Hra spříznění - I.díl

Nesnáším hry náhod, osudu a karmy…
Tak jak těžké bylo se s ním loučit po jedné noci bylo duširvoucí se s ním provždy loučit po celém víkendu.

Ano, je zpět. Tak blízko i daleko zároveň. Nikdy by jsem si ani ve snu nepředstavila, že se mnou stráví dobrovolně víkend.
Byl dokonalý, nejistý přitažlivý nadržený obr toužící po doteku a čistě živočišném prcání.
Už jen cesta do hotelu kdy jsem nasedla k němu do auta pro mě byla peklem. Potřebovala jsem cítit jeho rty na svých, jazykem i rty nasát ty jeho a ztratit se pod volantem v jeho džinech. S žaludem mezi rty a celým ocasem po kořen v krku… jen kdyby to bylo bylo bezpečné…
Mlčel a já byla nervózní čím dál víc… v hlavě se mi pletly otázky:” co když nebudu dost dokonalá? Nebude to takové o čem jsme si měsíce jen psali?
Plná taška korzetů, podvazků, punčoch. Plná krabička rozkoše s koliky, vibratorem, pouty, kroužky a ani na jedno se nedostalo. Tak jako na vzpomínková mrdací videa společných orgasmů a jeho slastných výstřiků a sténání.

Zaklaply dveře hotelového pokoje a já nutně potřebovala pořadně ochutnat, vnímat na jazyku jeho chuť, pulzaci ocasu při sebemenším škobrtnutí jazyka o uzdičku… hrála by jsem jsem si do nekonečna kdyby mne nechal. Jeho napětí bylo opojné.
“ klekni a postříkej mě prosím” … Veškeré semeno, které si pro mě posledních pár dní šetřit v mohutných cákancích stékalo po mých kozách až do výstřihu černého krajkového body, kde se plnila laguna jeho rozkoše…
Moje i jeho chvilkové ukojení.
Mé rty však chtěli mnohem víc … sála jsem mu ptáka jako by byl fontána života a štěstí. V tu chvílu jsem víc ke štěstí nepotřebovala. Jen být jeho a on můj …

Okamžik oddychu, dlouhé minuty líbání a já ho měla pod sebou. Nedalo se odolat. Měli jsme tak málo času. Celá mokrá a nadržená jsem se nemohla dočkat až do mě svého širokého a dlouhého ptáka zaboří. Slovy se nedá popsat jak explozivní pocit je mít něco takového v úzké horké kundičce. Vteřiny bez pohybu, jen vnímat tu jeho tvrdost a zvyknout si na velikost co mě okamžik trhala. Ale strašně krásně.
A pak? Pak?
Pak už jen promrdané nedočkavé mokré odpoledne- jen on a já.
Tak jako celý víkend. Jeho dokonalé, pevné a po doteku toužící tělo co by nemělo byt den bez živočišného šukání bylo jen moje. … …po necelém roce náš příběh mířil ke konci… už jen jeden večer…