V Paříži,
Byl slunečný jarní den. Martin šel po městě a přemýšlel nad tím, kolik bude doplácet za elektřinu. Jeho bohémský způsob života, občasné focení, nedostudovaná architektura, nebyly zdroj příjmů, který by umožnil v klidu zvládat mimořádné výdaje. Procházel parkem Buttes-Chaumont. Na horizontu se prudce zatáhlo a začalo poprchávat. Netrvalo to dlouho a spustilo se krupobití. Všichni na ulici se snažili někam schovat. Tady v parku ale nebylo úplně kam. Utíkal k nejbližšímu stromu, aby si z batohu vyndal aspoň igelitovou tašku — každý úder kroupou totiž neskutečně bolel.
Pod tím stromem už stála nějaká dívka. Měla jen bílé tričko a legíny. Asi ji to přistihlo při běhání nebo józe? Byla celá promočená. Napadlo ho, že jí nabídne, aby se schovala pod igelit s ním. Tašku roztrhl, aby zvětšil její plochu. Beze slova dívku zakryl. Krupobití mezitím zesílilo. Ona se usmála a zakřičela mu do ucha: „Děkuju!“ Měla mokré vlasy a přes provhlé tričko jí prosvítala její světlá kůže. Prosvítal i tvar jejích prsou a nešlo si nevšimnout tvrdých tmavých bradavek.
Igelit byl malý a údery krup ji donutily se na něj přitisknout. Opírala se mu hlavou o rameno. Ochladilo se, začala se třást. Líbila se mu. Měla krásné tmavé vlasy a hnědé oči. Tím, že se na něj už trochu tiskla, nepřišlo mu nevhodné ji obejmout — a tak to udělal. Byla trochu menší. Zvedla hlavu a podívala se mu do očí.
Kroupy přestaly padat a ustal i déšť. V parku byly popadané větvě a listí ze stromů. Všimnul si, že je úplně zkřehlá. Řekl si, že ji pozve k sobě domů. „Bydlím tady kousek, můžeš se u mě zahřát, usušit se, teplý čaj?”Usmála se a souhlasila.
Do vchodových dveří vcházela jako první a on směl možnost ji vidět zezadu — přišla mu sexy, jeho živá představivost, která ho přivedla ke studiu architektury, ho teď zrazovala: viděl ji opřenou nahou a propínající se o kuchyňskou linku.
„Do jakého podlaží?“
„Do jakého podlaží, haló?“
“Cože?”
„Jo, do třetího…“
Probudil se ze své vlhké představy. Myslel si, že na sobě nedal nic znát. Zasmál se tomu. Jeli starým hrkajícím výtahem. Bylo tam těsno. Začalo být trochu teplo. „Můžeš se u mě vysprchovat, jestli budeš chtít.” Mluvil zase klidnějším a pevnějším hlasem.
Její rty najednou byly tak blízko, že cítil na svém krku každý její teplý výdech. Blízkost přešla v lehký polibek a hlasitý výdech -paralela k jarnímu dešti uprostřed velkoměsta, který spolu právě zažili. Byt byl malý. “Měla by sis to všechno sundat, ať nenastydneš”. Přestože ho od začátku magicky přitahovala, neměl žádné úmysly. Čekal, že se umyje, usuší si oblečení a půjde pryč. Možná ve skrytu duše doufal, že zahlédne její nahé tělo.
Najednou před ním stála v celé své kráse, dívala se mu upřeně do očí a odhazovala jeden kus oblečení za druhým. Najednou začal vnímat, že z křehké a prokřehlé bytosti se stává svůdná žena, ve které zažehnul plamen. Ne poprvé se v něm najednou probudila určitá dominance. Pevně ji chytil za boky, strhl z ní kalhotky, zvedl ji a odnesl těch posledních pár metrů k posteli. Otočil jí zády k sobě a začal jí líbat na krku. Rukou ji hladil po břiše a pak jí přejel nahoru mezi prsama. Mokré, deštěm provoněné vlasy se mu bořily do obličeje. Otočila hlavu a vášnivě ho políbila. Zajel jí prsty do vlasů a pevněji ji k sobě přitiskl. Jeho druha ruka sjela do jejího horkého a vlhkého rozkroku. Nahlas vydechla. Dost ho to vzrušilo, šeptá: “Líbí se ti to?”
