🔥 Horko v páře – 5. část: Za ubytovnou

Vzduch venku byl těžký, dusný, voněl létem a špinavým dvorem. Marek vyšel z ubytovny, nohy se mu trochu třásly, zadek bolel, ale v hlavě měl jediné – chtěl ještě.

Za rohem, u starého kontejneru, stáli dva chlapi a kouřili. Rumun a Polák, oba od pohledu drsní, trička propocená, ruce od šmíru. Dlouhé pohledy. Marek se zastavil, polkl a zvedl oči. „Co čumíš, ty kurvo?“ zavrčel Rumun, hluboký hlas, těžký přízvuk. Marek jen o krok přistoupil blíž. „Chcesz?“ přidal se Polák, s krátkým sestřihem a jizvou na bradě. „Więc chodź tutaj.“

Rumun ho chytl za zátylek a přirazil mu hlavu k rozkroku. „Otevři hubu, čuráku.“ Marek poslechl. Cítil tvrdý, těžký úd, pach potu a cigaret. Dusil se, ale nevzdával to, rukama se chytil Rumunových boků. „Dobrý… kurva, takhle,“ zasyčel Rumun, přirážel mu do pusy surově. Marek lapal po dechu, slzy mu tekly po tváři. Polák si mezitím rozepínal kalhoty, pivo mu kapalo z plechovky na boty. „Odwróć się, brudna dziwko,“ procedil Polák.

Rumun ho pustil, Marek se otočil tváří ke kontejneru, rukama se opřel o rezavou stěnu. Zadek měl ještě vlhký, nateklý, ale chtěl víc. Polák mu roztáhl půlky, plivl mu tam. „Kurwa, czekaj.“ První příraz byl rána, až Marek syknul. „Zamknij się! Chcesz tego, prawda?“ zavrčel Polák a zajel do něj celý. Tvrdě, bez slitování. Rumun mu sevřel vlasy, stáhl hlavu dozadu a nacpal mu ptáka zpátky do pusy. „Cely, kurva! Hloubš!“Marek ztratil dech, slzy, sliny, všechno mu stékalo po bradě. Zadek mu hořel, Polák přirážel rychle, tvrdě, nadával: „Pieprz się, suko! Mała suko!“

Každý příraz mu rozklepal nohy, v puse mu pulsoval Rumun. Marek jen sténal, dusil se, ale nepřestal. Cítil, jak mu tvrdne, přestože ho bolelo úplně všechno. Polák do něj stříkl jako první, prudce, s hlasitým „Kurwaaaa!“. Marek vykřikl do Rumunova klína. Rumun ho pak stáhl na kolena a udělal mu to do pusy, prudce, hrubě. „Polkni, děvko!“ Marek polkl, třásl se, klečel ve špíně u kontejneru, pot mu stékal po zádech.

Rumun ho plácl po tváři. „Dobrá kurva.“
Polák si zapnul kalhoty, kopl do plechovky. „Wynoś się, zanim znów cię przelecę.“ Marek se zvedl, kolena špinavá, tváře rudé. Zadek ho bolel, pusa ho pálila. Ale srdce mu bušilo vzrušením. Tohle chtěl. Tohle byl on.

A tak odešel, pomalu, s rozklepanýma nohama, ale spokojeným úsměvem.