Ryšavá studentka

"Už aby byl konec....jsi dnes už desátá, která se mě snaží přesvědčit o svých znalostech", probíhá mi hlavou, když se dívám do očí sympatické stresem zarudlé, modrooké, lehce kypřejší prsaté zrzce sedící naproti, která se snaží odpovídat na mé zvídavé otázky.
Po chvilce ticha se na ni podívám a navrhuji hezkou dvoječku.
Okamžitě souhlasí, usmívá se a s kolegyní, která na ni čekala u lavice v povzdálí odchází....já si vařím kafe a chvíli rozjímám nad dnešnímu NEúspěchy.

Po ani nevím jak dlouhé době mého prázdného koukání do obrazovky počítače mě vyruší klepání na dveře.
Za nimi stojí ona zrzka, úsměv na tváři od ucha k uchu, že jestli by se mnou nemohla na chvíli ještě mluvit.

"Víte, dlouho jsem uvažovala, ale já Vám to chci říct", začíná s rukama za zády a koukající do země.
"Ježiš co, stalo se něco?", ptám se zvídavě.
"Nic podstatného, no.....možná jo, chci Vám říct, že jsme si dříve psali na Amatérech, já Vás tam poznala, děkuji za Vaše krásné video, velmi mě uvolnilo a ještě jednou děkuji, za dvojku."
Jsem jak opařený, zírám na ni a nemám slov.
"No, nevím, o čem to mluvíte, ale i kdybych na krásno byl tam, kde říkáte, je to svět virtuální....za známku nemáte zač, uměla jste hezky a mějte s hezky, mnoho úspěchů přeji", lžu a jdu ke dveřím a šahám na kliku.

Ona se otáčí a smutně stále do země koukajíc prohlásí
" Škoda" a vykročí ke dveřím.

Něco se ve mně zlomí, cvaknu klíčem, chytím ji za ruku, přitáhnu k sobě a přitisknu čelem ke dveřím. Obě její ruce pevně stisknu nad hlavou, přitisknu se k ní zezadu a pošeptám do ucha:
"Tak Ty máš tu odvahu, ty couro tady přijít a říkat mi takové věci?"
Pokyne bradou.
Rukou ji prohmatám obě měkkoučké kozy přes blůzu a ona zasténá.
"A ještě jsi nadržená?"
"ANO, moc...."
Rukou ji vykasávám sukni, zajíždím pod kalhotky, kde je tak vlhko....ona se propíná a tiskne mi svou štěrbinu do ruky.

Pomalu jí pod kalhotkama honím, tisknu se na ni zezadu a koušu ji do ucha a šeptám ji, že je to malá coura, když po chvíli zakloní hlavu, roztřepe se a začne potichu sténavě dávat najevo, že přišla ta nejlepší chvilka...
Držím ji pevně v objetí za kozy, rukou nehýbu a nechávám ji doprožít to, co asi chtěla.

Pak povoluji a ona téměř mlčky jako podťatá sklouzává na kolena.
Otáčí se čelem ke mně a ten oddaný pohled mě jen hecuje k tomu, že si mlčky rozepínám kalhoty a vytahuji kus svého polotvrdého masa.
Ona po něm téměř okamžitě mlsně chňapne ústy, chvíli si jezdí jen tak po obličeji, chvíli ho saje, chvíli cucá koule a chvíli si ho cpe až po kořen do úst dokud se jí do očí nehrnou slzy...
Její ruce mě oddaně svírají za hýždě, já se opírám o dveře a zakláním hlavu, soustředím se na tu teplou pusinku, která mi po něm hezky kmitá, zavírám oči veškerou svou dnešní frustraci uvolňuji do té mladé pusinky obdivně mručící s každým dalším pulzem...

Koukám se dolů, ona vše hezky saje, mazlí se s ním a hlavně, hbitě polyká.

Zavrávorám do židle za mnou, sednu si a oddychuji, zatímco ona se přede mne postaví, ladným pohybem si sundá ty promáčené kalhotky, které mi až oddaně podá a se slovy:
"bylo toho víc, než jsem doufala a tak krásné....tady máte na památku a třeba mi je vrátíte", se otáčí, a rychlým krokem odchází ke dveřím, odemyká a prokluzuje ven.

Já opět jen sedím a tupě zírám na zavřené dveře....

O pár týdnů později mi na amatérech píše jedna slečna:
"Dobrý den, pane učiteli"