Vystříkaná v kempu 🏕️💦

Kdo nemá rád omáčku, tak stačí sjet ke ♥️. Vyrazily jsme s holkama na pár dní pod stan. Mělo to být dobrodružství, taková dámská jízda s cílem se odreagovat a klidně i seznámit. Jenže hned po příjezdu jsme bojovaly se složením stanu. Všude kolem už stály krásně napnuté plachty, kolíky v zemi, tyče na svých místech — a my tři tam klečely v prachu, potily se a nadávaly. „Tohle je na hlavu,“ odfrkla Karla, když jí pod rukama podruhé vyklouzla ocelová tyč. Byla jako vždy ve sportovních kraťasech, krátké vlasy, modré oči, pevná postava, co působila až příliš vážně na tenhle cirkus. Monika, krásně opálená, s kučeravými vlasy, úzkým pasem, boky jak bohyně, si vzdychla: „Já na tohle fakt nemám nervy. Vždyť to ani nemůže držet pohromadě.“ V bílém tričku, které jí zvýrazňovalo opálení, vypadala spíš jako na módní přehlídku než na kemp.

Já mezi nimi v šortkách a vršku od plavek, večer v teplákovce, jsem si připadala nijak. Nic extra. Jenže jsem byla ta, kterou bylo slyšet nejvíc. Možná právě proto. Problém byl nakonec banální — špatně zasunutý kolík v křížení tyčí. Celou dobu jsme to považovaly za maličkost a nadávaly na všechno možné, než se od vedlejších stanů ozval smích. Banda kluků nás očividně sledovala.

„Holky, nechcete pomoct?“ ozval se jeden z nich. „Ne, zvládnem to!“ vykřikla Karla hrdě. Jenže když se to podruhé sesypalo, musely jsme za nimi dojít. Stačila minuta a kluci tu naši banalitu vyřešili. Stan stál, obrovský, prostorný, tři mini-komory a ještě místo uprostřed.

Tak se to stalo. Už první den jsme měly jasno, že naše neschopnost byla vlastně štěstí. Kluci byli v našem věku a hned jsme byly obletované. Filip, vysoký, dokonalý úsměv. Martin, holohlavý, ramenatý. Richard, takový medvídek, s hlasem, co by mohl číst pohádky. Robin, menší, ale šíleně vtipný. Petr, vysoký intoš, co znal odpověď na všechno. A Radim, zrzavý drzoun, kterého si okamžitě zabrala Monča. Dny ubíhaly ve stereotypu, co nám dokonale vyhovoval. Ráno jsme se vykutálely ze spacáků, pak k vodě, večer večeře, kluci rozbalili gril, my se přidaly, povídalo se a pilo dlouho do noci.

Jednou večer jsme šli všichni do nedaleké hospůdky. Smích, pivo, hudba z jukeboxu. Ale o půlnoci zavírali, a tak padl návrh na noční koupání. Já byla nadšená a hned jsem souhlasila. Karla se po chvíli přemluvila taky. Plavky jsme neměli nikdo, a měsíc svítil tak silně, že bylo vidět skoro jako ve dne. Kluci slíbili, že se otočí. Jasně. Slib nedodrželi. Když jsme to zjistily, začaly jsme je cákat vodou, smály se a já si všimla Martina. Stál kousek ode mě a nebylo těžké přehlédnout jeho polotvrdý penis. Nahý byl k sežrání.

Ve vodě jsme dováděli, smích, cákání, až nám začala být zima. Když jsme šli ven, Martin mě chytil kolem pasu a jen lehce se o mě otřel. Zatmělo se mi před očima. Nervozita, horko v podbřišku. A on se usmál, naklonil se ke mně a pošeptal: „Nemysli si, že jsem to neviděl. Jak ses na mě dívala.“ Srdce se mi rozbušilo, ale jen jsem protočila oči. „Ty si teda věříš.“ „Nemusím si věřit,“ odpověděl klidně, „já to prostě vím.“

Zůstali jsme vzadu, zatímco ostatní šli napřed. Sedli jsme si na lavičku u cesty, ještě mokří, zabalení v ručníky. Povídali jsme si dlouho. O úplných hloupostech — o tom, jak nesnáší stanování, ale kluci ho vždycky přemluví. O tom, že má doma psa. O jeho škole, která ho čeká. Ale pak se odvážil víc. „Víš, nikdy jsem nečekal, že potkám někoho, kdo mě dokáže tak rozhodit. Ty… když se směješ, tak mám pocit, že jsem úplnej idiot, ale nemůžu z tebe spustit oči.“

Seděla jsem tam, rozechvělá, nevěděla, jestli se červenám víc od jeho slov, nebo od toho, jak mě držel za ruku. Byl upřímný (teda myslím) , jeho hlas hluboký a přitom jemný. Bylo mi s ním najednou tak blízko, že když jsme se nakonec zvedli a šli do kempu, měla jsem pocit, že jdeme už jako pár. Do stanu jsme se vplížili v tichosti, holky už spaly. Já se tvářila, že jdu spát, ale o chvíli později se Martin nasoukal dovnitř. Srdce mi bušilo, když vlezl přímo do mého spacáku. Přitiskl se zezadu, jeho horký dech mi ovanul šíji.

„Musíme být potichu,“ zašeptala jsem a ucítila, jak přikývl. Ruka mu sklouzla na můj bok, pak níž. Hladil mě, pomalu, nervózně, a já cítila, jak se ve mně všechno napíná. Když se jeho prsty dotkly mého nahého stehna, potlačila jsem vzdech. Jeho péro se tisklo k mému zadku a já věděla, že už není cesty zpět.

Políbil mě do vlasů, do krku, a já se otočila tváří k němu. Naše rty se setkaly, hladové, žhavé. Jeho ruce se snažily najít každý kousek mého těla, mé prsty mezitím objevovaly jeho. Bylo to rychlé, dychtivé, ale zároveň tak něžné, že se mi zatajoval dech. Milovali jsme se tiše, v přidušených vzdeších, zatímco kolem nás holky spaly. Bylo to zakázané, tajné, a právě proto tak neuvěřitelně vzrušující.

Ráno jsme dělali, že nic. On, jakoby se nic nestalo. Smál se s ostatními, bavil se, a já měla chuť křičet. Hrála jsem jeho hru, flirtovala i s ostatními, ale pokaždé jsem koutkem oka sledovala, jestli se na mě dívá. Nedíval. Nebo to aspoň tak vypadalo. ♥️ Večer jsem se sprchovala v kempu. Voda dopadala na mé tělo a já měla chvíli jen pro sebe. Zavřela jsem oči, když jsem najednou slyšela, jak se otevřely dveře. Otočila jsem se a uviděla Martina. Tentokrát se neusmíval. Stál tam, ruce v pěstích, a díval se na mě takovým pohledem, že se mi podlomila kolena.

„Celý den ses bavila s ostatními,“ pronesl tiše, ale v jeho hlase byla přísnost, která mě rozechvěla. „Já jen…“ začala jsem, ale nenechal mě domluvit. „Ne. Jsi moje. Jen moje. A já ti to ukážu.“ Stál u mě tak blízko, že jsem cítila jeho dech. Ten pohled v jeho očích říkal všechno. Vyčítavý, vlastnický, ale zároveň neodolatelně chtivý. Srdce mi bušilo, dech se mi zrychlil, voda stékala po mém těle, a já věděla, že nemám šanci mu vzdorovat. Políbil mě… majetnický, vášnivě… jeho rty byly pro mne tak omamné..

Položil mi pevně ruce na ramena a pak sjel dlaněmi dolů, přes mokré tělo, pomalu, smyslně. Každý jeho dotek byl pevný, jistý, a přitom mě rozechvíval tak, že jsem měla husí kůži. Hladil mě po bocích, po stehnech, přes prsa, palci mi jemně kroužil kolem bradavek, až jsem tiše zasténala. „Tak se mi líbíš,“ zašeptal mi u ucha, zatímco jeho ruce sklouzly níž a já cítila, jak se tiskne proti mně. Najednou mě vzal za bradu, podíval se mi do očí a já věděla, že už mě má úplně v moci.

Bez dalšího slova mě zatlačil dolů. Klečela jsem před ním na mokrých kachličkách, kapky vody mi stékaly po tváři a vlasech, když mi vzal hlavu do dlaní a přitáhl si mě k sobě. Vrazil mi péro do pusy, nedbal na mě a vrážel ho co nejhlouběji to šlo. “Vykuř mě!” a já nechtěla nic jiného. Vzala jsem si ho do pusy a přitom se on na mě díval shora a jeho pohled byl tak nadržený - temný, přísný a neuvěřitelně vzrušující. Chytl mě za hlavu a přirážel do mé pusy a já si to užívala, dusila jsem se jeho velikostí, ale bylo nám to jedno, tekly mi slzy, ale on mě jen držel pevně za hlavu a rychle přirážel.. Cítila jsem jeho tvrdost, jeho sílu, a byla jsem ztracená. Jeho dech se zrychlil, sténal a po chvíli se mi vystrříkal do pusy, vytékalo to z ní a ja se furt dusila a on mě pořád držel, užívala jsem si to a cítila stále velké vzrušení. Chtěla jsem pokračovat. Pokračoval.. Nekončil…

Zůstal tvrdý, pevný, a já ještě klečela, kolena mě bolela a lapala po dechu, když mě zvedl tak prudce, až se mi zatočila hlava. Otočil mě a přitiskl břichem ke studeným kachličkám. Voda z kohoutku tekla po nás a já cítila to, jsk si se mnou děla co chce a já se nemůžu bránit… Přesně tak jak to mám ráda. Přitiskl se zezadu, jeho ruce mi sevřely boky a bez váhání si mě vzal, tvrdě a já byla úplně mokrá vzrušením. Vrazil mi čuráka do kundy tak prudce, až jsem vyjekla.

Bylo to prudké, ale přitom smyslné a on začal přirážet, nečekal na to až si zvyknu, ale jen mě mrdal, tak jak to vyhovovalo mu. Ruce měl pevně na mém těle, jednou sjel k mému prsu a drtil bradavku mezi prsty, druhou mě tiskl pevně k sobě, jako by mi chtěl dokázat, že patřím jen jemu. Kapky vody nám stékaly po tělech, vzdychala jsem, snažila se být potichu, ale každý jeho pohyb mě přiváděl k hranici, za kterou už nebylo návratu. Rukou sjel k mé kundě a hrál si s poštěváčkem a já věděla, že už budu. “Už budu, děvko.” a v ten moment jsem se stáhla i já, zacukalo mi v ní a jen se sama stahovala, nohy se mi podlomily a kdyby mě nedržel, sjela bych do něj. Udělal se, do mě.

„Teď už víš,“ zašeptal nakonec těsně u mého ucha, „že jsi jen moje.“