Domluvené přepadení - Kapitola 4.

Slečna s blonďatými vlasy uklízí kuchyň. Ta je přesně naproti dveřím, takže jde na ni krásně vidět. Ale co má na sobě? Vypadá přesně jako nějaká krásná pokojská. Dlouhé blonďaté vlasy má seplé do culíku, který ji sahá až do půlky zad. Na sobě má uplou bílou halenku s knoflíčky, černou minisukni a vše vyšperkovala lodičkami na podpatku. Vypadá úplně božsky. Můj pták se v kalhotech začíná zvedat, už jen při pohledu na ni. To musí být ona - NIKI. Jsem tady určitě správně. Dělá, že uklízí. Možná je tomu opravdu tak.

Myslím, že mám všechno, co potřebuji a zkontrolují vše co mám po kapsách.

Teď je ta chvíle!!! Zrovna je otočená ke mě zády . Potichu otevírám dveře a vybíhám směrem k ní. Ona se náhle otočí a zaječí, jako by nic netušila. Ale je to jen zlomek vteřiny. Rychle ji uchopím ze zadu a ruku ji dám přes ústa. Druhou rukou ji přiložím zbraň k hlavě.

"Tak ty děvko, hezky dej ruce dozadu, nebo ti ustřelím palici" mluvim na ní hlubokým hlasem. Úplně cítím jak se chvěje. Zdá se mi, že jsme na tom oba skoro stejně. Pomalu tedy dává ruce za záda. "Šikovná, a teď ještě otevři pusu, jak oddělám ruku". Jednou rukou beru kapesník z kapsy a druhou ruku stáhnu z úst Niki. Ta klidně otevírá pusu. Rychle ji narvu do pusy úplně celý kapesník.

Snaží se něco huhlat, ale to má smůlu. Hned ji chytám jednou rukou obě její ruce a druhou rukou beru policejní pouta. A než bys řekl švec, obě ruce má spoutané za zády. "Ale , ale, copak, copak " povídám, když zjistím , že se Niki snaží vyplivnout kapesník. "To se dělá?" Pevně ji zase přikryji dlaní ústa .

Vytáhnu další pomůcku. " Když si nechtěla mít slepené vlasy, tak je slepené mít nebudeš. " Natáhnu ji přes celou hlavu černou punčochu. Jen pramen dlouhých vlasů ji vysí až do půli zad ." Tak a teď tě můžu klidně zalepit". Vezmu stříbrnou lepící pásku a několikrát ji omotám přes ústa kolem hlavy Nikči. " A je to" řeknu a plácnu Niki po zadku. Ta odskočí o pár kroků dále. Skoro se na těch podpatcích neudrží na nohou.

Je na ní pěkný pohled, jak má takhle spoutané ruce za zády a nemůže ani ceknout. Znovu k ní přistoupim a vyhrnu ji sukýnku vzhůru. Ale, toho jsem si zprvu ani nevšiml, co to má ještě Niki na sobě...?

(Zase někdy příště)