první rande v suaně

Na seznamce jsem si začal psát s jednou holčinou. Jmenovala se Monika. Pár vět, pár úsměvných poznámek a hned přišla její odvážná nabídka: „Co kdybychom se sešli v sauně?“
První rande… a rovnou v sauně. V hlavě mi problesklo: „Sakra, tohle bude zajímavé.“ Ale kývl jsem.

Nastal den D. Vydal jsem se do městských lázní. Už z dálky jsem u vchodu uviděl stát menší blondýnku, jak mi mává. Ano, byla to ona. Přivítali jsme se rychlým polibkem na tvář a šli dovnitř.

Vzali jsme si klíčky od skříněk. V šatně byla možnost převléknout se v kabince, ale Monika bez váhání stála u skříňky, pár pohybů – a oblečení bylo pryč. Stála vedle mě úplně nahá, bez jediného náznaku studu. Usmála se, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.
Já, abych nevypadal jako srab, jsem udělal totéž. O chvíli později jsme už s osuškami mířili ke sprchám.

Otevřeli jsme dveře sauny a já zjistil, že Monika tam očividně nebyla poprvé. „Čau, čau,“ zdravila známé tváře, zatímco já jsem se snažil působit nenuceně. Nebylo tam moc místa, tak jsem usedl na spodní lavici. Ona se vyšvihla nade mě, sundala osušku a sedla si do tureckého sedu přímo přede mnou. A já najednou měl její dokonale hladce oholenou frničku na dosah očí.

Cítil jsem, jak mi dech zrychluje. Pohled mi nechtěně znovu a znovu sklouzával dolů, aniž bych to dokázal ovládnout. „Tak kde pracuješ?“ zeptala se vesele, jako by se vůbec nic nedělo. Já jsem ale v tu chvíli nedokázal dát dohromady pořádnou větu.

Když jsme vyšli ze sauny, zamířili jsme k ochlazovacímu bazénu. Monika do něj vplula první, ponořila se a pak se postavila na mělčině. Zatímco já se nořil do ledové vody, její oči byly upřené jen na mě – konkrétně na to, jak jsem na tom bez ručníku. Na tváři jí pohrával potutelný úsměv, který říkal víc než tisíc slov.

Vzduch mezi námi začínal být stejně horký, jako před chvílí v sauně. Bylo jasné, že tohle rande nebude jen tak obyčejné. A já cítil, že napětí mezi námi teprve začíná…

Když jsme se osvěžili v bazénku, šli jsme se zabalit do ručníků a chvíli odpočívat do relaxační místnosti. Tlumené světlo, šum vody a pár rozložených lehátek vytvářelo příjemnou atmosféru.

Monika se natáhla vedle mě, zabalila se do osušky jen tak „napůl“ a povídala, jako by šlo o úplně normální večer. Já se snažil soustředit na její slova, ale oči mi znovu a znovu ujížděly na ten odhalený kousek stehna, na vlhké kapky, které jí stékaly po krku dolů k dekoltu.

V jednu chvíli se ke mně naklonila tak blízko, že jsem cítil vůni její kůže. „Ty jsi nějak zticha,“ pošeptala a koutky rtů se jí zvlnily do lišáckého úsměvu. Nevěděl jsem, jestli si dělá legraci, nebo přesně ví, co se mi honí hlavou.

Po chvíli navrhla, že půjdeme ještě na chvíli zpátky do sauny. Tentokrát si sedla těsně vedle mě, tak blízko, že se naše stehna dotýkala. Teplo sauny, její blízkost a ticho mezi námi – všechno dohromady bylo elektrizující.

Zvedla oči a podívala se na mě tím dlouhým, zkoumavým pohledem, který dokáže spustit lavinu fantazií. Nic víc neudělala. Jen se usmála a zavřela oči, jako by mi tím říkala: „Tak co, troufneš si? Nebo mě necháš, abych tě dráždila ještě dál?“

Já seděl vedle ní, cítil její tělo jen kousek od sebe a uvědomil si, že tohle je hra, kterou nemám šanci vyhrát – a vlastně jsem ani nechtěl.. Chcete pokračování