Namyšlená panička Viktorie

Namyšlená panička zažije středověk
KAPITOLA 2.

Ťukli jsme si pěstí a šli k té paničce. Oslovil jsem jí jako první: "Zdravím slečno, nebojte nechci vás obtěžovat, pouze jsem si nemohl nevšimnout, jak tady s vámi místní jednají. My jsme si to taky zaplatili a máme přesně stejný názor, že si tu můžeme dělat, co chceme. A taky děláme". Abych to zdůraznil, otočil jsem se do prostoru a křikl: "Co je? Nečumte" a zároveň mrkl jedním okem, aby to panička neviděla, ale ostatní pochopili, že je to hra. Na slečnu to očividně udělalo malý dojem, protože nás neposlala pryč a jenom řekla: "Má to nějakou pointu, to co mi říkáte? Obíráte mě o čas". Tom převzal teď iniciativu: "Samozřejmě že má. A upřímně se omlouváme, váš čas je přece jenom váš. Jelikož jsme tu už stálý návštěvníci, můžeme vám nabídnout možnost, jak tu nebýt v přítomnosti těch zabedněnců, co nechápou, že tu chcete dělat, co se vám zlíbí". To už se tý čubce začalo zamlouvat. Zeptala se jenom: "Vím, že jsem dokonalá, ale proč bych vás měla poslechnout?" Na to jsem odpověděl já: "Nemusíte, ale promeškáte možnost klidu, kdy vás tu nebude nikdo otravovat". Bylo vidět, že to panička zvažuje a během toho si nás prohlížela. Jsme oba s Tomem dobře stavěný, mohutná těla, široká ramena a svaly vytrénované, takže na nás je hezký pohled. Nakonec nám tedy řekla, ať se jí teda svěříme s naší nabídkou. Tak jsme jí řekli, že stálý členové posilovny mají možnost přijít k večeru, kdy už se fitko zavírá a být tam klidně do rána. Přebírají veškerou zodpovědnost za ukradené věci a za úklid. To slečinku velmi zaujalo a ptala se odkdy je to možné. Já jí odpověděl: "Můžeme klidně už zítra, vezmeme si vás pod křídla". Opět nás pohledem přejela nahoru a dolů a nakonec se rozhodla: "Dobře beru, ale zodpovědnost přebíráte vy". "Samozřejmě, nebojte slečno". Napřáhl jsem ruku: "Jmenuju se Roman a tohle je Tom". Potřásla si s oběma a řekla: "Viktorie, a ne že mě necháte tu stát, to vám můj manžel potom spočítá". "Nebojte slečno, je to výhodné i pro nás". S tím jsme se rozloučili a odešli z posilovny. U Naty a Týny jsme ohlásili, že si zítra vezmeme jedno cvičení po zavíračce a že vezmeme hosta. Naty celá zvědavá: "Je to ta panička, že jo? Dáte jí za vyučenou, jako těm předtím?". Tom s radostí odpověděl: "To si piš, už bude potom jak beránek". S tím jsme odešli ke mě domů a připravili "sklep". Byla to kruhová místnost, kterou jsme postavili spolu a naplněná vším bdsm vybavením, které nás lákalo. Pranýř, houpačka, nespočet trámů s háky připravené jenom na to, až se na ně provazama někdo zavěsí, lavice, spousty a spousty provazů, roubíků, pout, důtek, obrovský stůl z masivu, na kterém mohla být oběť krásně roztažená, okovy, řetězy, oka ve zdech, obojky a pásky. Mimochodem i krb, aby se ve sklepě mohlo udržovat teplo a atmosféra. Všechno jsme očistili, připravili a nanosili dříví na podpal. Ťukli jsme si pěstí a řekli si, teď jí sem dostaneme a zažije středověk, děvka jedna panovačná