklíbla: „Ráj a peklo v jednom, vidím. Tak to má být. Teď mi pořádně namasíruj prsa.“
Udělal jsem, jak si žádala, ale celý jsem se třásl a zatínal zuby. Ze svého vzrušení jsem neměl žádnou radost, jen úpornou bolest. Předsedkyně mě pobaveně pozorovala.

„Je škoda, že zbytek členek rady nesdílí moje nadšení pro tyto starší metody. Jsem toho názoru, že pokud má muž erekci bez dovolení v přítomnosti ženy, je to neslušné a musí být potrestán, nemám pravdu?“
„Máte pravdu, paní předsedkyně!“ vykvikl jsem bolestí a dál ji masíroval.

„Slyšela jsem o tom, že jsi první otrok, který Kurz zvládl pod instruktorkou Jedenáctou, to je docela úspěch. Možná vidím proč,“ odvětila předsedkyně a po krátké odmlce dodala: „Doneslo se ke mně, že to dokonce došlo tak daleko, že ses té paní instruktorce zalíbil.“
Došlo mi, že o tom, co se rozvinulo mezi mnou a Jedenáctou ví. Zpanikařil jsem, protože podle přání Jedenácté jsem o všem, co se mezi námi stalo, měl mlčet.
Naštěstí se předsedkyně dále nevyptávala a ani mě nepotrestala za mé mlčení. Pravdou ale bylo to, že její poslední věta vlastně nebyla otázka ale konstatování.
Bylo mi jasné, že to mohla být jedině Jedenáctá, kdo jí informace o nás prozradil. Nevěděl jsem, proč by to udělala a ani jsem to nehodlal zjišťovat. Jedenáctá řekla, ať jí věřím. Věřil jsem jí. Mým úkolem bylo vydržet do konce Kurzu.

Předsedkyně si viditelně užívala masáž a asi i mou bolest, což dávaly najevo její ztuhlé bradavky.
Najednou ale pronesla následující větu, která mnou otřásla: „Mám ale obavu, že o tebe muset drahá Jedenáctá zabojovat. Vím, že je tu i jiná členka Sdružení, která po tobě fanaticky touží.“
Její slova mě zmátla. Takže ona o všem vážně věděla. Zabojovat? Co tím myslí? A členka Sdružení, která po mě fanaticky touží?

Předsedkyně se zasmála mému viditelnému zmatení a popohnala mě, abych dokončil masáž, jelikož měla ještě hodně práce a čas kvapil.

Jakmile bylo hotovo, pomohl jsem jí se ustrojit a pak spokojeně odešla. Byl jsem šťastný, že to dobře dopadlo a taky, že mi bolest v rozkroku o něco polevila. Nad jejími slovy o boji mezi Jedenáctou a někým jiným jsem ale usilovně přemýšlel. Ta druhá dáma, která mě fanaticky chtěla, byla to snad Zelená dáma?

V tom ale do místnosti vešla další žena, blondýna, středního věku. Její dokonalá postava se rýsovala pod formálním kostýmkem a kolem ní visela podivná, a dalo by se říci temná až hrozivá, aura sex-appealu.

„Slyšela jsem, že se tady masíruje?“ zeptala se nevině.

„Ano, madam,“ odpověděl jsem a uctivě se uklonil.

Poznal jsem ji. Byla to ta blonďatá žena, co jsem ji potkal na pohovoru před nástupem do Kurzu. Ano, ona ten pohovor tenkrát vedla. A dnes přece seděla i v mé porotě.

Žena si začala bez ptaní odkládat šaty. Pochopil jsem, že chce masáž.

Její nahé tělo bylo velmi štíhlé a vysportované. Její hruď zdobily dvě silikonová ňadra, krásně, ale opravdu krásně, udělaná. Ukázal jsem jí, kam si může lehnout.

Bohužel to zase přicházelo. Bolest.

Žena se položila na masážní lehátko a já začal masírovat. Roztírat masážní olej na její krásné tělo byl božský zážitek, který se však nedal vydržet. Bolest, co jsem pociťoval v rozkroku byla nesnesitelná. Šílená! Prokletý pás cudnosti.

Žena si všimla mých bolestí a pochopila odkud vítr vane. „Je to barbarské zařízení,“ pronesla spokojeným hláskem rozněžněným masáží. „Ale velmi účinné.“

„Chtěla jsem jen říct, že se musím pochválit. S tebou jsem měla při výběru noviců šťastnou ruku. Někdo, kdo přežil Jedenáctou jako instruktorku, je vskutku pozoruhodný exemplář submisivního muže.“

„Děkuji, madam,“ snažil jsem se odpovědět uctivě, ale hlas se mi křivil bolestí.

„Opravdu je za co,“ zasmála se žena a dodala: „A já děkuji za masáž. Něco na tvém hmatu je hrozně příjemné.“

Pak se na chvíli odmlčela, jen aby se zničehonic začala hihňat.

„Je něco špatně, lechtám Vás?“ zeptal jsem se opatrně a na chvíli přestal.

„Ne, vůbec, pokračuj,“ poručila blondýna. „Jen jsem uvažovala, že bych si Tě pořídila jako masážního otroka… Problém je, že už mám otroků až moc a žádného se mi zatím nechce zbavovat. Asi někoho z nich objednám na pořádný masérský kurz,“ vysvětlila.

„A nechtělo by se mi jít proti Jedenácté. Vím, jak je pro ni těžké najít někoho, kdo by ji snesl. Proto jsme jí schválily jistou výjimku,“ prohlásila tajuplně. „Navíc ona to bude mít těžké, už má docela nepříjemnou konkurenci.“

Cože? Projelo mě hlavou. Další dáma, která o nás ví? A o jaké výjimce mluví? Snažil jsem se své překvapení nedat najevo. To se asi dařilo, když byl můj obličej neustále pokřiven bolestí způsobovanou pásem.

Blonďatá madam byla s mým masírováním asi hodně spokojená, protože si nechala masírovat každičký centimetr těla. U jistých partií jsem měl extrémní problémy s bolestí v pásu cudnosti. Skutečně jsem stál na nohou z posledních sil.

Proto se mi ulevilo, když dáma konečně vstala a spokojeně se jako kočka protáhla. Její nahá pokožka přímo zářila, jak byla natřená masážním olejem.

„Velmi dobře, otroku, myslím, že sis vysloužil privilegium oslovovat mě mým jménem. Od teď mě můžeš oslovovat madam Regina,“ pronesla blahosklonně.

„Děkuji, madam Regino, vážím si toho,“ odpověděl jsem a uklonil se.

Madam se pak oblékla. U toho jsem jí na její příkaz asistoval. Nakonec jsem jí nazul boty a s úklonou ji vyprovodil ke dveřím.

Jakmile madam Regina odešla z místnosti a dveře se zavřely, zhroutil jsem se na podlahu.

Tak mě tam našel asistent Petr, který mě přišel vyzvednout.

Asistent pochopil, co se stalo. A se slovy: „Skutečně barbarský nástroj, tyhle středověké pásy cudnosti,“ mi pomohl na nohy.
„Ještě to budeš muset chvilku vydržet. Čeká nás raut.“

***

Občerstvení na raut už naštěstí bylo připraveno, o to se postaral asistent Radek a ostatní novicové jako pomocníci.

Raut se konal na zámecké zahradě. Bylo pozdní zářijové odpoledne a venku bylo teplo. Možná poslední připomínka veder, jež panovala během léta.

Na dokonale sestřiženém trávníku jsme rozmístili luxusní dřevěný a kovový zahradní nábytek a na stolech pokrmy. Občerstvení tvořil švédský stůl a všelijaké druhy pečených laskomin. Džbány byly naplněné ovocnými šťávami, džusy ale i něčím ostřejším, připraveny byly i míchané drinky.

Ještě než se na místě ukázaly dámy, seřadila si všechny novice i asistenty Šestá do řady a rozdala rozkazy. Vzhledem k tomu, že byla přítomná předsedkyně i další vážené dámy, muselo být všechno naprosto perfektní.

My novicové měli sloužit jako obvykle, ale s jedním rozdílem. Bylo nám dovoleno porušit část pátého pravidla Domu. Konkrétně jsme tentokrát směli s každým vést normální konverzaci bez nutného tázání se, zda můžeme promluvit. Přes to nám bylo důrazně doporučeno neoslovovat sami od sebe někoho, koho neznáme, tedy pokud to nebylo součástí role číšníka. Navíc jsme se mohli bavit i mezi sebou, což bylo předtím až na výjimky zakázáno. Samozřejmě jsme museli komunikovat slušně a za zachování všech ostatních pravidel.

Dámy se objevily zanedlouho. Vyšly ze zámečku postupně v několika skupinkách. Na sobě měly povětšinou nějaké letní šaty či volnější halenku nebo jiné letní, ale elegantní oblečení. Nebyl tu tedy žádný latex ani přísné uniformy instruktorek.

Z instruktorek přišla doktorka Čtvrtá, naše stálé instruktorky Šestá, Sedmá a Devátá. Dále pak všechny osobní instruktorky. A to i osobní instruktorky dvou noviců, jenž Kurz nedokončili.

Z dalších osob tu byla ředitelka Kurzu, madam Regina, Předsedkyně sdružení a pár dalších dam, které jsem neznal, ale podle toho, co nám předtím řekla Sedmá, to měly být vysoké funkcionářky Sdružení. S některými dámami přicházeli i muži, pravděpodobně jejich sluhové nebo otroci. Někteří byli oblečení formálně jako komorník, někteří byli nazí podobně jako my. Někteří byli v obyčejném oblečení.

Na zahájení rautu Předsedkyně sdružení pronesla krátký proslov a proběhl přípitek šampaňským k zdárnému dokončení tohoto ročníku Kurzu.

Z hovoru dam jsem při jejich obsluhování pochopil, že tu teď celá společnost bude zůstávat ubytovaná na několik dní a další dámy ještě přijedou. Během těch dní se měla konat nějaká akce, která formálně zakončí Kurz, ale nikdo vyloženě neřekl jaká. Zřejmě to mělo být pro nás jako novice překvapení.

Kromě toho dámy mluvily i o výročním zasedání Sdružení, což byla zřejmě každoroční akce plná setkávání, intrik a politikaření. Pro většinu dam tak byl dnešní raut spíše takové neformální setkání mezi funkcionářkami Sdružení před tím, než započne hlavní program, kvůli kterému sem přijely.

Celou dobu, co jsem obsluhoval, mě pobolíval pásem cudnosti spoutaný a rozpíchaný penis. Naštěstí se mi momentálně nechtěl stavět, takže jsem mohl bez obav vykonávat svou práci číšníka.

Jedenáctá se u mě zastavila hned na začátku akce. Byla okouzlující v bílých šatech přepásaných úzkým béžovým páskem. Dlouhé kaštanové vlasy měla volně rozpuštěné. Na nohou měla slušivé stříbrné ženské sandály, ze kterých jí roztomile trčely nalakované prstíky.

Jakkoliv to bylo v danou chvíli nevhodné, nedokázal jsem svou vůlí zabránit vzrušení a rozpínání mého rozbolavěného penisu v její přítomnosti.

Pozdravil jsem úklonem. „Hezký večer, paní instruktorko,“ řekl jsem. Ona si mě odtáhla bokem a zašeptala: „Jsem na tebe pyšná, hodnocení dnes dopadlo skvěle. Myslím, že jsi jediný novic, který prospěl s vyznamenáním za poslední roky.“

Cítil jsem jak rudnu. Ona si toho všimla a jemným pohybem ruky zvedla mou bradu. Její pohled byl všeříkající. Byl jsem její.

„Nechám tě tu teď o samotě, mám ještě několik důležitých rozhovorů, které musí proběhnout. Tak se bav,“ řekla a byla pryč.

Byl jsem z její blízkosti jako u vytržení. Od toho, co se mezi námi všechno vyjasnilo a naše city vyplavaly napovrch, ve mně vždy něco zahořelo, když se ke mně přiblížila a já nebyl schopný jasného uvažování.

S rozbolavělým rozkrokem jsem pokračoval v obsluhování hostů.

Odpoledne se přechýlilo do večera a bylo čím dál více šero. Jelikož tu měly některé dámy vlastní sluhy, byl režim trošku pohodovější než na jiných akcích, kde jsme obsluhovali jen my jako novicové.

Sedmá si u mě poručila vinný střik. Jakmile jsem drink nachystal, přinesl jsem jí ho. Baculatá zrzka postávala bokem od ostatních u živého plotu.

Přivítala mě se svou typickou jiskrou v oku a drink si ode mě vzala. „Díky, Bradavko. Tak se nám to chýlí ke konci,“ řekla smutně.
„Budu Vám chybět?“ zeptal jsem se.
„Docela ano,“ odpověděla Sedmá k mému překvapení. „Všechny ty masáže, sloužení, hraní si s tvými bradavkami…“ zajiskřilo jí v oku. „Bude mi to chybět. Asi bych si už měla obstarat svého vlastního otroka, i když s tím jsou jen potíže. Samý výcvik a tak. Škoda, že si za odměnu nemůžu nechat nějakého vycvičeného novice,“ povzdechla si a upřeně se na mě podívala. Pak se zasmála.
V pásu cudnosti mi to zase trošku zaškubalo. Bylo by to lákavé, kdybych neměl Jedenáctou.
„Takže, co Vás vlastně přimělo stát se instruktorkou, smím-li se zeptat?“ vyhrkl jsem otázku, která mě zrovna v jejím případě vždycky zajímala, ale bál jsem se zeptat.
Sedmá se tajemně usmála a chvilku mlčela. Ale pak odpověděla. „Peníze. Je to dobrá letní brigáda před tím, než naplno začne zimní semestr na vysoké. A zábava. Kde jinde bych mohla tak beztrestně šikanovat muže a nechat se obskakovat?“
„Děkuji za upřímnou odpověď,“ vyhrkl jsem a ona se opět hezky usmála. Nakonec jsem se odhodlal a vymáčkl ze sebe: „Smím znát Vaše jméno, paní instruktorko?“
Ona se zatvářila zaskočeně, ale asi to jen hrála: „Myslela jsem, že se už nezeptáš.“
Po chvilkové odmlce odpověděla dramaticky povýšeným hlasem: „Můžeš mi říkat madam Rózo. Ale až po skončení Kurzu. Do té doby jsem paní instruktorka!“ připomněla pobaveně.
„Děkuji, paní instruktorko,“ odpověděl jsem s úsměvem.
„Správně. Správně. Bylo hezké si s tebou normálně popovídat, novici. Teď už mazej sloužit. Uvidíme se zase ráno, vsadím se, že už máš žízeň,“ ušklíbla se a odkráčela za jinou zábavou.

Večer pokračoval a hosté se bavili. Náhle jsem na své ruce pocítil letmý dotek. Byla to madam Regina v dlouhých černých šatech s velkým výstřihem a dlouhými rozparky. Její dokonalé tělo ještě vonělo příjemným masážním olejem, jenž jsem na ní před několika hodinami aplikoval. Z té vzpomínky mi zase bolestí poklesly kolena, jak bodce v pásu cudnosti krotily mé vzrušení.

„Hezký večer, madam Regino,“ pozdravil jsem ženu a nabídl se, že pro ni na připravím nějaký nápoj na provizorním zahradním baru.
Madam se usmála a pozorovala mě, jak se vyrovnávám s bolestí: „Je to zajímavý pocit, vyvolávat bolest jen svou přítomností a nemuset nic dělat. Možná na tyhle středověké pásy cudnosti přece jen změním názor,“ usmála se pobaveně a nakonec si objednala Aperol Spritz.
Začal jsem připravovat drink.
„Smím se Vás na něco zeptat, madam Regino?“ napadlo mě.
Ona lehce pokývala hlavou a v jejích očích se zaleskla jiskřička zvědavosti.
„Vzpomínám si na pohovor, co jsem s Vámi měl před mým přijetím do Kurzu. Byla jste tenkrát velmi profesionální. Je to něco, co Vás baví nebo jen práce pro Sdružení?“
Madam se na chvilku zamyslela: „Myslíš, jako zda mě baví vybírat nadějné submisivní muže pro jejich další výcvik?“
„Ano, přesně to mě zajímá. Před tím při masáži jste říkala, že vlastních otroků již máte dost. Tak ve mně zahlodala zvědavost, proč to děláte. Pokud to tedy není ode mě až moc nevhodná otázka. V takovém případě se omlouvám a klidně tu otázku ignorujte,“ vyhrkl jsem, protože jsem si uvědomil, zda jsem svým dotazem nepřestřelil určité hranice, které bych jako novic měl mít. Napadlo mě, že dotaz byl moc osobní.
Dáma ale nevypadala dotazem dotčena, naopak, příjemným hlasem vysvětlila: „Je to takové moje hobby. Baví mě muže rozebrat na kousíčky, zjistit jeho silné i slabé stránky. Zjistit jestli je dostatečně silný a zároveň tvárný, aby se mohl stát sluhou, otrokem anebo, zda je to beznadějný případ, který chce jen ukojit svou sexuální úchylku. Největší radost ale mám z toho, když můžu sledovat, jak se muži, které jsem do Kurzu doporučila, vyvinuli pod dohledem instruktorek a později jejich dominantních dam.“
Madam Regina o tom mluvila s takovým zápalem, že jsem neměl pochyb o tom, že ji to velmi baví. Skoro mě to vyděsilo.
„Hádám, že jste povoláním psycholožka nebo personalitka, když to berete tak důkladně,“ podotkl jsem s úctou a obdivem v hlase.
„Hádáš správně,“ mrkla madam Regina tajuplně a očividně to nechtěla dál rozvádět.
Já se ale ještě musel zeptat na jednu věc, která mě hlodala hlavou. „A smím-li se zeptat... Co si myslíte o mně? Odpovídám tomu Vašemu původnímu vyhodnocení?“
„Po pravdě, zatím jsi předčil moje očekávání. Ono přežít Jedenáctou není nic lehkého, jak by mohlo vyprávět mnoho noviců, které z Kurzu vyhodila. Ale nenech si to stoupnout do hlavy, otroku. Kurz je teprve začátek cesty a já tě budu sledovat,“ pronesla žena s úsměvem, ale já zároveň cítil její pronikavé oči, jak se do mě zabodávají.
Drink už byl hotový a dáma si ho převzala. Uklonil jsem se a poděkoval za její odpovědi.
„Přeji Vám hezký zbytek večera,“ rozloučil jsem se s ní.
Mrkla na mě a byla pryč.

Večer pokročil a padala tma. S ostatními novici jsme rozmístili svítilny, jelikož dámy se ještě bavily.

Asistenti Radek a Petr zatím postavili gril a chopili se grilování různých dobrot. Přišel jsem k nim, abych jim sdělil objednávky od hostů.

„Takže, bylo těžké vydržet Kurz až do konce?“ zeptal se asistent Petr konverzačním tónem.
To mě zaskočilo, protože jsem na konverzaci s asistenty nebyl moc zvyklý. Novicové i asistenti měli krom komunikace v rámci pracovních povinností jakékoliv družení zakázáno. Ale tato poslední akce byla zřejmě výjimkou.
„Nebudu lhát, někdy to bylo šílené,“ odpověděl jsem a asistent se hlasitě zasmál. „Ale nelituju toho, hodně jsem se tady naučil. A díky za ty rozcvičky, jinak bych neměl šanci udržet kondici.“
„Není zač,“ odvětil Petr. „Muž se musí udržovat fit. A to platí i pro otroka. Naštěstí to dámy chápou a dokonce povzbuzují.“
Zvědavost mi nedala a tak jsem se musel zeptat. „Vy dva jste tady někdy absolvovali Kurz? Jste sub muži nebo jen zaměstnanci?“
Radek zavrtěl hlavou. „Nemysli, že by sem dámy pustily někoho, kdo není sub s nějakou úrovní tréninku. Ale Kurz jsem neabsolvoval, na to už jsem moc starý. Jsem dlouholetým otrokem paní ředitelky a tohle je práce, kterou mi sehnala ona. Tím myslím, že jsem neměl na výběr,“ ujasnil asistent, ale hned s úsměvem dodal: „Ale jsem tu ve svém živlu. Dělám tu krom práce asistenta hlavně údržbu areálu a to mě baví. Navíc, člověk tu denně potkává krásné dámy v latexu, takže to tu má i další benefity,“ vysvětloval muž, zatímco se věnoval práci na grilu.
Petr, když svého kolegu slyšel, pobaveně vyprskl: „Radku, jen ať tě neslyší tvá paní, jinak na to tady budu zas pár týdnů sám.“ Na to jen Radek pokrčil rameny a pronesl: „Přirozenost člověk nepotlačí, má paní mě už dobře zná a ví, že se rád podívám, ale tím to taky končí.“
Asistent Petr pak dodal: „Já jsem taky Kurz neabsolvoval, což mě trochu mrzí, ale na druhou stranu mám s mou Paní takový Kurz každý den, takže jsem zas o tolik nepřišel,“ zažertoval.
„Je Vaše Paní Devátá?“ vyhrknul jsem bez zamyšlení, protože to bylo něco, co mi vrtalo hlavou. Ty dva jsem většinou viděl spolu.
„Je to tak,“ potvrdil. „Hádám, že to není těžké uhádnout, když dost věcí děláme společně. I když během Kurzu platí, že musíme navenek být v postavení asistenta a instruktorky, takže to není zas tak patrné.“
„Mám tady ale už hotové grilované hermelíny a nějaké cukety,“ prohlásil náhle Radek. „Zanes je támhle dámám u menšího stolu,“ ukázal mi. Rychle jsem se vydal za dámami, aby jim jídlo nezchladlo.

Večer pokračoval a proměnil se v noc. Pořád bylo co dělat, ale hostů pomalu ubývalo, jak se vraceli do zámku. Nakonec jsme tu zbyli jen my novicové a asistenti.

Jako poslední věc nám asistenti poručili sklidit zahradní nábytek. Když jsme měli hotovo, čekali jsme u zahradního domku, kam jsme nábytek uklidili, až nás přijdou vyzvednout.

Bylo mi už docela nevolno. Od dopoledne, kdy jsem vypil dovolenou skleničku vody, jsem nic nepil a krku jsem měl jak v poušti. Kromě žízně jsem měl i hlad. Bylo velmi nepříjemné, dívat se celý večer, jak si dámy hodovaly a popíjely, zatímco já se trápil hladem a žízní. Ale zdaleka nejhorší byla bolest mého přirození, které bylo rozpíchané hroty zabudovanými v pásu cudnosti.

Ostatní novicové vypadali, že na tom také nejsou nejlépe. Obtloustlejší novic se dokonce vyčerpáním svalil na trávník a jen tak tam seděl.

„Těžký den, co?“ pronesl jsem k ostatním novicům, vědom si toho, že zákaz spolu komunikovat tento večer neplatí. Bylo by to škoda nevyužít, když už se po konci Kurzu možná nikdy neuvidíme.
Blonďatý novic číslo dvanáct si únavně povzdechl: „To mi ani neříkej, jsem úplně hotovej.“ A pak najednou s (trochu) zoufalým smíchem dodal: „Já jsem si snad odvykl normálně se bavit.“
Postarší novic se taky chtěl zasmát, ale místo toho se jen zakuckal.
Oba jsme na něj soucitně pohlédli.
„Co myslíte, máme to už po dnešku v kapse? Chápu, že nás dneska zhodnotili a všichni jsme prošli, ale ještě musíme počkat na poslední den na udělení certifikátu, abychom Kurz úspěšně zakončili,“ zeptal jsem se, protože tohle mi hlodalo v hlavě.
Blonďák zakýval hlavou a odpověděl: „Chápu to stejně… ale mám špatné tušení. Ohledně toho udělení certifikátu… něco mi říká, že to nebude jen tak. Že to nebude tak „formální“ jak nám tvrdí.“
„Taky mám ten dojem,“ řekl jsem pochmurně. Ale abych nedělal náladu ještě horší než byla, tak jsem dodal: „Ale, když už jsme to vydrželi až sem, tak to nějak dáme, ať se nás čeká cokoliv, ne?“
Oba novicové vyloudili souhlasné zvuky.

Byl bych rád, kdybych mohl s kolegy novici vyměnit ještě více slov, prostě přátelsky pokecat. Protože mě zajímalo mnohem víc věcí. Společně jsme tu trpěli dva měsíce a já je ani pořádně neznal. Zajímalo mě také jaké jsou jejich osobní instruktorky a co je přimělo k tomu zapsat se do Kurzu.
Můj plán však byl narušen Jedenáctou, jež se zjevila ze tmy a odtáhla mě pryč, zpět do temnoty živých plotů v zámecké zahradě.

Bylo tam sotva vidět na krok, ale ona vypadala, že jí to nevadí. Asi potřebovala soukromí.
„Jak je?“ zeptala se.
Její hlas zazněl tak něžně, s nehraným zájmem.
Nechtěl jsem znít jako slaboch, ale ani jsem nechtěl lhát. „Byl to únavný večer, paní instruktorko, jsem docela unavený, ale Vaše přítomnost všechnu tu únavu smývá,“ odpověděl jsem chraplavě.
„Jak hezké, ale cítím, že je to víc než únava, znám tě, možná víc, než znáš sám sebe. Cítím, jak se tvé tělo třese. Kdy jsi měl naposledy něco k pití?“
Odpověděl jsem pravdivě.
Vyděsila se. Ale pak jako by ji něco napadlo. „Jsem tvá Pa… instruktorka, musím se postarat, abys nezkolaboval. Na kolena!“
Udělal jsem, jak poručila.
Stoupla si rozkrokem k mé hlavě a vyhrnula sukni. „Nemám tu vodu, tak tohle bude muset stačit,“
a po těch slovech jí z močové trubice začala prýštit teplá tekutina.
Pochopil jsem. Hltavě jsem chytal vše do svých úst. Pil jsem a v tu chvíli mi to přišlo jako ten nejlepší osvěžující nápoj, co se dnes večer podával.
Když skončila, cítil jsem, jak mám plné břicho její teplé vody.
„Očisti mě,“ poručila tiše.
Začal jsem ji jazykem čistit. Tiskla se ke mně.
„Pořádně!“ zavelela.
Z přitlačení její kundičky na mou hlavu jsem pochopil.
Přešel jsem k jejím pyskům a pak k poštěváčku. Cítil jsem jak se třese.
Zároveň jsem ale cítil ostrou bolest ve svém rozkroku. Intenzita stoupala a já začal bolestně sténat a nekontrolovatelně se třást.
Odtrhla se. Pochopila.
„Promiň,“ zašeptala a přitáhla mě k sobě. „Já na to uplně zapomněla. Promiň.“
Její hlas zněl tak sladce.
Jen ta bolest nebyla tak sladká.

Pomohla mi dostat se do sklepení zámečku k celám, kde už čekala Šestá. Byla klidná, zřejmě věděla, že nejsem s ostatními novici a že se vrátím později.

Jedenáctá se Šestou mi sundaly pás cudnosti a léčivou mastí s anestetiky ošetřily bolavý penis, který byl dost načervenalý na několika místech. Kvůli tomu všemu se mi naštěstí už ani nechtěl postavit, což by celou proceduru jenom zkomplikovalo.
Dostal jsem také nějaké léky proti bolesti.

Bohužel, nebylo možné mě nechat volně. Takže mi navlékly obvyklý pás cudnosti s elektrošoky.

Jedenáctá mi na rozloučení zašeptala do ucha: „Budu o tebe bojovat, neboj se.“
Nechápal jsem, co přesně tím myslí, ale věděl jsem, že jde o to, aby se mohla stát mou Paní. Ulevilo se mi.

Pak mě jen zavřely do díry a já vyčerpáním usnul.

***
[UPOZORNĚNÍ: Tento příběh, veškeré postavy i popisovaná místa jsou fiktivní. Zobrazované praktiky často vycházejí pouze z fantazie autora a v realitě mohou fungovat naprosto jinak, zejména mohou být zdraví či životu nebezpečné. Čtenář by je určitě neměl jen tak zkoušet.]