Odpověď je 42

Tohle je právě o tobě, budeme si chvíli psát a zjistíme, že si máme co říci a přirozeně máme stejný pohled na svět. Naše pohledy se potkají na smluveném místě. Domluvené znamení - bochník chleba - se nedá s ničím splést a oba víme, že to bude trochu jiné. Jindy bychom na to šli po staru, napřed bychom si psali, na první kávě se bavili o neutrálních a trochu prázdných tématech. Potom s trochou štěstí vyrazili třeba do kina a na večeři, trochu se navzájem otevřeli a po pár dalších schůzkách bychom možná skončili v posteli.

Ale tentokrát ne, chceme to zažít jinak. Nechceme jen sex, ale spojení. Budeme trochu nervózní na okraji Prahy a přitom v přírodě, půjdeme podél potoka předem domluvenou cestou, která trvá asi třicet minut. Budeme si pokládat otázky a říkat svoje myšlenky a tužby, bez obalu, bez studu. Na každé straně cesty budou odbočky, kdykoliv se jeden z nás bude cítit nepříjemně, může odbočit a jít dál sám, druhý ho nesmí následovat, taková bude naše domluva. Ale tentokrát to vyjde, bude tam jiskra, zábava, vzrušení, strach a trochu šílenství. Půjdeme stále rovně, občas se podíváme navzájem do očí a začneme si dávat úkoly. Postav sněhuláka, vytvoř příběh pomocí pěti opakujících se slov, popiš ideální svět, zatanči základní kroky pro blues. Nebude se nám líbit každá odpověď, ale ta lehkost a upřímnost, kterou to provádíme nás bude přitahovat stále blíže k sobě. To zásadní se blíží – konec cesty. Natrháme bochník jako potravu pro okolní zvěř a přijde závěrečná zkouška před poslední křižovatkou. Obejmeme se, budeme chvíli přešlapovat na místě a cítit naše těla, dívat se navzájem skrze oči do našich duší, aniž bychom řekli jedno jediné slovy. Uběhnou vteřiny, poté minuty, je to stále příjemnější. Podíváme se na poslední křižovatku, ale místo odbočení se začneme líbat.

Za křižovatkou už není nic, než touha. Nasedneme do autobusu a vydáme se směr domov. Budeme se na sebe beze slova dívat a prohlubovat tenzi a vzrušení. Doma si otevřeme láhev vína, za lehkých polibků a doteků se navzájem vysvlékneme a půjdeme do sprchy. Přestane pro nás existovat svět kolem, všechny starosti a útrapy. Budeme jen ty a já, naše těla v krůpějích mýdlové vody. Přesuneme se do postele, přetočím tě na záda, budu tě líbat postupně na celém těle, než ti roztáhnu nohy a začnu orálně uspokojovat. Začneš sténat, jak se přiblíží vyvrcholení. Tvé tělo se začne třást slastí, dopady orgasmu se postupně dostanou do všech částí tvého těla. Ochutnáš můj penis, zatímco tě rukou budu dráždit v rozkroku a jemně plácat po zadku. Obrátíš se ke mně zády na vše čtyřech. Poprvé proniknu tvojí krásou dovnitř tvé osobnosti. Zrychlíme, přitvrdíme, budeme se zmítat v různých polohách, střídat smyslnost s důrazem, až nakonec oba vyvrcholíme.

Naše poznání tu skončí, naše cesta tu teprve začne. Zavřeme oči a budeme chvíli odpočívat. Ale nic nebude trvat věčně, tak to nefunguje. Sedneš si na můj obličej a příběh zakončíš slovy „Z tohohle se budeš muset vylízat“.