Lidé si to často myslí.
Představují si mladou, štíhlou, dokonale upravenou ženu. Bez vrásek, bez pochyb, bez emocí. Ženu, která jen bere a nic necítí. Jenže realita je jiná.
Mladá, štíhlá a hezká… to už jsem byla.
Dnes mám vrásky od smíchu, vlasy sepnuté ve skřipci, make-up nepoužívám a zrcadlu se raději vyhýbám. A přesto se cítím atraktivní. Možná jinak. Hlouběji. Pokročile atraktivní.
Být milenkou není o vzhledu.
Je to o energii. O odvaze chtít. O tom říct si, že bez milence vlastně nežiju – a stát si za tím.
Miluju ten adrenalin.
To zakázané. Nevhodné. To, co se nemá.
Čekání na den, hodinu, minutu, kdy ho zase uvidím. Dny se táhnou, zprávy se odkládají, hlava si hraje se scénáři.
Těší mě jeho pozdrav.
To krátké „ahoj“, které má větší váhu než dlouhé rozhovory s jinými. Čekání na odpověď. Vteřiny, kdy telefon mlčí a srdce buší.
A pak přijde ten okamžik.
Stojí u mých dveří. Usmívá se. Očekávání je cítit ve vzduchu. Najednou je všechno skutečné. Ne jen v hlavě.
Polibek, blízkost, dech.
Ten moment, kdy svět za dveřmi přestane existovat a zůstává jen přítomnost. Nemusíme mluvit. Stačí dotek, pohled, ticho mezi námi.
Je jednoduché být milenkou?
Ne.
Protože milenka není role bez citu.
Už je tady políbí mě krátce na rty , tolik už si přeju být nahá a vedle něj .zase postupuje pomalu.a klidně. Dotýká se mých boku přitahuje si mě za prdelku a odsouvá mi lehkou podprsenku a bere si moji bradavku . Ten jeho něžný dotek , já se z něho asi zblázním. Pokládá si mě jeho erekce je pevná ale zase mě nechává čekat , hltá moje tělo , sundavá gumičku z vlasů a nechává je volně padat na má ramena .
Prosím ho a žadonim dej mi ho do pusy bradavky mi trčí , moje lasturka (to nemohu ani napsat , červenala bych se ) . Jeho ruce hrají koncert na mém těle . Jsem mu oddaná moje hlava se základní , dech se zrychluje prstíky lehce krouží okolo mých zavojičku. Ta blízkost j jsem tak nadržená a on postupuje pomalu a klidně ,, ležím na zádech pomalu se blíží , liba mě postupuje na krk , ňadra a ................
To je mezi námi 😊
