Noční vlak

Seděli jsme v kupé nočního vlaku směrem na jih. Byl to starý typ s lůžky – tři na každé straně, úzká ulička uprostřed. My s Lenkou jsme měli spodní a prostřední lůžko na jedné straně, naproti nám seděl ten cizí chlap – vysoký, tmavovlasý, kolem čtyřicítky, v tmavém obleku. Řekl, že se jmenuje Petr a že jede do Brna. Lenka měla dvacet, já o deset víc. Byla krásná – dlouhé hnědé vlasy, štíhlá postava, velké oči, které uměly říct víc než slova. Toho večera měla na sobě krátké černé šaty, které jí sahaly sotva do půl stehen, a k tomu tenké černé punčochy. Žádné kalhotky – to jsem věděl jen já, protože mi to zašeptala ještě na nástupišti s tím svým šibalským úsměvem. Od začátku bylo ve vzduchu napětí. Lenka se usadila naproti Petrovi, nohy překřížené tak, že se jí šaty trochu vyhrnuly. Smála se jeho vtipům hlasitěji, než bylo nutné, nakláněla se k němu, když mluvil, a občas si prohrábla vlasy. Já seděl vedle ní a dělal, že čtu knihu, ale pozoroval jsem každý její pohyb. Věděl jsem, co dělá. A vzrušovalo mě to. Když se setmělo a vlak projížděl tmou, Lenka si sundala boty a natáhla nohy na sedadlo naproti – přímo vedle Petra. Její chodidla v punčochách se lehce dotkla jeho stehna. „Promiň,“ zašeptala s úsměvem, ale nohy tam nechala. Petr se usmál, neodstrčil je. Místo toho se trochu předklonil a pokračoval v řeči. Postupně jsme zhasli světla, jen malá lampička nad dveřmi vrhala slabý odlesk. Připravili jsme si lůžka. Já jsem vylezl na prostřední, Lenka si vzala spodní. Petr si lehl na spodní naproti. V kupé bylo ticho, jen rytmické bouchání kol. Nemohl jsem usnout. Slyšel jsem, jak se Lenka vrtí. Pak tiché šelestění peřiny. Naklonil jsem se přes okraj lůžka a v mdlém světle jsem to uviděl. Lenka ležela na boku, otočená zády k uličce, ale peřinu si stáhla dolů až k pasu. Šaty měla vyhrnuté vysoko – a pod nimi nic. Její kulatý, pevný zadek byl úplně obnažený a vystrčený směrem do úzké uličky mezi lůžky. Mezi nohama se leskla vlhkost – věděl jsem, že je vzrušená. Držela oči zavřené, ale úsměv na rtech prozrazoval, že přesně ví, co dělá. Srdce mi bušilo. Podíval jsem se na Petra. Ten ležel na zádech, ale oči měl otevřené. Díval se přímo na ni. Na ten nabízený, dokonalý zadek, tak blízko, že by stačilo natáhnout ruku. Chvíli nic. Jen ticho a bouchání vlaku. Pak jsem slyšel jemné zašustění. Petr se pomalu posunul na kraj lůžka. Jeho ruka se natáhla do uličky – opatrně, jako by se bál, že se probudím. Prsty se lehce dotkl její kůže na stehně. Lenka se ani nehnula, jen trochu víc vystrčila zadek dozadu. Jeho prsty ji začaly prozkoumávat – pomalu, od kolena nahoru, přes vnitřní stranu stehen až tam, kde už byla mokrá. Lenka tiše vydechla. Já jsem ležel nahoře, ruka v kalhotách, a sledoval jsem to všechno. Petr se přisunul blíž. Rozepnul si kalhoty, vytáhl svůj tvrdý penis a přiložil se k ní zezadu. Lenka se lehce nadzvedla, aby mu usnadnila vstup. Když do ní pomalu vjel, zavrtěla se a tiše zasténala. Začali se pohybovat v rytmu vlaku – pomalu, hluboce, aby lůžko nevrzalo příliš. Já jsem se díval, jak ji prcá ten cizí chlap, zatímco ona předstírá, že spí. Její zadek se při každém přírazu lehce otřásl. Petr ji držel za boky, prsty zabořené do její kůže. Když skončil – tiše, hluboko v ní – zůstal ještě chvíli nehybný, pak se odtáhl, zapnul si kalhoty a bez slova se otočil na bok, jako by se nic nestalo. Brzy jsem slyšel jeho pravidelné dýchání – usnul. Chvíli jsem čekal, srdce mi bušilo až v krku. Pak jsem tiše slezl dolů z prostředního lůžka. Lenka ležela na boku, peřina stále stažená, nohy lehce roztáhnuté. Mezi stehny jí pomalu stékalo jeho sperma – teplé, husté, lesklo se v slabém světle. Klekl jsem si na kraj jejího lůžka. Lenka otevřela oči, podívala se na mě a usmála se – to samé šibalské, co na nástupišti. „Teď ty,“ zašeptala tak tiše, že to slyšel jen já. Předklonil jsem se a začal jsem ji lízat. Nejdřív pomalu po vnitřní straně stehen, kde bylo všechno mokré od ní i od něj. Chuť byla slaná, cizí, vzrušující. Jazykem jsem sbíral každou kapku, která z ní vytékala. Lenka se lehce prohnula a tiše zasténala, když jsem se dostal až k jejímu klitorisu – stále naběhlému, citlivému. Pak jsem ji otočil na břicho. Zvedla si zadek sama, bez pobízení. Sperma mezitím steklo níž – po její kundičce až k úzkému záhybu mezi půlkami. Roztáhl jsem jí je rukama a jazykem jsem prošel celou prdelku, odshora dolů, nevynechal jsem ani to nejcitlivější místečko. Ochutnal jsem všechno, co v ní zanechal. Lenka se třásla, prsty svírala prostěradlo a dusila sten do polštáře. Když jsem skončil, byl jsem tvrdý až bolestivě. Vstoupil jsem do ní – byla ještě teplá, kluzká, plná mých slin. Milovali jsme se pomalu, tiše, v rytmu vlaku, dokud jsme oba nedosáhli vrcholu. Pak jsme se přitulili pod jednu peřinu. Petr naproti spal dál, nic netuše. A já věděl, že tahle noc byla přesně taková, jakou jsme oba chtěli.