Letošní dovolená VII

*V předchozím dílu jste se mohli dočíst:
Jirka se ještě večer stihne neplánovaně pomstít Mirkovi. V pondělí je Věra sice po předchozím večeru tvárná, ale stále svá. Podvečerní párová masáž přinese příjemné překvapení - pro oba. Sousedi Hana s Mirkem se neukázali celý den, jen večer pošle Mirek Věře zprávu o tom, že všechny přihlásil do únikové hry, všechno je zaplacené a ráno v devět je odjezd.
*A nyní se příběh posouvá dál:

V úterý ráno mě probudil zvuk sprchy. Vylezl jsem z postele a šel do koupelny. Pod proudem vody jsem ke svému údivu a velkému překvapení uviděl Hanu. Byl jsem nahý a jediný pohled na Hanu mě přinutil rychle sáhnout po ručníku a skrýt probouzející se erekci. Hana zjistila, že jsem v koupelně a gestem mě vyzvala ke společnému sprchování.
„To nejde, neblbni, je tady Věra,“ odmítám její nápad a snažím se zachovat alespoň trochu dekórum. Schovat odstávající ručník, který jasně vypovídá o tom, jak se věci pod ním mají, prostě nejde.
„Ta je dole s Mirkem a co si myslíš, že můžou dělat?! Tý jo, fakt nevíš? Tak já ti to povím – ÚPLNĚ VŠECHNO!!!“ hodila Hana naprosto citlivě mou na hlavu řezavou vzpomínku na to, jak Mirek v neděli večer přede mnou šukal Věru na houpačce.
Téměř nevinná poznámka Hany rázem změnila situaci. Poslední zábrany spadly ještě rychleji než upuštěný ručník a v mžiku jsem byl u ní ve sprše. Vzal jsem mýdlo a začal jí něžně mydlit ramena, záda, zadek. Otočila se ke mně a teprve teď jsem zjistil, že její růžové bradavky jsou propíchnuté a ozdobené piercingem – malými stříbrnými kroužky s kuličkou. Bylo to velmi vzrušující, neodolal jsem a lehce jsem se k jedné přisál a střídavě si jazykem pohrával buď s kuličkou nebo koncem bradavky. Přitom jsem samozřejmě nezapomněl hladit její hladce oholený klín. Normálně mi tála pod rukama a pomalu se sunula dolů. Než jsem se stačil dvakrát nadechnout, můj stojící úd skončil v její puse. Zase. Přisála se na něj. Strčila si ho tak hluboko, že mě její brada tlačila do koulí a nos do podbřišku. Chytil jsem její hlavu, sevřel ji do dlaní, zavřel oči a naplno si užíval.
„A to je tady jako co?!“ slyším Mirka. „Šla jsi se snad jen rychle osprchnout a pak jsi měla probudit Jirku, myslím, že jsme ani jeden o nějakém kouření nemluvili,“ jeho vyčítavý hlas naplnil koupelnu.
Otevřel jsem oči, Mirek stál ve dveřích a za ním se pošklebovala Věra.
„Měli jsme sraz u auta na devátou a ty se tady klidně necháš kouřit, místo toho, abys se oblékal. A to vůbec nezmiňuju to, že tvůj pták je v puse mojí ženy“ směřuje Mirek další výtku ke mně.
Dívá se na mě vyčítavě a Hanu s mým údem v ústech, statečně ignoruje. Nechápu. Dělá, jako by se nechumelilo a bylo naprosto normální, že si Hana takhle po ránu přeblafne cizího ptáka v cizí sprše. Věra se za jeho zády divně kření a já si všimnu, že Mirkova ruka je pod její sukní a jezdí sem a tam. Asi mu nestačil ten zážitek se mnou na houpačce, že má chuť takhle provokovat. Pustím hlavu Hany, zavřu vodu a jdu se utírat. Cestou jí hodím druhou osušku a schválně projdu okolo Mirka s trčícím údem , aby viděl, jak má vypadat pořádná ranní erekce. Oblékl jsem se a když jsem dorazil k autu, zjistil jsem, že už tam všichni jsou.
„Čekáme jen na tebe, co ti tak dlouho trvalo, sis ho ještě honil, ne?“ se mě hned po příchodu mile otázala Věra.
Jen jsem obrátil oči v sloup a zakroutil hlavou. Mě bude něco vykládat a přitom si nechá od Mirka rejdit rukou bůhví kde. Komu sem co udělal, že tohle mám doma? Nasedl jsem s Věrou dozadu do auta.
„Jak se těšíte?“ snažil se nastartovat konverzaci Milan, když nastartoval auto.
„Nikdy jsem únikovou hru nezažila, jsem moc zvědavá,“ okamžitě přijala Věra slovní přihrávku.
„Uvidíte, že tohle vás určitě dostane,“ otočila se k nám Hanka, „sice jsme tam nebyli, ale hodnocení má ta společnost velmi vysoká.“
To určitě, raději mě měla ráno dostat ve sprše, mohl jsem jí naráz krásně vystříkat pusu i krk. Křenil jsem se Hanku a přitom zkusil rukou zajet Věře pod sukni. Plácla mě a uraženě si přehodila nohy přes sebe. Hana se jen uchechtla a já jsem znovu zalitoval svého ranního váhání.

Vyjeli jsme a za společenské konverzace o ničem, jsme za nějakou dobu zastavili na okraji města. Žádná navoněná vilová čtvrť, ale bývalý průmyslový komplex. Podle vzhledu to vypadalo, že tu nedávno proběhlo úspěšné bombardování a vzápětí zbytky budov vyrabovali magneti. Zastavili jsme před velkou tovární halou. No snad na nás nespadne, pomyslel jsem si při pohledu na tu industriální architektonickou perlu. Mirek jednou dlouze a dvakrát krátce zatroubil. Otevřely se ocelová vrata, vjeli jsme dovnitř. Bylo zde šero, vystoupili jsme z auta. Necítil jsem se příliš pohodlně, ale Věra se zvědavě rozhlížela. Zavrzaly plechové dveře a přišli k nám dva muži. Oba středního věku, jeden v obleku a druhý ve volném sportovním oblečení. Sporťák se představil jako Michal. Mě a Mirkovi podal ruku a krátce pevně stiskl, žádná leklá ryba. Věře a Haně ruku galantně políbil. Potom představil kravaťáka Zdeňka jako právníka. Nějak mi to začalo být celé podezřelé, jak je na místě právník, je potřeba být ve střehu. Michal nás vyzval, abychom je následovali do kanceláře. Kupodivu vnější odpudivý vzhled skrýval navoněnou kancelář vkusně vybavenou tmavým dřevěným nábytkem s decentním nádechem okázalosti. Posadili jsme se na koženou sedačku a pánové si sedli do křesel.
„Něco k pití?“ otázal se zdvořile Michal.
„Veškeré občerstvení je v ceně, mohu vám nabídnout kávu, nealko nebo i něco ostřejšího, případně víno,“ upřesnil místní nápojový lístek.
Nabídka pití šla mimo mě, ale Věra s Hanou požádaly o bílé víno a Mirek si dal nealko pivo. Já jsem se soustředil na kravaťáka. Vytasil z tašky čtvery desky s papíry, položil je před sebe a tvářil se děsně důležitě.
„Vítám vás a jsem rád, že jste si pro vaši zábavu zvolili naši společnost. Věřím, že nebudete litovat a budete ještě dlouho vzpomínat na zážitky, které si od nás odnesete,“ pustil se do oficiálního zahájení Michal.
„Nejprve probereme právní věci a pak si něco málo řekneme o naší hře a můžete vyrazit za dobrodružstvím. Teď je to na tobě Zdeňku,“ ukončil úvod.
Byl jsem napnutý, co z toho vyleze, takový natahovaný úvod není běžný. No uvidíme, s čím se kravaťák vytasí. Vytasil se s deskami a každému z nás jedny podal. Po stole volně rozhodil tužky k podpisu.
„Nejprve mi dovolte, abych vás upozornil, že naše společnost jako provozovatel nenese žádnou odpovědnost za škody, ať už vedlejší nebo pozdější, které vám mohou účastí v naší hře vzniknout. Také upozorňuji na sankce, které jsou spojeny s porušením mlčenlivosti o všem, co se zde stane nebo co se v souvislosti s účastí v naší hře dozvíte. Startovné ve výši 20.000,- Kč máte uhrazeno stejně jako jistinu ve výši 20.000,- Kč za hráče.“ monotónním hlasem předříkaval Zdeněk.
„Počkat, to jako 25 litrů za hlavu?!“ vypadlo ze mě nevěřícně.
„Ano a poprosím vás, nechte si dotazy na konec, děkuji.“ pokračoval kravaťák.
Kroutil jsem hlavou a pokukoval střídavě na Věru, Hanu a na Mirka. Mirek jen pokrčil rameny, Věra se na mě ani nepodívala, zato upřeně sledovala rozkrok Mirka. Hana si vyzývavě olízla rty a zamrkala na mě. Upřel jsem pohled na kravaťáka a ten to vzal jako pokyn, že může pokračovat.
„Takže v předloženém prohlášení se dále dočtete, že složená jistina za celý tým propadne v případě, že některý z hráčů odmítne pokračovat před koncem hry a v případě, že hra nebude ukončena do konce stanoveného časového limitu. To jsou hlavní důvody, zbytek si přečtěte v prohlášení.“ ukončil proslov Zdeněk.
„V klidu si prohlášení přečtěte a pokud budete souhlasit, podepište jej. V případě, že podmínky nepodepíšete, propadá celá jistina a polovina startovného za každého hráče, to vám Zdeněk zapomněl říct.“ uvedl nás do reality Michal.
„Nyní pár slov na úvod ke hře. Podstata je jednoduchá. Máte za úkol projít naším bludištěm místností ve kterých budete plnit zadané úkoly. Pokud bude úspěšní, dostanete klíč. Když neuspějete, přijde trest. Klíče jsou od trezoru a výstupní brány. Je jen na vás, co odemknete dřív. V trezoru je pro Vás připravený velmi příjemný finanční bonus, ale pokud neotevřete bránu před uplynutím časového limitu 12 hodin, bonus i jistina propadne.“ popsal Michal základ hry.
Než jsem se stačil nadechnout a zeptat se jaké úkoly se v jednotlivých místnostech plní, předešel mě sporťák Michal: „Celá hra je o sexu ve všech jeho podobách a výhradně o sexuálních aktivitách,“ a když viděl můj vykulený pohled, se smíchem rychle dodal, „ale ke splnění jednotlivých úkolů není potřeba erekce a ani orgasmus. Celé je to především o prožitku, není potřeba nikam spěchat, je potřeba jen si to celé užít.“
„Až podepíšete prohlášení, nasaďte si na ruku náramek, má magnetický zámek a lze jej kdykoliv sundat. Pak jen jednou stiskněte zelené tlačítko a hra může začít. Nezapomeňte, že nouzové tlačítko je červené,“ vytasil se sporťák s posledním proslovem. „Jo a kdybyste se nedohodli a nechtěli do hry vstoupit, stiskněte na jednom náramku červené tlačítko třikrát za sebou, přijdete sice o peníze, ale můžete hned odejít.“ Michal položil na stůl čtyři kovové náramky s blikající diodou a dvěma tlačítky. Pak pokynul kravaťákovi a společně zmizeli ve dveřích jako pára nad hrncem.
Koukal jsem jako puk a ticho by se dalo krájet. První se pohnula Věra. Chopila se tužky a v deskách bez zaváhání podškrábla poslední papír rozmáchlým podpisem. Beze slova ji následoval Mirek a hned po něm Hana. Vzal jsem desky, otočil papíry, všichni tři se na mě upřeně dívali a... a já nic.
Žádný škrábavý zvuk propisky tančící po papíru.
„Kdo to platil?“ prolomila ticho moje ostrá otázka.
„Kdo myslíš?!“ ozvala se Věra.
Pochopil jsem, že to byla asi ona, ale chtěl jsem mít jistotu, že se za tím neskrývá nějaká Mirkova záludnost. Fakt toho chlapa nemám rád a to jsem ho ojel do análu na houpačce. Má to snad být úplatek za to, že přede mnou přefiknul Věru nebo je za tím něco jiného?
„Už jsem ti jednou řekla, že tahle dovolená je dárek k výročí a chci si ji užít. Ty bys měl taky a podepiš se.“ Poslední větu pronesla Věra tónem, který mi jasně sděloval, že pokud nepodepíšu, jsem nejdéle do rána pod drnem.
Podepsal jsem. Odložil jsem desky, hodil tužku na stůl, natáhl se po náramku, zapnul ho a stiskl zelené tlačítko. Dioda se divoce rozblikala a když se její červená barva změnila na zelenou, rychlost blikání přešla v občasné mrknutí. Ostatní si zapnuli náramky a téměř obřadně jeden po druhém stiskli tlačítka. Světla v místnosti potemněla. Otevřely se dveře ve kterých předtím zmizel sporťák s kravaťákem a pruh světla dával jasný signál kam vyrazit. Zvedl jsem se jako poslední a váhavě vešel za ostatními do osvětlené místnosti.

Místnost měla kruhový půdorys, bílé stěny, bylo tam příjemné teplo a odnikud se prostorem nesla tlumená relaxační hudba. Než jsem se stačil pořádně rozhlédnout, rozsvítila se vedle vstupu dotyková obrazovka. Objevila se na ní změť barevných a čar a strojový ženský hlas zahlásil, že provádí aktivaci hry, kontroluje senzory a vybírá scénář. Nudááá, chtělo se mi zakřičet. Přestal jsem se věnovat obrazovce a zvědavě jsem rozhlížel. Uprostřed místnosti bylo nízké kruhové podium s jedním schodem. Nad ním byly v kruhovém rámu bodová světla. okolo pódia byly do kříže rozestaveny čtyři jednoduchá křesílka. Tady teda žádný žhavý sex neproběhne, proběhlo mi hlavou. Najednou ztichla hudba a naráz se rozsvítila všechna světla nad pódiem a vytvořila jasný bílý světelný sloup.

Původní kovový hlas, který se změnil na sametový ženský hlas, bez emocí oznámil: „Vítejte ve hře, nejdříve si ověřím majitele náramku, prosím, aby každý postupně vyslovil své jméno.“
„Věra,“ ozvala se hlasitě Věra jako první. „Věra, registruji jako náramek A, vítej,“ vypadla informace odněkud z prostoru. Nadechl jsem se a než jsem stačil říct své jméno, ozvalo se: „Mirek.“
To si snad dělá kozy! K Věře patřím já, teď jsem měl říct své jméno já!
„Mirek, registruji jako náramek B, vítej ve hře“ ozvala se plechárna a mě přišlo, že to bylo pěkně podlézavým tónem.
„Hana,“ řekla Hana a předběhla mě taky.
„Hana, registruji jako náramek C, vítej ráda tě poznávám, máš příjemný hlas,“ pochlebovala jí plechovka.
„Jiří,“ konečně došlo i na mě.
„Jiří, registruji jako náramek D, vítej a nebuď ve stresu, stres zabíjí,“ zhodnotila po načtení náramku moje duševní rozpoložení.

*Pokračování...