Třicet dní - část III.

Kapitola čtvrtá - Ochutnávka

Postavil jsem se před ni. Jen ve spodním prádle přede mnou klečící Eliška nervózně čekala na to, o čem věděla, že se chystá. Odepnul jsem opasek, rozepl poklopec a nechal ji chvíli v napětí. Přes trenky se rýsoval obrys mojeho penisu. "Má ho rozhodně většího než bejvalej," problesklo jí hlavou, když čekala, až stáhnu i trenky a on jí vypadne na obličej.

"Zbytek je na tobě. Sundej mi je. Bez použití rukou."

Zarazila se. Bez rukou? Věděla, na co tím mířím, ale nikdy to nedělala, takže byla logicky trochu nervózní. Položila si tedy ruky na stehna a naklonila se ke mně. Nos se jí zabořil do trenek, v místě kde jsem měl žalud už rovněž solidně provlhlých od preejakulátu. Jinak čistě vyprané trenky uchopila zubama a snažila se je stáhnout dolů. Napoprvé ne, napodruhé taky ne, ani napotřetí se nezadařilo. S posledním neúspěšným pokusem zprudka vydechla a vztekle mlaskla.

"Notak, bude to?" ptám se a pozvedám obočí

"Odpusťte, Pane, snažím se..." řekne a předkloní se znovu k dalšímu pokusu, když v tom...

"Au, kurva, jsi blbá?!" vykřiknu a uskočím zpátky. Omylem mě kousla a jak škubla, tak to bolelo o to víc. Projede mnou hněv. Ní projede strach. Úlekem spadla na zadek a nohama se odsunula kousek dá ode mně.

"Zpátky na místo. A ruce si založ na záda. A dělej!" vyštěknu po ní a ona se s přívalem omluv vrací zpátky na kolena. Ruce založeny za zády, v prstech pevně svírá své paže. Přistoupím k ní. Pravou rukou jí drapnu za vlasy a nuceně jí zakloním hlavu. "Ještě jednou a říkám ti, že tu svoji prdel nepoznáš. Tak znovu. A neposer to," řekl jsem a jakmile jsem dostal souhlasnou odpověď, pustil ji a nechal to opět na ní. Tentokrát už byla úspěšnější...

Na první pokus potáhla trenky až do půli stehen a když se napřimovala, narazila mi do něj. Zvedla oči, pusinku mírně otevřenou, jako by se ptala, jestli smí. Naznačím jí, ať si pohne. Pootevřela víc a položila si můj žalud na jazyk. Potom pohybem vpřed vsunula dovnitř jeho větší část, obepla ho svými rty a začala jezdil tam a zpátky. Bylo vidět, že to nedělá poprvé. Umě čarovala s podtlakem, v tvářích se jí objevovaly větší a pak zase menší prohlubně. Její jazyk dováděl okolo mého žaludu, kterého těmito krouživými pohyby pomalu zbavovala předkožky. Nechal jsem se unášet. Bylo to skvělé, jenom jsem se mírně pánví posouval tam a zpět ve stejném rytmu, co ona kouřila. Během několik minut, co jsem se nechal takto uspokojovat občas změnila rytmus. Když si potřebovala odpočinout, tak ho vytáhla a naplocho ho jazykem přejížděla od kořene k žaludu.

Potom ji znovu chytnu za vlasy, tentokrát o něco jemněji než před pár okamžiky a odtáhnu jí hlavu. "Šikovná holka, na to jak blbě jsi žačala," řekl jsem a ona se zaculila.

"Děkuji Vám, Pane, ještě jednou prosím za prominutí," odpověděla. Ty fráze měla dobře naučené, hodně se na to připravovala, aby měla správnou etiketu až se z ní stane moje otrokyně. Teď nervózně poposedla, ruce stále vzorně založené, což jí přirozeně nutilo mít hrudník více vystrčený. Otevřela dokořán pusu, vyplázla jazyk a pomalu začala tlačit proti sevření svých vlasů směrem zpět k mému penisu. Byla dychtivá, ale zároveň dost mazaná, aby to dávala najevo jemnými náznaky.

Uchopím si ho u kořene a opleskám jí ho o jazyk, potom i tváře a oči. Přivírá víčka, jakoby se snažíc uhnout, ale pusu dál drží rozevřenou a směje se tomu. Připadá si jako pouhá hračka. "Bože, co teprve až mě sváže!" myslí si a chvíli na to mě opět pocítí u sebe v ústech, tentokrát malinko hlouběji než předtím. Stále ji držím za vlasy, nemá teď kam uhnout. Po chvíli pochopím, že dvě třetiny mého penisu jsou pro ni zajím limitní, cítím, jak jí narážím vzadu do patra. Nepomáhá tomu ani to, že jsem dnes výjimečně tvrdý a velký, asi nikdy jsem nebyl tak vzrušený, každopádně se stále zvládám ovládat. Mezitím ale na ní vidím, že ona se ovládat přestává...

"Je tak velký, do prdele, už nemůžu. A tohle ještě nic není, bude hůř. Do čeho jsem to vlezla!" hodní se jí hlavou a mezitím začínala stále náročněji a náročněji oddechovat, něco jakoby mumlat. Nechal jsem ji v tom ještě chvíli, potom jsem ho vztáhl. Hluboký nádech, provázky slin spojující žalud s jejími rty, se při tom snaží slíznout nebo vtáhnout zpět, nicméně první kapky dopadnou na její černou, krajkovou podprsenku. Dívá se před sebe. Sotva pět vteřin a už už musí otevřít znovu a znovu snášet nárazy až někam k hrdlu. Tentokrát trochu zintenzivním. Vnik je rychlý, následuje vteřinka držení v zadní pozici a potom pomalá cesta ven. Takto stále dokola. "Kurva, už nechci..." říká si. Vidím jak se jí začíná vlnit tělo, hrbí se. Ruce, doteď pevně sepnuté za zády se jí začínají rozpojovat. Vrhne na mě žadonící pohled, oči jí začaly zlehka vlhnout.

Nemám však v úmyslu jí to usnadňovat. "Trochu ji vyprovokuj, alespoň potom budeš mít záminku dát jí nějaký trest... jenom menší, přeci se snažila... a je to poprvé. Jen aby věděla, že to nedostane zadarmo.... Sama to tak přece chtěla, beztak na to čeká!" přemítám nesouvisle a mezitím má pravačka sevře vlasy na jejím zátylku pevněji. Bylo to víceméně instinktivně, když se začala cukat. Proniknu ještě několikrát. Zakašle. Pak podruhé a potřetí už cítím její ruce tlačit do mých stehen. Pustím ji a ona s chrochtavým zvukem a uslintanou hubo, znovu v předklonu, lapá po dechu. To neměla dělat, čubka!

Prudce se k ní vrátím, drapnu vlasy na vrchu hlavy a vytáhnu ji za ně vzhůru. Zaujme velmi zvláštní polohu někde na hranici mezi dřepem a klečením. "Au, nee, nech toho do prdele," řekla a potom jí přistála první facka. Nebyla to žádná velká rána, ale sedla. A určitě štípla. Předtím se mi rukama sápala po zápěstí, které ji zvedalo nahoru. Najednou, jakou by zapomněla, že ji to vlastně kudlí. Přikryla si dlaní tvář, úplně opařená. "Já jsem kráva, netrvalo to ani deset minut a už jsem vypadla z role. Bože, co se mnou provede?" pomyslela si Eliška. Když se nadechovala k omluvě, utnul jsem jí.

"Řekl jsem ti snad, aby jsi na mě sahala?" ptám se jí.

Ne.. ne.. P-Pane, promiňte -"

"Ptal jsem se tě na něco?"

"Ne, Pane, omlou -?"

"Tak proč pořád mluvíš?"

Neodpověděla

"Vrať se do původní pozice a drž, ty couro."

"Ano, Pane," řekla a pomalu si rovnala kolena zpátky pod sebe. Trochu se přizvedla, aby ji ty vlasy přestaly tolik tahat. Ruce si uklidila zpátky za záda. "Jsem připravena, Pane."

Jakmile otevřela pusu, vrazil jsem jí ho tam zpátky. Pokračoval jsem přesně tam, kde jsem skončil. Tentokrát se ovládala daleko lépe a držela jak hluché dveře. Nestíhala polykat a tak si přes bradu slinila na hruď a na stehna pod sebou. Po několika minutách už to nevydržím. Vyvrcholím. Pochopila, že musí polykat. Pevně jej obepla rty a sála. Bála se, že pokud něco ukápne, udělá si to ještě horší. Ale nebylo to pro ni jen tak. Z pokrčeného obočí jsem soudil, že to čekala v menším množství. Za to tak trochu můžu já. Posledních pár dní jsem si dal od masturbace pauzu, abych ji potom mohl obdarovat štědřejší dávkou.

Polknutí bylo slyšet po celé místnosti. Teprve potom jsem ho vytáhl ven. Rty na něm nechal do poslední chvíle a slízla úplně vše, co ba na něm mohlo zůstat. Potom znovu otevřela pusu a vyplázla ke kontrole, aby mi ukázala, že opravdu vše polkla. Zároveň co zaklonila hlavu mi pohlédla do očí. Z každé strany víček se jí táhl jemný černý proužek řasenky, který vyplavily slzy, jenž jí pomáhaly vzdorovat mému údu.

Potom sklapla.

"Smím Vám něco říct, Pane?" zeptala chraplavým hlasem.

"Mluv."

"Chtěla bych Vás požádat o trest za mou nekázeň, zasloužím si to a potřebuji dostat lekci. Prosím Vás o to, Pane, potrestejte mě."

Jsem mírně zaskočen, nedávám to však najevo. Potrestal bych ji tak či tak. Ale že si o to sama říká? Dělá to protože je do toho tak zapálená? Nebo snad jenom ze strachu a myslí si, že to pro ni bude polehčující okolnost? Polehčující okolnost k trestu, o kterém moc dobře ví, že přijde. No anebo jsem měl pravdu a bude mi dělat naschvály, abych ji trestal? To nechci, já chci poslušnou subku, ne nevycválanýho spratka! Pokud to tak má opravdu v plánu dělat, zařídím, aby ty tresty byly dost tvrdý na to, že si je nebude chtít prožívat vícekrát, než je nezbytné!

Kapitola pátá - První trest

Poručil jsem jí, ať zůstane dál, jak je. Že se za chvíli vrátím a pak jí vysvětlím, co bude jejím trestem. Srovnala se a přikývla. Já potom odešel ven z pokoje dolů do obyváku. Připadal jsem si. že mám horečku. "Co se to sakra děje?" ptám se sám sebe, "ráno jsem byl normálně v práci, ještě před hodinou jsem tady uklízel a drhnul jako nějaký podpapučák a teď tady takhle vyvádím. Vážně se mi to nezdá?" mumlal jsem pro sebe. Po chvíli vytáhnu z kapsy mobil. "Ty vole, poklopec..." řeknu a pousměju se, když si ho dopínám. Cestou z pokoje jsem na to musel nějak zapomenout. Nastartuju apku, která je spojená s kamerou v jejím pokoji. Nevím, jestli už si té kamery všimla, neukazoval jsem jí ji, každopádně není nijak zamaskovaná, je to jen otázka času, než si jí všimne. Na videu ji vidím, jak pořád poslušně klečí tam, kde má. Fajn, mám chvilku času na to vymyslet co sní.

No, kdybych ale tak věděl, co dělat. Nebyl jsem žádný starý mazák, spíš přesně naopak. Samozřejmě už jsem mnohé viděl a o mnohém četl, teď ale jakoby se mi to všechno vykouřilo z hlavy. Co udělat? Trest musí být správně zvolen, aby byl účinný. Ale jak poznám, co na ni bude platit? Mám jí naplácat? Celou dobu o tom básní, jak se na to těší. Takže to by si spíš užila. Ani hovno, to jí nedopřeju. To dostane za odměnu někdy příště. Ale co jiného takového účinného. Mám v hlavě pár nápadů, ale to je moc komplikovaný. A nemůžu vyložit všechny karty hned ze startu. Navíc to zase nemůže být nepřiměřeně tvrdé, je to její poprvé. Musí to být takový motivační trest, ano, tak bych to nazval. Tak co třeba takhle...

Eliška mě sledovala odcházet. najednou byla sama. Co teď? "Co asi, ty krávo, uděláš, co Marek řekl. Budeš tady lapět a čekat, už jsi si zavařila až dost," vynadala si preventivně sama sobě za další pitomý nápad a pevně zabořila svoje prsty do svých paží, jenž si dle příkazu stále úzkostlivě držela za zády. Dosedla na paty. Svaly na stehnech jí hořely a z nepřirozených poloh ji bolela i bedra a břišáky. Vyprsila se a oddychovala. Po chvíli sebrala alespoň tolik odvahy, aby se začala rozhlížet kolem. Znovu si prohlížela všechen nábytek, hračky, pouta, provazy, řetězy a řetízky, roubíky a dokonce si teď všimla i takového toho kolečka s jehličkami, co vypadá, jako kráječ na pizzu. Jak se to... Jo, Wartenbergovo, tak se to jmenuje. Potom si ale všimla kamery v rohu pod stropem. Úsměv jí na tváři ztuhl. "Do prdele, to je nějaká zkouška, on čeká co udělám, aby mi mohl ještě víc naložit?" polekala se, a zase se otočila přímo před sebe a pohled sklopila do země. Jazykem si přejížděla po zubech a po tvářích zevnitř. Snažila se dostat dolů tu pachuť, ale bylo to potom ještě horší. "Už mu to tam očividně chvilku zrálo, beztak to udělal schválně!" Teď teprve tedy začala přemýšlet, co to asi bude za trest. "Výprask, určitě. Nekupoval si tolik mlátiček, aby teď nějakou nepoužil. Koneckonců, to vlastně asi nebude ani tak zlý, dostat pár na holou," pomyslela si, když v tom už mě viděla přicházet a něco nést s sebou.

Stoupl jsem si doprostřed místnosti. V ruce jsem nesl pytlík nevařené rýže. Hleděla na mě, jestli jsem se nepomátl. Vysypal jsem ji na zem do tvaru kruhu a pokynul jí, ať jde ke mně. Rozpačitě tak učinila, po čtyřech samozřejmě, a čekala, co dál. "Klekni si do ní," řekl jsem a chvíli čekal, než to zpracovala. Očividně moc nevěděla, v čem tu bude jako ten trest. Asi nikdy neslyšela pořekadlo o klečení na hrachu.

Velmi záhy jí to však došlo. Jen co se první zrnka rýže ostře bořila do jejich kolen, která už tak dostala poměrně zabrat při předcházejícím orálku. Zasyčela. Snažila se si ulevit, přenesla váhu jen na jedno koleno, což ovšem to zatížené velmi nelibě neslo. Skoro spadla, jak se snažila znovu chytit balanc. "Au, ah-mmm," ozývalo se pokojem. Když se uklidnila, řekl jsem jí, ať nastaví obě dlaně, jako by chtěla nést tácy. Už moc dobře věděla co přijde, sama to v pornu viděla mockrát, nicméně to vždy přeskakovala, moc ji ty pasáže nebavily. Kdyby jen je mohla přeskočit teď, byla by to určitě ráda udělala. Tácy, co jsem jí položil na ruce byly z plastu. Na takový ty cool plechový co mají na kink.com zatím nejsou finance. Otočil jsem se na patě a odešel zpátky dolů. Za chvíli se vrátím z kuchyně a na třetím tácu si přináším několik papírových kelímků plných vody. Měl jsem co dělat, abych je nerozlil. Nemám tušení, jak to chce zvládnout ona.

Položím tác na tu komodu, vezmu první dva kelímky a položím jeden na každý tác. Tvář se jí začíná povážlivě chmuřit. Síla, která teď tlačí zrnka proti její kůži působila daleko víc. A ještě k tomu jí přidám další zátěž! Na každý tácek se nakonec vlezly tři kelímky o objemu asi 300 ml naplněných vodou jen pár milimetrů pod okraj.

Obejdu ji zepředu a přičapnu si k ní. "Začínám ti měřit čas, jestli v něm něco rozliješ, spíš v kleci," řeknu a zkontroluju si hodinky.

"Ano, Pane, jak dlouho musím vydržet?"

"Dokud neřeknu, že stačí, víc vědět nepotřebuješ," odpovím a mile se na ni usměju. Vysmívavé? Ano, ale nějak ji to naučit musím. Sama to chtěla.

"Ano, ovšemže, Pane."

Zvednu se a chci odejít ale mezi dveřmi se ještě vytočím a dodám: "Málem bych zapomněl, lokty neopírat o tělo. Budu tě kontrolovat na videu a jestli to uvidím, začínáš od začátku. Tak abys tu nebyla do rána."

"Ano, Pane. Rozu-auu-rozumím, Pane."

Dojdu do obyváku, vyvalím se na gauč a pustím si televizi. Zrovna dávají fotbal, málem bych na to zapomněl. Na klín si položím mobil s jejím videem, aby mi neuniklo případné porušení kázně a uvelebím se. "Kolik jí dáme?" ptám se sám sebe. "Třeba půl hodina, ať má alespoň minimální šanci zabojovat o tu postel dneska. Je malá, slabá. I když, chodí cvičit, sice je útlá ale svaly se jí občas lehce vyrýsovaly. Když cvičí, tak vydrží déle... 45 minut."

Mezitím nahoře Eliška opravdu bojuje. Prvních asi 15 minut zvládla dobře, samu ji to překvapilo. Pak ale začaly síly docházet. Kolena už zasraně bolela, měla pocit, jakoby klečela na tisícovce jehliček. Ruky se jí pomalu ale jistě začínaly třást. Zavírala oči, zatínala zuby, vzdychala. Nic nebylo platné, ruce klesaly. Když jsem to zaregistroval. Běžela jí už 35 minuta. Škoda pro ni. Zvednu se a jdu nahoru. Tam ji vidím skoro na konci sil, nicméně nemám v plánu ji propustit tak rychle. Vždyť znovu nesupěla. Odeberu z každého tácu jeden kelímek. Chrstnu jí vodu do obličeje.

"Zvedni ty lokty."

"Promiňte, Pane, nemůžu."

"Neptám se, jestli můžeš."

S vypětím všech sil je dostala znovu na své místo. Tentokrát se posadím za ni na židli a sleduju, jak se ve svém drobném těle snaží najít ještě nějakou sílu a energii. Zdá se, že už tam ale opravdu žádná není. Ruky znovu klesnou, tentokrát to trvalo jen pár minut. Lokty už se jí opírají o boky. Ví, že sedím za ní a ví, že prohrála. Tácy i s kelímky spadnou na zem a rozlijí se po pokoji. Vzdychá. Kolena strašně bolí.

"Omlouvám se, Pana, zklamala jsem. Mohu prosím vstát? Už to opravdu nezvládám," prosila.

"Vstát nesmíš. Ale můžeš vyndat kole z rýže."

"AAHH! Děkuji, Pane."

Zaskuhrala, když se vyvalila na bok a pak si sedla na zadek. Podívala se na svoje kolena. Jednotlivá zrníčka byla zarytá hluboko do kůže. "Pokud mě s tímto pošle ven, budou si myslet, že jsem vykouřila plnej autobus borců!" řekla si v duchu a pomalu vytahovala rýži ven zrníčko po zrníčku.

Jak byla hotová, zvedl jsem se a povídám: "Pojď, ukážu ti, kde máš čistící prostředky, ať si tady můžeš vytřít." Pomalu za mnou postupovala. Po čtyřech nemohla, pod dvou taky ne. Posouvala se tak zvláštně po boku, po zadku. Dole jsem jí ukázal, kde najde kýbl a hadru a kde si napustí vodu. Pak si vše odnesla nahoru, uklidila a zase odnesla dolů a uklidila i vše, co při úklidu použila. Dávala si na čas, ono když se u toho nemohla normálně hýbat, není se ani tak čemu divit. Byl akorát čas večeře. Pro tentokrát jsem ještě obstaral jídlo já, od zítřka je to na ní. Donesl jsem jí ho do jejího pokoje. Měli jsme špagety. Příbor pochopitelně nedostala. Do misky vedle dostala vodu a já, opřený o futra mohl pozorovat, jak si k jídlu lehá na břicho, protože to byla jediná poloha, při které ji nic nebolelo. Od konce trestu vůbec nemluvila, kromě pořád dokola "Ano, Pane a děkuji, Pane..." Zdá se že potřebný efekt to splnilo.

Po jídle jsem jí dovolil si odskočit, do rána nebude mít možnost. Když se vrátila stál jsem vedle otevřených dvířek do klece. Byla vysoká asi po kolena, metr na metr rozměr. Docela se uvnitř zmačkala.

"Dobrou noc, subko."

"Dobrou noc, můj Pane."

Zhasnu a odcházím. Oba budeme mít dost času na přemýšlení. Hlavně tedy ona. Já mám ještě v garáži nějakou práci.